Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2003  > leden  > obsah

Projev předsedkyně AV ČR doc. RNDr. Heleny Illnerové, DrSc., přednesený na XXI zasedání Akademického sněmu AV ČR

Vážené členky Sněmu,
Vážení členové Sněmu,
milí kolegové a kolegyně,
dámy a pánové!

Předstupuji před Vás již potřetí ve funkci předsedkyně Akademie věd České republiky a před tento nově ustavený Sněm poprvé, abych Vám složila účet z činnosti Akademické rady a svěřila se Vám s některými myšlenkami. Zprávu o činnosti jste všichni dostali písemně, a tak leckdy zůstanu právě u těch myšlenek. Shledávám, že promluvím-li příznivě o tom, co se stalo, dovím se později, že Akademie se moc chválí. Naopak, zaměřím-li se pouze na kritiku, bude mi správně namítáno, že mnoho dobrého bylo vykonáno a proč se o tom nezmínit. Všichni bychom rádi viděli, aby naše ústavy byly v dohledné době srovnatelné např. s ústavy Společnosti Maxe Plancka v Německu. Zatím jsou srovnatelné spíše části než celky. Sledujeme však publikační aktivitu našich pracovišť, citační ohlas a další ukazatele kvality vědecké práce a shledáváme, že v průměru je jejich směr vzestupný. Přes tento vcelku příznivý trend si však dovolím zaměřit svůj příspěvek na úvahu o tom, jak povýšit kvalitu výzkumu v Akademii a efektivitu jejího působení v naší společnosti.

Začnu jednotlivými pracovišti Akademie. Pracoviště mají právní subjektivitu a sama hospodaří s přidělenými prostředky. Je na nich, aby prováděla vnitřní hodnocení, rozdělovala prostředky skupinám dle kvality jejich výzkumu, získávala domácí a zahraniční granty a mimorozpočtové zdroje a věnovala maximální pozornost věkové struktuře a získávání mladých lidí do výzkumu. K případným kvalifikovaným vnitřním přesunům by pracovišti mohlo posloužit zřízení mezinárodního poradního sboru ústavu, který by periodicky posuzoval silnější a slabší stránky výzkumu, relevantnost priorit i výhledy jednotlivých skupin či oddělení. U některých pracovišť, např. u Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského či Ústavu chemických procesů, již tento mezinárodní poradní sbor dlouhodobě působí. Pro zvýšení atraktivity pracoviště pro mezinárodní vědeckou komunitu by mohlo být též důležité zavedení tradiční prestižní přednášky, jako je Brdičkova přednáška v již zmíněném Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského či Hálova přednáška v Ústavu chemických procesů. Samozřejmě prestiži pracoviště velmi napomáhá i organizování mezinárodních konferencí. Za mnohé a mnohé konference konané v letošním roce se zmíním jen o několika. V červnu spoluorganizoval Fyziologický ústav Akademie 19. světové setkání Mezinárodní společnosti pro hypertenzi, jehož se zúčastnilo 8000 vědců ze všech světadílů. Sledovala jsem kongres z povzdálí a profesionalita a vysoká kvalita jeho zahájení v Kongresovém paláci mě uchvátily. Obdobně na mne udělalo veliký dojem zahájení kongresu Chisa 2002 z oboru chemického inženýrství ve Smetanově síni Obecního domu, jehož organizace se zúčastnil i náš Ústav chemických procesů a který se uskutečnil jen necelé dva týdny po zatopení části Prahy, či o maličko později i konání 10. evropské sluneční konference spolupořádané Astronomickým ústavem AV ČR. Ale samozřejmě i menší mezinárodní vědecké konference, jako např. Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v Habsburské monarchii, pořádaná Výzkumným centrem pro dějiny vědy, Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR a Univerzitou Karlovou, mohou být velmi přínosné jak pro zajímavost svého námětu, tak i pro pořádající organizace.

Mluvím-li o zvyšování kvality pracovišť a o nutné zodpovědnosti a odvaze ředitelů činit k tomu v součinnosti s vědeckými radami potřebné kroky, nemohu se nezmínit o právě probíhajících atestacích na pracovištích a zařazování vysokoškolských pracovníků výzkumu do pěti kvalifikačních stupňů. Prosím, neberte to jako jednorázový administrativní úkon, ale jako první krok k tomu, aby se na pracovištích Akademie vytvořil pevný a přitom stimulující kariérní řád.Toto zařazení musí být ukončeno do 31. března 2003, aby na jeho základě mohl být kvalifikovaně připravován návrh rozpočtu Akademie na rok 2004. Zvažujte, prosím, zvláště důkladně zařazení do nejvyššího kvalifikačního stupně, s výhledem 16. platové třídy; vytvářený systém si na každém pracovišti musí ponechat určitou volnost a perspektivnost. Pevně doufám, že vláda České republiky k 1. lednu 2004 skutečně literu zákona dodrží a 16 platových tříd zavede. Vědecká obec toto významné rozlišení velmi potřebuje a jakékoliv další plošné navyšování platů nemůže být stimulující pro skutečné zlepšování výkonu.

