Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2002  > září  > obsah

Žena s rodinou si svůj čas organizuje efektivně

Obrázek k článku 

Národní kontaktní centrum - Ženy a věda (NKC-ŽV) bylo založeno v roce 2001 s cílem podporovat české badatelky na institucionální úrovni. Jeho založení bylo motivováno snahou zviditelnit určité problémy, se kterými se ženy-badatelky mohou ve své vědecké práci setkávat, např. otázku harmonizace vědecké kariéry a rodiny, přístupnost grantů a studijních stáží vzhledem k věku a rodinným povinnostem, nedostatečné zastoupení žen na vedoucích pozicích, genderovou socializaci a její dopady na strukturaci kariérních drah či asistenci mladým vědkyním v jejich vědecké práci (tzv. mentorovací programy). Organizační a kontaktní činnost NKC-ŽV poslouží k podpoře participace českých žen pracujících v různých oborech a specializacích ve vědě a výzkumu v programech EU (zejména v rámci nadcházejícího 6. rámcového programu).

Otázka lidských zdrojů je na evropské úrovni velice aktuální a je vnímána ve spojitosti s otázkou postavení žen ve vědě a mladých badatelek a badatelů ve vědě obecně. Centrum si klade za cíl poskytovat informace o vědních otázkách na úrovni Evropské unie a přispívat k vytváření evropského vědeckého prostoru a ke zviditelnění problematiky rovných příležitostí v ČR. Hlavní aktivity Centra se v současné době soustřeďují na sběr informací a naplňování databází a vytváření sítí se zahraničními vědeckými pracovišti a institucemi.

NKC-ŽV na svých internetových stránkách http://www.zenyaveda.cz představuje prostřednictvím rozhovorů ženy úspěšné ve vědecké profesi v České republice.

Ženami měsíce se tak postupně staly tyto reprezentantky české vědy: ředitelka Sociologického ústavu AV ČR a nositelka grantu na vytvoření NKC-ŽV PhDr. Marie Čermáková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR a zároveň vedoucí Ústavu neurověd UK 2. LF prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., přednostka Neurologické kliniky 1. LF UK prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc.

Ženou měsíce srpna 2002 se stala zástupkyně ředitele Archeologického ústavu AV ČR v Praze PhDr. Natalie Venclová, DrSc.

PhDr. Natalie Venclová, DrSc., vystudovala prehistorii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získala v roce 1973, CSc. v roce 1985 a DrSc. v roce 2001. Je vdaná, má dvě děti a jedno vnouče. Specializuje se na pravěkou archeologii a v jejím rámci na dobu železnou, výrobní činnosti a rituální projevy. V současné době zastává pozici zástupkyně ředitele v Archeologickém ústavu AV ČR, kde pracuje od roku 1976. Je členkou řady mezinárodních organizací: Conseil Permanent - Comité National d´Union Internationale des Sciences Préhistoriques et Protohistoriques, European Association of Archaeologists a dopisující členkou Německého archeologického institutu (Deutsches Archäologisches Institut). Pracuje nebo pracovala v redakčních radách odborných časopisů: Etudes Celtiques (Paříž), European Journal of Archaeology (Londýn), Antiquity (Cambridge), e-Keltoi (Wisconsin, USA). V roce 2002 získala Cenu Evelyne Encelot v oblasti archeologie.

O svém ocenění říká: "Vnímala jsem je jako obrovské evropské ocenění, nejenom pro mě, ale pro českou archeologii a pro archeologii vůbec, a samozřejmě pro ženy, které se chtějí ve vědě nějak uplatnit. Myslím si ovšem, že kandidátek na tuto Cenu by bylo velmi mnoho. Sama bych věděla hned o několika českých badatelkách, o kterých si myslím, že jsou v oboru lepší než já. Považuji se spíše za reprezentantku žen, které by si tuto cenu zasloužily."

K dotazu NKC-ŽV, zda je důležité podporovat tvůrčí a vědeckou činnost žen a zda ženy takovou podporu potřebují, se dr. Venclová vyjadřuje: "Každá vědkyně by asi řekla, že si ocenění zaslouží kdokoliv, kdo ve vědě něco udělá. Muž nebo žena. Ale v současné době asi opravdu nějaký smysl má podpořit ty badatelky, které jsou méně průrazné, mají na vědeckém poli nějaké zábrany vůči mužům. U nás se navíc traduje, že nejvyšší vedoucí funkce mají zastávat muži. Vlastně to všude kolem vidíme, nejenom ve vědě, ale i v politice apod. A je to také věc výchovy v rodině od útlého dětství.

Část žen má proto možná dojem, že se nehodí na vedoucí funkce, že je to zbytečná ztráta času, že by neobstály, nemají takové zkušenosti či rozhodovací schopnosti. Myslím si, že Cena Evelyne Encelot je přesně to, co by mohlo pomoci. V propozicích k soutěži stojí, že cílem je vytvářet podmínky pro uplatnění žen ve vyšších funkcích.

Myslím si, že tyto aktivity jsou do jisté míry smysluplné, ale neměly by se přehánět. Často se setkáváme s představou, že ženy by měly být upřednostňovány, což ovšem vede k antagonistickým reakcím ze strany mužů. Zdůrazňovat je třeba, že všichni lidé bez ohledu na pohlaví mají mít stejná práva, ať už při konkurzech do zaměstnání či při přijímacích zkouškách. Všechna taková řízení by měla být anonymní, jméno by v nich vůbec nemělo figurovat, protože konkrétně v ČR jméno, resp. příjmení vyjadřuje zároveň pohlaví."

Dr. Venclová osobně nikdy necítila překážky ve studiu či práci jenom proto, že je žena. Říká, že to samozřejmě souvisí s její výchovou v rodině. Ta byla naprosto demokratická a třeba výběr školy se rozhodně neřídil tím, jestli šlo o holku nebo kluka. Ani na vysoké škole žádnou diskriminaci nezažila, i když přednášející byli většinou pánové. "Možná je archeologie v tomto ohledu maličko výjimkou, ale nevidím, že by se v archeologii dělaly nějaké rozdíly mezi prací mužů a žen. Ale v nejvyšších funkcích určitá disproporce je. Je otázkou zda ji nezpůsobuje rozdílná mentalita žen a mužů."

Na to, zda může fungovat mateřství jako určitá brzda v budování kariéry, dr. Venclová odpovídá: "Člověk by řekl, že ano, ale myslím si, že se to v současnosti velice mění. Dřív práce související s mateřstvím spočívala téměř výhradně na ženě, což samozřejmě byla velká překážka v budování vědecké kariéry. I já jsem si to původně myslela, ale můj manžel, také archeolog, velice přispěl k tomu, abych mohla svou práci dělat. Teď se už běžně na práci kolem rodiny podílejí oba rodiče. V takovém případě bych mateřství za překážku nepovažovala vůbec. Po pěti letech, kdy jsem byla doma, jsem měla obrovskou chuť věnovat se vědecké práci. Myslím, že by se zaměstnavatelé neměli bránit zaměstnávání žen s malými dětmi, třeba i na nižší úvazek, protože žena, která má ráda svou práci, udělá na menší úvazek víc než jiná, která pracuje bez zájmu celý den. Navíc žena, která má rodinu, si dovede svůj čas zorganizovat velice efektivně. Veškeré aktivity, které jsou zaměřené na pomoc ženám, ale nejenom ženám - rodičům - badatelům (např. posouvání termínů při podávání grantů apod.) by pomohly. Pečovat o dítě může přece jak muž, tak žena."

Podle materiálů NKC-ŽV HaM