Od zvyšování kvality jednotlivých pracovišť přejdu k zvyšování kvality soustavy pracovišť, k optimalizaci jejich struktury. Víte, že se v současné době připravuje zákon o veřejných výzkumných institucích. Připomínám, že dle tohoto zákona by se pracoviště Akademie měla přeměnit ze státních příspěvkových organizací na veřejné výzkumné instituce. Získala by majetek, změnil by se způsob jejich hospodaření a řízení, měla by ustavenu Radu pracoviště i Dozorčí radu pracoviště. S návrhem věcného záměru zákona byli seznámeni ředitelé pracovišť Akademie na zasedání v Třešti ke konci října 2002. V současnosti prošel věcný záměr zákona o veřejných výzkumných institucích meziresortním připomínkovým řízením. Připomínek se sešlo mnoho i zásadních, v současné době se výsledky tohoto řízení zpracovávají a upravený návrh věcného záměru zákona by měl být předložen vládě do konce ledna 2003.

U menších pracovišť by si jejich přechod na veřejnou výzkumnou instituci mohl vyžádat seskupení více těchto pracovišť do větších center či středisek, u nichž by pak mělo smysl zřizovat radu a dozorčí radu pracoviště, s případným zachováním tradičních názvů ústavů jako podjednotek střediska. Menší pracoviště by však dle mého názoru měla zvažovat své vzájemné tematické propojování a spojování se ve větší celky i bez ohledu na možný přechod na veřejné výzkumné instituce. Toto spojování jim přinese možnost vytvářet výzkumné záměry s dostatečnou kapacitou vědeckých pracovníků, možnost spoluakreditace doktorských studijních programů, možnost vylaďování a přesunů prostředků na výzkum uvnitř instituce, možnost předcházet napětím v lidských vztazích otevřenou komunikací ve větším celku, a v neposlední řadě i získání pozice silnějšího partnera pro jednání s ostatními subjekty výzkumu.

Ale i větší pracoviště by mohla sama, a následně i s tematicky příbuznými pracovišti, zvažovat znovu optimalizaci struktury pracovišť a případné vzájemné propojení ve větší celky či střediska. Co by takovéto propojení mohlo přinést? Pravděpodobně větší interdisciplinaritu výzkumu; vytvoření podnětnějšího prostředí; vytvoření nové hodnoty, např. nového interdisciplinárního vzdělávacího programu; možnost pružnějšího přeskupování skupin, zavádění nových témat a podpory vynikajících jedinců; a v neposlední řadě i úsporu v technicko-hospodářské správě pracovišť. Samozřejmě, že je vždy potřebné zvažovat očekávaný přínos změn proti možným negativním dopadům včetně obtížnější řiditelnosti velkého celku. Ředitelé a vědecké rady by měli o případné optimalizaci struktury pracovišť diskutovat s odpovídajícími partnery z tematicky příbuzných a prostorově blízkých pracovišť. Obecně jakékoliv změny musí být podmíněny prospěchem badatelství a výzkumu a vzájemnou důvěrou. Nikdy nesmí vycházet ze snahy potlačovat partnera, ale pouze ze snahy povyšovat kvalitu.

Za drobnou strukturální úpravu je možné považovat i zřízení Regionálního sdružení brněnských pracovišť AV ČR. Smyslem tohoto sdružení je zejména přispívat ke vzájemné pomoci, informaci a spolupráci brněnských pracovišť a jejich reprezentaci vůči orgánům města Brna a Jihomoravského kraje, brněnským vysokým školám i regionálním médiím. V Brně též začala pracovat pobočka Katedry jazyků Akademie, která pořádá pro pracovníky Akademie jazykové kurzy angličtiny a němčiny. Trochu se hanbím, že nás zřízení této pobočky nenapadlo dříve.

Po úvahách o zvyšování kvality pracovišť a soustavy pracovišť musí nutně přijít úvaha o péči o kvalitu Akademie jako celku. Za tuto péči je samozřejmě zodpovědná Akademická rada. Ta již na rok 2002 přidělila pracovištím Akademie prostředky diferencovaně dle výsledků hodnocení jejich výzkumných záměrů, které bylo završeno v roce 2001, a stejně tak postupovala i při návrhu rozpisu rozpočtu na jednotlivá pracoviště v roce 2003, jak o tom bude mluvit ve svém vystoupení dr. Jiří Rákosník. Předpokladem diferencovaného rozpisu prostředků na to které pracoviště je samozřejmě předchozí zevrubné a důvěryhodné zhodnocení záměru pracoviště, kvality jeho výzkumu za posledních pět let, zapojení se do vzdělávání, do mezinárodních spoluprací, přínosů praxi. Takovéto hodnocení vyžaduje určitý čas. Uvítali jsme proto, že dle usnesení vlády z 18. listopadu 2002 tohoto roku je umožněno prodloužit řešení výzkumných záměrů, končících k 31. prosinci 2003, o jeden rok, tj. do 31. prosince 2004. Předpokladem institucionální podpory těchto záměrů v roce 2004 je předchozí žádost o prodloužení s udáním rozšíření původních cílů. Odklad umožní pracovištím připravit pečlivě nové záměry a hodnotitelům zevrubně je posoudit, aby Akademická rada mohla nadále s důvěrou pokračovat v politice diferencovaného přidělování prostředků pracovištím dle výsledků jejich hodnocení.

K péči o kvalitu patří samozřejmě též péče o mladší, vysoce talentované vědce. V rámci Juniorského programu byla udělena Prémie Otto Wichterleho 47 mladším vědcům, kteří již svou prací dokázali, že jednou by mohli být vůdčími osobnostmi české vědy. A musím se hned poopravit. Někteří těmito vůdčími, zcela vyhraněnými a světově uznávanými osobnostmi jsou již dnes. V rámci Juniorského programu byly též přiděleny juniorské granty a prostředky v programu Start - up. Žádostí o juniorské granty se sešlo hodně, a dobrých. Potěšitelné je, že část žádostí byla pro týmy smíšené z pracovníků Akademie a vysokých škol, ať již navrhovatelem byl pracovník té či oné instituce. Domnívám se, že všechny prostředky na Juniorský program jsou jedny z nejlépe vynaložených a program bude samozřejmě pokračovat i v příštím roce. V rámci péče o kvalitu byla dle usnesení Sněmu ustavena i Celoakademická koordinační komise, která se bude vyjadřovat k zařazování pracovníků do nejvyššího kvalifikačního stupně.

A nyní si dovolím postoupit ve své úvaze ještě výše - jak je možné zkvalitnit úlohu Akademie jako součásti společného českého vědecko-vzdělávacího prostoru, jak je možné využívat veškerý výzkumně- vzdělávací potenciál Akademie.

Většina pracovišť má akreditovány doktorské studijní programy spolu s vysokými školami. I při dobře běžících spolupracích by leckde byla na místě zvýšená aktivita pracovníků Akademie, např. v oborových radách studia biomedicíny, či naopak ze strany vysokých škol uznání podílu pracovníků Akademie na některých vyznamenaných disertačních pracích. Pracovníci Akademie se zapojují i do bakalářských a magisterských studijních programů a vedou diplomanty. Ústavy mají v současnosti 23 výzkumných center spolu s vysokými školami a téměř 50 společných pracovišť.

Jak by bylo možno v daném legislativním rámci spolupráci s vysokými školami zkvalitnit a rozšířit?

Za prvé, při vytváření nových výzkumných záměrů by bylo vhodné zvažovat možnou komplementaritu záměrů pracovišť Akademie a vysokých škol tak, aby se subjekty navzájem doplňovaly, přistupovaly k řešení problémů různými cestami a metodami a nad řešeními se dohadovaly.

Za druhé, počet kvalitních společných pracovišť vysokých škol a Akademie, ve kterých by docházelo k propojování výzkumu, výuky v doktorském programu i výuky v magisterském programu, by měl narůstat. Pracoviště by dávala studentům příležitost účastnit se dobrého výzkumu a sloužila by jako zárodky pro účast v Programu výzkumných center, v uvažovaném programu Grantové agentury ČR pro zkvalitnění doktorských studií či v mezinárodních programech. Některá tato úspěšná společná pracoviště se již představila i na tiskových konferencích. Připomenu namátkou Centrum biblických studií, společné pracoviště UK a AV ČR, a jeho společnou práci na edici Novozákonních apokryfů. Prosím zde přítomné zástupce vysokých škol i pracovišť Akademie, aby vznik skutečně dobrých společných pracovišť podporovali.

Za třetí, a to považuji za velice důležité, je nutné pokračovat v Programu výzkumných center. Tato centra přispívají ke spolupráci a propojení výzkumu a výuky AV ČR a vysokých škol, podchycují dobré studenty i mladé vědecké pracovníky a umožňují jejich začlenění do progresivních týmů, vytvářejí potřebnou infrastrukturu pro zapojování se do programů mezinárodní spolupráce a odpovídají analogickým strukturám v zemích EU i v USA. Akademická rada podporuje Program výzkumných center a domnívá se, že tento program by měl být průběžný a neměl by zůstat jen jednorázovou kampaní. Veřejná soutěž o projekty výzkumných center by měla být vyhlašována opakovaně, pokud možno každý rok. Projekt centra by měl být proponován zpravidla na dvě pětiletá období, tj. na 5-10 let, přičemž v dostatečném předstihu před ukončením prvního pětiletého období by činnost a výsledky centra byly důkladně vyhodnoceny a na základě vyhodnocení by bylo rozhodnuto o financování centra ve druhém pětiletém období. Badatelská centra původního typu A by přitom mohla být spravována Grantovou agenturou České republiky. Obecně vede vytváření společných pracovišť i výzkumných center vysokých škol a AV ČR k dynamickému propojování vysoce tvůrčích skupin z různých typů organizací. Domnívám se, že právě toto dynamické propojování může přinést nové myšlenky, nové metody a nové způsoby řešení problémů.

Zastavím se krátce u účasti pracovišť Akademie v magisterských a bakalářských studiích. Výuky se účastní i společná pracoviště. Ale i celá pracoviště či skupiny pracovišť by při zvažování svých optimálních struktur mohly přemýšlet, zda nemohou nabídnout nějaký nový interdisciplinární program či zda nemohou svou nabídkou pomoci tam, kde poptávka o studium převyšuje nabídku či kde některé programy chybí. V mnoha případech již takto akademická pracoviště skutečně pomohla, ale je zapotřebí se rozhlížet, zda nemáme ještě někde skryté rezervy. Jakoukoli nabídku pomoci či program bychom v této chvíli mohli realizovat jen v součinnosti s vysokou školou; současná legislativa nám nic jiného neumožňuje. K vytvoření nového programu či programů je však zapotřebí vysoce aktivních pracovníků, s vizí a se zápalem. A dnes spíše platí, že zájem o veřejné aktivity či funkce je malý.

A ještě o krok dál - jak zkvalitnit úlohu Akademie v českém vědecko-vzdělávacím prostoru rozšířeném o inovace. úloha pracovišť Akademie v tomto prostoru je zachycena v publikaci Akademie pro společnost a ekonomiku, kterou nedávno vydalo Technologické centrum AV ČR jako CD ROM i knihu. Ráda bych zde poděkovala Ing. Klusáčkovi, řediteli TC AV ČR, i Ing. Krtičkovi a Mgr. Černé za přípravu této potřebné publikace. Spolupracujeme s Asociací výzkumných organizací - AVO. Nejpřipravenější jsou v současnosti dva pilotní projekty v oblasti materiálového inženýrství, a to ve spolupráci s Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem a s Vítkovicemi, výzkum a vývoj, s. r. o. K podpisu je připravena rámcová dohoda o spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy. Stále však víme, že v našem úsilí je skrytá rezerva. Rádi bychom vybudovali plnohodnotný inkubátor pro začínající firmy, ale omezuje nás jak platná legislativa, tak i výše našeho rozpočtu. Chtěli jsme se zapojit do programu PARK II, který však již bohužel nepokračuje. Stejně jako vzdělávací program či programy, je i otázka možného inkubátoru námětem pro ředitele a vědecké rady těch tematicky spřízněných ústavů, u nichž by existovaly nápady pro založení malých firem. Jako ve všem činění - nejdůležitější jsou myšlenky a aktivní jedinci.

Mluvím-li o inovacích a tedy i aplikovaném výzkumu, musím se zmínit ještě o jedné věci - o Národním programu výzkumu, dříve nazývaném Národní program orientovaného výzkumu a vývoje, který má vláda ČR v blízké době projednávat. Jak víte, návrh programu byl připraven po velkých diskusích metodou foresight, a pokud nebude nyní přijat, tak zastará. To by byla škoda. Dovolím si tady podělit se s Vámi o jednu myšlenku. Domnívám se, že obdobně jako má Česká republika Grantovou agenturu ČR pro základní výzkum, měla by mít i obdobnou agenturu pro výzkum aplikovaný. Agentura by mohla obhospodařovat právě Národní program výzkumu a případně i Výzkumná centra typu B, jejichž program by měl rozhodně též pokračovat.

A o další stupeň výš - a pohybujeme se již v evropském výzkumném prostoru. Dovolte, abych nejprve řekla několik informací. Dobíhá 5. rámcový program EU, který byl zaměřen spíše na výzkum aplikační. Dle nedávných čísel, která jsem získala a která jistě někdo z Vás rád poopraví, leč na celku to patrně příliš nezmění, zúčastnila se Česká republika 439 projektů, Maďarsko 400, Polsko 531 a Slovensko 140 projektů. Vzhledem k tomu, že Polsko je přece jenom podstatně větší než my, srovnání nevyznívá špatně; z postkomunistických zemí bylo ve skutečnosti relativně úspěšnější jen Slovinsko. Samozřejmě však máme ještě rezervy a musíme se více snažit.

Ve dnech 11.-13. října 2002 byl v Bruselu slavnostně zahájen 6. rámcový program EU. Z České republiky tam bylo přibližně 150 pracovníků činných ve výzkumu, ale v panelech organizovaných direktorátem pro vědu bohužel nikdo z orgánů řídících výzkum a vývoj v České republice za nás nepromluvil. Pochvalu jistě zaslouží Technologické centrum AV ČR za velice zdařile připravený stánek ČR a skupina z Ústavu ekologie krajiny AV ČR a z Ústavu fyzikální biologie JČU v Nových Hradech, která tam prezentovala přístroj pro fotosyntetická měření, který vyvinula. Na výzvu o vyjádření zájmu o témata 6. rámcového programu, tzv. expressions of interest, dostala EK 12 500 vyjádření, z toho 11855 bylo formálně správných. Z tohoto počtu bylo návrhů podaných z České republiky zhruba 1 %. Toto číslo však neříká nic o tom, v kolika návrzích zahraničních pracovišť byli pracovníci z České republiky zahrnuti jako spoluúčastníci. Jak víte, 6. rámcový program by měl užívat převážně dva nové nástroje: integrované projekty a sítě excelence. Jednoho projektu se má účastnit mnoho skupin a počítá se na něj v průměru 17-18 milionů euro, tj. zhruba půl miliardy českých korun. Ke koordinaci projektu a jeho hospodářské správě bude tedy muset být k dispozici odpovídající řídící útvar, který zvládne jeho management. U takto zvažovaných megaprojektů je snad vhodnější, když se český výzkumník či firma stanou spíše jejich účastníky než koordinátory. Tím spíše, že různé firmy v Bruselu již nabízejí profesionální služby při psaní projektů. Další možností je samozřejmě účast v klasických projektech, které ještě přetrvávají.

Rozhodně svými slovy nevybízím k nečinnosti, naopak. Jen upozorňuji na velké nároky spojené s koordinátorstvím. A ještě jedna poznámka na okraj. Evropský poradní výbor pro výzkum nedávno vydal stanovisko k inovacím, v němž se uvádí, že malé a střední firmy přece jenom preferují spolupráci jen s jedním subjektem, ať již s univerzitou či výzkumnou organizací, než s mamutím konsorciem mnoha subjektů.

Důraz kladený EK na veliké projekty ve vymezených prioritních tématech vyvolává v evropské badatelské obci protireakci. Začíná se volat po Evropské výzkumné radě, která by rozdělovala prostředky na projekty badatelského výzkumu, nebo, jak se také dnes říká na science driven či investigator driven projekty, a kde by jediným kritériem pro úspěch byla excelence projektu. První vlaštovka skutečně příznivého uvažování o badatelském výzkumu se objevila při udělení Descartovy ceny Evropské unie za výzkum 5. prosince v Mnichově. Byly uděleny ceny dvě: jednu získaly týmy koordinované profesorem Larsem Fuggerem z Univerzitní nemocnice v Aarhusu za velice sofistikovaný výzkum příčin roztroušené sklerózy a druhou týmy koordinované profesorem Ed Van den Heuvelem z Univerzity v Amsterodamu za výzkum výronů gamma paprsků, vznikajících při zhroucení velkých hvězd a přicházejících k nám z vesmíru z doby před 12 miliardami let. Zatímco prvně zmíněná cena časem dozajista povede ke kvalifikované terapii roztroušené sklerózy, což samozřejmě bude mít pro všechny lidi trpící touto chorobou veliký význam, druhý výzkum nejspíše v této chvíli jen ukojí naši zvědavost. Však také profesor Van den Heuvel na otázku, jaký bezprostřední užitek přinesou společnosti plody jejich bádání, odpověděl lakonicky: "Žádný. Ale je přece zajímavé vědět, jak se tvořil vesmír."

Vznikne-li skutečně nová grantová agentura - Evropská rada pro výzkum, European Research Council, pak se obecně uznává, že tam nesmí být žádný juste retourn tj. že jednotlivé země nesmí mít zaručenou návratnost prostředků, které do agentury vloží. Jinými slovy, kdo umí, ten umí, a bude odměněn. A proto se musíme rychle snažit, abychom uměli.

Z Evropy do globálního světa či téměř do vesmíru již nevykročím, ale místo toho se pokusím vyjmenovat podmínky, které jsou dle mého názoru nutné pro to, aby výzkum v české republice mohl být skutečně dobrý.

První podmínkou jsou, jak se dnes říká, dostatečné lidské zdroje. Chytří, zvídaví lidé, zapálení pro výzkum. Vychovávat ke zvídavosti a tvořivosti je nutné od dětství. S Dr. Ondřejem Hausenblasem z Pedagogické fakulty UK jsme přišli s nápadem, zda by vědecká obec nebyla schopna pro děti navrhnout pozorování, měření a pokusy, které by je zajímaly a nemusely být prováděny v přítomnosti učitele. Taková "škola výzkumem a pozorováním" místo Komenského "školy hrou". Ale výzkum je pro vyvolené samozřejmě také hrou. Je nutné přesvědčit mládež o zajímavosti a důležitosti výzkumu a podchytit talentované mladé jedince. Jednou z forem, jak to udělat, je "adopce" střední školy, jak to např. udělal Fyzikální ústav AV ČR v případě Gymnázia Christiána Dopplera. Jinou cestou je přednášení na školách, popularizace vědy v Týdnu vědy a techniky či věnování se mládeži v rámci odborných olympiád. Tuto činnost provádí desítky obětavých pedagogů a vědců a měla by být společností vysoce oceňována, neboť nese krásné plody. Čtvrtého prosince na zámku Sychrov bylo v rámci ceny Praemium Bohemiae, kterou založil dnes již bohužel zesnulý mecenáš Bohuslav Jan Horáček, odměněno 23 českých středoškolských studentů, kteří se zúčastnili mezinárodních olympiád v matematice, fyzice, chemii, biologii či informatice a přivezli z nich medaile nebo čestná uznání. Jeden ze studentů, Josef Cibulka z Akademického gymnázia v Praze, získal nejen zlatou medaili na 43. mezinárodní olympiádě v matematice ve Velké Británii, ale i stříbrnou medaili na 14. mezinárodní olympiádě v informatice v Jižní Koreji. Student Střední průmyslové školy chemické akademika Heyrovského v Ostravě Radek Jurok získal zlatou medaili a absolutně první místo v soutěži Grand Prix Chimique 2001 ve Francii.

V slavnostním sále zámku Sychrov, v radostném adventním ovzduší, které tam panovalo, jsem podlehla hřejivému pocitu, že talentovanou mládež máme. Trochu jsem vystřízlivěla hned následujícího dne, 5. prosince, kdy jsem byla v Evropském patentovém úřadu v Mnichově jako členka Grand Jury pro udělování Descartovy ceny přítomna i předávání Archimédovy ceny, kterou EK uděluje za výzkum vysokoškolským studentům z Evropy. Mezi dvaceti vyznamenanými nebyl nikdo z České republiky. Kam se poděli ti vynikající středoškolští studenti? Dostali se ke správným lidem, kteří by je mohli podnítit v jejich intelektuálním hledání? A kteří by jim případně poradili, aby se ucházeli o Archimédovu cenu?

Samozřejmě dobré mladší a mladé lidi máme. Již jsem se zmínila o 47 vědcích, kteří získali v roce 2002 Prémii Otto Wichterleho. Učená společnost České republiky odměnila též juniory, stejně tak jako to učinila paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. A letos bylo oceněno i více vynikajících seniorů. Zmíním se jen o těch, kteří tu pravděpodobně jsou dnes s námi jako pracovníci či spolupracovníci Akademie, abych jim mohla poblahopřát, ale samozřejmě stejnou radost jsme měli z ocenění získaných pracovníky, ať již z Univerzity Karlovy či Masarykovy. A tak všem oceněným za nás za všechny upřímně gratuluji. A protože vím, že jsou nejen výborní, ale i skromní, tak je prosím, aby se nezlobili, že tady jejich jména padnou.

Začnu oceněním nejvyšším - medailí Za zásluhy udělenou panem prezidentem. Dostali ji profesor PhDr. František Šmahel, DrSc., pracovník Historického ústavu Akademie a ředitel Centra medievistických studií, společného pracoviště UK a AV ČR, dále RNDr. Antonín Holý, DrSc., bývalý ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie a konečně profesor RNDr. Jan Peřina, DrSc., pracovník Společné laboratoře optiky Univerzity Palackého v Olomouci a Fyzikálního ústavu AV ČR. Cenu Praemium Bohemiae za vědu, jmenovitě za vědu lékařskou v roce 2002 dostal profesor MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc., pracovník 1. lékařské fakulty UK a předseda Rady pro popularizaci AV ČR. Cenu Učené společnosti získali Ing. Karel Jeřábek, CSc., z Ústavu chemických procesů AV ČR, RNDr. Petr Štěpánek, DrSc., z Ústavu makromolekulární chemie Akademie a PhDr. Dušan Třeštík, CSc., z Historického ústavu Akademie. Cenu paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy získal Doc. Ing. Karel Ulbrich, DrSc., ředitel Ústavu makromolekulární chemie Akademie. A medaili z rukou paní ministryně ještě převzali profesor RNDr. Vladimír Mareček, DrSc., a profesor RNDr. Zdeněk Samec, DrSc., z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR a profesor RNDr. Petr Hájek, DrSc., z Ústavu informatiky Akademie. A zbývá mi zmínit se o medaili Josefa Hlávky, kterou dostal v letošním roce profesor RNDr. Jan Svoboda, DrSc., z Ústavu molekulární genetiky AV ČR a cenu České hlavy v kategorii Národní cena, kterou získal doc.MUDr. Karel Smetana, DrSc., z 1. lékařské fakulty UK a spolupodílel se na ní i pracovník Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Ing. Jiří Labský, CSc. Ještě jednou upřímně gratuluji a mám radost. I Akademie věd České republiky bude moci od roku 2003, dle Zákona o podpoře výzkumu a vývoje přijatého roku 2002, opět začít udělovat ceny juniorům a seniorům. Všechny tyto ceny slouží převážně k ocenění zásluh o výzkum. Mají však i význam motivační.

A motivace pro výzkumnou práci je dnes skutečně třeba. Česká republika měla v roce 1999 dle ukazatelů OECD z roku 2001 dvacet osm výzkumníků na 10 000 ekonomicky činných obyvatel, EU 55 a vyspělé země jako je Švédsko a Finsko kolem 100. Proto je naším naprosto kategorickým úkolem vyhledávat mladé talenty a motivovat je pro práci ve výzkumu.

S motivací samozřejmě souvisí i druhá podmínka, která je nezbytná pro to, aby výzkum v České republice byl skutečně dobrý. Tou podmínkou jsou dostatečné FINANČNÍ PROSTŘEDKY. Jsou potřebné pro odpovídající financování přijatých a dobrých výzkumných záměrů, pro financování specifického výzkumu na vysokých školách, pro financování grantových agentur a výzkumných center, Národního programu výzkumu, a byly by potřebné i pro vytvoření úplně nových hodnot, např. pro založení moderního centra pro biotechnologie či molekulární vědy či pro navýšenou podporu vynikajících společných pracovišť AV ČR, vysokých škol a resortů. Víme, že více usneseními vlády bylo původně slibováno, že výzkum a vývoj dostanou ze státního rozpočtu 0,7 % HDP již v roce 2002, že však ve skutečnosti to bylo v tomto roce pouhých 0,54 % a na rok 2003 to bude jen 0,57 %. Apeluji zde proto na vládu ČR, aby skutečně navyšovala prostředky na výzkum a vývoj dle původních slibů. A aby přijala harmonogram postupných opatření, který zajistí, aby se celkové prostředky na výzkum a vývoj jak ze státních, tak i z privátních prostředků přiblížily 3 % HDP nejpozději do roku 2010, tak jak se na tom usnesly státy EU na konferenci v Barceloně v roce 2002. Pro dlouhodobý optimální vývoj naší země je nezbytné věnovat dostatečně prostředků na rozvoj vzdělání a výzkumu.

O rozpočtu Akademie na rok 2003 bude mluvit více dr. Jiří Rákosník, i o našich problémech s vyrovnáváním se s následky povodní. Dovolte mi jen, abych zde poděkovala Radě pro výzkum a vývoj a dále Výboru pro kulturu, vědu, vzdělání, mládež a tělovýchovu a Rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za porozumění při přípravě návrhu rozpočtu AV ČR .

Třetí nutnou podmínkou toho, aby byl výzkum v České republice dobrý, je také správný a zasvěcený management výzkumu a vývoje. Musí ho zajišťovat dobří manažeři, kteří sami mají s výzkumem zkušenosti. A vyjadřovat se k výhledům výzkumu by měly Odborné komise Rady pro výzkum a vývoj, které by se měly sestávat z těch nejpovolanějších z povolaných: z výborných výzkumníků s hlubokým a širokým rozhledem, kteří si již za svou činnost zasloužili vysoké uznání a kredit u české i světové odborné obce. V minulém týdnu již Rada tyto Odborné komise ustavila. Přejme jim, aby se skutečně vyjadřovaly ke všem otázkám perspektivy výzkumu a vývoje v České republice a aby měly důvěru vědecké obce.

A ještě je tu čtvrtá podmínka dobrého výzkumu v České republice - harmonické vztahy na pracovištích. Věda samozřejmě potřebuje být efektivní a vytvářet soutěživé prostředí, ale vztahy na pracovišti by vždy měly být otevřené, v rámci fair-play. Vědecká rada Akademie ustavila Komisi pro etiku vědecké práce AV ČR pro formulaci etických norem vědecké instituce. Pracoviště by samozřejmě měla vytvářet podnětné prostředí pro výměnu myšlenek, kde by si pracovníci pomáhali a navzájem se obohacovali. I při maximálním pracovním nasazení a tempu by ženy měly zůstat dámami a pánové gentlemany. A se svými pracovišti a jejich vývojem by se všichni měli ztotožňovat.

K tomuto ztotožnění skutečně došlo za dob pro některá pracoviště nejkrutější - za dob povodní a při likvidaci jejich následků. Z pracovišť Akademie byly zatopeny Ústav jaderné fyziky a Ústav anorganické chemie v Řeži, Archeologický ústav na Malé Straně, Archiv AV ČR stojící na břehu řeky ve starých Bohnicích, pobočka Botanického ústavu v Třeboni, společná pracoviště Matematicko-fyzikální fakulty UK a Fyzikálního ústavu AV ČR v Tróji, ale i sklepy a knihovna Filozofického ústavu a Sociologického ústavu a Ústavu dějin umění na Starém Městě pražském. Ztráty nás postihly i jinde: např. v Průhonickém parku, který spravuje náš Botanický ústav, bylo třemi povodňovými vlnami drasticky poničeno povodí Botiče, které bylo nedávno za 30 milionů Kč obnoveno, a vodám padlo za oběť i mnoho krásných stromů. Celkové škody pracovišť Akademie jsme vyčíslili na 354 milionů Kč.

Pracovníci poničených ústavů se zachovali krásně. Obětavě pracovali dnem i nocí na likvidaci zkázy, brouzdali se černým bahnem, nepodlehli depresi a věřili si, že dají vše zase do pořádku, aby v dohledné době mohli obnovit svou činnost, svůj výzkum. Projevily se společně sdílené hodnoty, společné zájmy, veliká solidarita a ztotožnění se s pracovišti. Akademická rada hned 15. srpna zřídila Krizový štáb, který zpočátku pracoval v Národohospodářském ústavu AV ČR, aby koordinoval záchranné práce, úklid, sušení i odvoz a záchranu poničených písemností a knih. Ráda bych tu vyjmenovala všechny pracovníky Akademie, kteří se obětavě snažili o záchranu všeho cenného, o zabezpečení pracovišť před velkou vodou a o likvidaci jejich následků, ale byl by to výčet velmi dlouhý, který by obsahoval desítky a desítky jmen. A tak mohu jen na adresu všech těchto pracovníků říci: Moc Vám děkujeme. A velmi si vážíme toho, co jste udělali.

Musím však ještě zmínit o pomoci externí, mimoakademické. Při záchranných pracích účinně pomohla např. i nadace Člověk v tísni a mnoho různých dobrovolníků. Upřímně jim děkujeme. Vyčerpat knihovnu a sklepy Filozofického ústavu a Sociologického ústavu přijel hasičský sbor až ze Stach na Šumavě. I tomu velmi děkujeme. O záchranu knihovny se zvláště zasloužil ředitel Filozofického ústavu doc. Vilém Herold. Bohužel tu dnes s námi není, protože onemocněl, obávám se, že i z velké zátěže a vyčerpanosti organismu v době povodní. Děkuji mu alespoň na dálku a přeji mu brzké uzdravení a návrat domů do vánoc. A ještě mi zbývá poděkovat za pomoc ze zahraničí. Archeologickému ústavu se například podařilo sjednat rozsáhlou pomoc při sušení a následném ošetření sbírkového fondu v Dánsku, Archiv AV ČR získal finanční podporu od Spolkové kulturní nadace z Německa, Sociologickému ústavu daroval svoji osobní knihovnu světoznámý sociolog Zykmunt Bauman atd. A byla bych velmi nevděčná, kdybych nezmínila velmi rychlou finanční pomoc vlády České republiky i pomoc přislíbenou na příští rok.

Nebyla však zatopena jen pracoviště Akademie, záplavy postihly i příbytky mnoha našich pracovníků. Ve snaze zmírnit alespoň částečně jejich materiální škody, Akademie otevřela hned 21. srpna 2002 u Raiffeisenbank povodňový účet. Do této doby se na účtu na základě dobrovolné sbírky mezi pracovníky AV ČR sešlo kolem 1 milionu Kč, které byly již převážně rozděleny ve třech etapách dle výše škody. První etapa proběhla k 2. 10. 2002 a příspěvky v rozmezí 10 000 až 70 000 Kč byly určeny těm postiženým, kteří utrpěli škody na objektech v osobním vlastnictví. Konto je otevřeno do 31. 3. 2003 a závěrečný účet bude předložen až zasedání Akademického sněmu v dubnu příštího roku. Děkuji upřímně všem pracovníkům Akademie, kteří již na konto přispěli. A prosím, tlumočte na svých pracovištích, že sbírka ještě pokračuje. Až budeme sedět o vánocích v suchu ve svých příjemně teplých a provoněných bytech, vzpomeňme si na ty, kteří o záchranu a kvalitu svého bydlení stále ještě usilují a přispějme jim naší pomocí.

Ještě než skončím, ráda bych poděkovala Archivu AV ČR za zorganizování setkání pamětníků k 50. výročí vzniku Československé akademie věd nazvaném Reflexe počátků vědecké instituce. Bylo to neokázalé připomenutí si tohoto výročí. Zazněly tam vzpomínky, které odrážely nadšení z vědecké práce, rozechvění z nových objevů i radost z budování začínajících inspirujících vědeckých škol, zazněly tam však i vzpomínky trpké. Vzpomínky jistě budou zachyceny a poslouží jako střípky do mosaiky osudů části české vědy ve druhé polovině minulého století. A obdobně bych ráda poděkovala Výzkumnému centru pro dějiny vědy, společnému pracovišti Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a UK, za zorganizování Kulatého stolu k 10. výročí přijetí Zákona o Akademii věd České republiky a nazvaného Akademie věd jako vědecká instituce: zkušenosti a výhledy. Toto setkání bylo obráceno spíše do současnosti a budoucnosti než do minulosti. A to je správné. Desáté výročí musí nutně vést k úvahám, jak lze činnost Akademie a jeji roli v české společnosti zkvalitnit. A tomuto rozboru bylo věnováno i mé dnešní vystoupení.

Na samý závěr mi dovolte, drahé kolegyně a drazí kolegové, jednu úvahu. Mluvila jsem o zkvalitnění vědy a výzkumu v České republice. Ale věda je jen součástí celkové kultury země. Kultura společnosti je dána převážně tím, jaké mravní hodnoty vyznává, zda si váží důstojnosti člověka a podporuje slušnost v lidských vztazích. Víme, že za totalitního režimu měl člověk, lidský jedinec, hodnotu jednoho malého kolečka v řízeném soukolí. Dnes se domníváme, že jsme člověka z tohoto soukolí vysvobodili. Ale úctu k němu nevyznáváme. Stále se dočítáme " Havlová řekla, Špidlová řekla, Klausová řekla…" Proč ne paní Havlová, paní Špidlová, paní Klausová? Volám po respektu k lidské důstojnosti; po vzájemné slušnosti; po obrodě v chování, ke které nedochází v dostatečné míře. A kdo jiný by měl jít v obrodě příkladem než vědecká komunita, vzdělanější část naší společnosti.

Zakončím slovy našeho prezidenta pana Václava Havla, která řekl v rozhovoru s Karlem Hvížďalou v Dálkovém výslechu v roce 1986, ale která mají platnost i dnes: " Za prvé: duchovní obroda, jak ji chápu, není něčím, co nám jednoho dne spadne z nebes do klína nebo co nám přinese nový Mesiáš. Je to úkol, před nímž stojí každý člověk a v každém okamžiku. "Něco s tím dělat můžeme a musíme všichni, a teď a tady; nikdo to za nás neudělá, a na nikoho tedy nemůžeme čekat." A o kousek dále: "Není tomu tedy tak, že by člověk měl nejprve vymyslet ideu lepšího světa, a pak ji teprve zavádět do praxe", ale tak, že svým pobýváním na světě tuto ideu tvoří či zjevuje."

Tolik slova pana prezidenta. Všichni svým pobýváním na světě ideu lepší společnosti tvoříme, ideu společnosti, kde by převažovaly hodnoty jako je odpovědnost, důvěra, otevřenost, solidarita a slušnost. A všichni za tvorbu této společnosti neseme odpovědnost.

Děkuji Vám za pozornost.