Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2002  > září  > obsah

Čejkovice 2002

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Mezinárodní konference o biologii pluripotentních buněk
From Oocyte to Embryonic Stem Cell: A Lesson from Pluripotency

Když bylo na závěr konference o biologii savčích gamet a molekulárních základech reprodukce, která se konala ve Staré Lesné v překrásném prostředí Vysokých Tater na podzim roku 2000, rozhodnuto o příštím pořadateli obdobného setkání v roce 2002, nikdo z budoucích organizátorů ani na chvíli nezapochyboval o správnosti takového rozhodnutí a hrdě se k pořadatelství přihlásil. Pochybnosti a starosti se dostavily teprve s přibývajícím časem a nastalou nutností "něco" pro zdar blížící se konference udělat. Zcela amatérské představy dvou hlavních organizátorů, Petra Dvořáka a Aleše Hampla z tehdejší Laboratoře molekulární embryologie Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR a Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, byly následující. Vybereme atraktivní lokalitu (nejlépe v Brně nebo blízkém okolí), oslovíme kamarády a kolegy ze spřátelených zahraničních laboratoří (samozřejmě vědce světového formátu), vybereme konferenční poplatek (čím nižší tím lepší), určíme vhodný termín (tak aby bylo krásné počasí) a konference může začít.

První problém se dostavil při výběru místa konání. Jako nejatraktivnější se zdál od samého počátku, téměř rok a půl před určeným termínem, augustiniánský klášter na Mendelově náměstí v Brně, kde je stále všudypřítomen Mendelův "genius loci". Jednání s panem opatem Martincem byla velmi příjemná a nadějná, studená sprcha přišla teprve v podobě "přátelského upozornění" jednoho z brněnských vědců opatovi kláštera, že hodláme na klášterní půdě projednávat budoucí strategie klonování, což je neslučitelné s etickým kodexem církve i slušných badatelů. Tato událost by byla spíše pro zasmání, nicméně přibližná časová souběžnost naší konference s EMBO workshopem Genetics after the Genome, organizovaným samotným Kimem Nasmythem z IMP ve Vídni, nakonec vedla k definitivní ztrátě klášterních pozic. V pořadí druhou lokalitou vhodnou svou atraktivitou i velikostí pro zamýšlený počet účastníků byla templářská tvrz v Čejkovicích u Hodonína, v nedávné době překrásně adaptovaná na hotelové zařízení. Vhodnost výběru byla umocněna ideou, že vůně výborných vín z bohatě zásobeného sklepa (čejkovická tvrz je umístěna v srdci mutěnické vinařské oblasti), pomůže překonat drobná organizační selhání.

Se stanoveným termínem 6.-9. června 2002 i místem konání bylo zvoleno nosné téma konference a názvy jednotlivých sekcí a započal "nábor" hlavních řečníků. Organizátoři se od počátku zaměřili na ty nejlepší, což se přes počáteční obavy z odmítnutí projevilo jako dobrá strategie. Pravděpodobně zapůsobilo literární minidílo, tzv. zvací dopis, formulované Alešem Hamplem, a dobře sestavený program, protože většina oslovených vědeckých hvězd bez váhání souhlasila. Program plánovaný na dva plné jednací dny sestával z následujících částí. První den byly na programu sekce Oogenesis 1: Primordial Germ Cells, Ovary: Oocyte-Nursing Environment, Oogenesis 2: Molecules Driving Oocyte Growth and Maturation a Manipulating Oocytes. Druhý den plynule přešel od oocytů k embryím a embryonálním kmenovým buňkám a byl sestaven ze sekcí Early Embryogenesis, Establishment of Embryonal Cell Lineages, Pluripotency and Self-Renewal of Stem Cells-Molecular Basis a konečně s napětím očekávané sekce Regulating Growth and Differentiation of Stem Cells.

Mírnou komplikací konferenčních příprav, která poněkud zmátla zahraniční partnery, ale později se ukázala jako velmi výhodná pro konečný úspěch, byl přesun celé Laboratoře molekulární embryologie z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky do Ústavu experimentální medicíny AV ČR pouhých několik měsíců před určeným datem konference. Nervozita hlavních organizátorů, včetně celého jejich týmu se postupně zvyšovala, korespondence nabývala obludných rozměrů, počet přihlášených stoupal, až nastal den D. Původně plánovaný počet účastníků 80 se vyšplhal téměř až na 120 (některé zájemce prostě nebylo možné vzhledem k jejich vědeckým kvalitám odmítnout), všechny ubytovací prostory v Čejkovicích i blízkém okolí byly beznadějně obsazeny a pronajatá auta začínala přivážet účastníky z letišť v Praze a Vídni. Kritická chvíle nastala během pozdního deštivého večera prvního dne registrace, kdy v jednom okamžiku několik rozhořčených a na poslední chvíli přihlášených Italů odmítalo spát v pokoji pro dva, i když byli na tuto skutečnost předem upozorněni, z Paříže se ozval jeden z klíčových francouzských účastníků, že nestihl svoje letadlo a snad přiletí pozdě v noci, kdy již téměř nebylo možné pro něj zajistit dopravu z vídenského letiště, řidič jednoho z taxíků telefonoval z rakousko-české hranice, že dva další důležité účastníky s kanadskými pasy vrátili celníci zpět, protože si zapomněli vyřídit česká víza, a po schodech ze svého hotelového pokoje scházel se zoufalým výrazem Keith Latham z Temple University ve Philadelphii s naléhavým požadavkem samostatného ubytování ve zcela beznadějně obsazeném hotelu z důvodu příliš "hlučného spánku" jeho amerického kolegy.

Okamžiky organizátorského zoufalství byly rychle zapomenuty během úvodní přednášky prvního jednacího dne, kterou vyslovil Martin Matzuk z Baylor College of Medicine. Úctyhodná sbírka myších "knockout" modelů připravených v jeho laboratoři a použitých pro studia základních funkcí oocytů a oplozených vajíček opravdu brala dech. Následovaly dvě kratší a opět velmi kvalitní sdělení o molekulárních mechanismech zrání savčích oocytů a již tu byla další souhrnná přednáška Johna Eppiga z Jackson Laboratory v Bar Harbor, pojednávající o oocytu jako řídící struktuře vývoje ovariálních folikulů. Dokonale promyšlené biologické experimenty, znovu prezentované v souvisejícím sdělení Marie Viveiros z laboratoře Johna Eppiga, byly jistě inspirací pro mnohé české a slovenské experimentální embryology mimo jiné také proto, že s minimem nákladů přinášejí maximální publikační efekt. Po obědě v příjemném prostředí zámecké restaurace následovala sekce plakátových sdělení, které se opět týkaly růstu a maturace oocytů. Nosným tématem první odpolední sekce byly molekuly určující růst a maturaci oocytů a tedy jejich konečnou připravenost k oplození. Přehledná přednáška Catherine Jessus z Université Pierre et Marie Curie v Paříži byla jako vždy brilantní ukázkou soustředěné práce jedné z vůdčích světových laboratoří v oboru biologie cytoplasmatických regulátorů maturace oocytů. Přinejmenším srovnatelně kvalitní byla i druhá plenární přednáška této sekce o aktivaci komplexu cyklinu B a CDC2 kinázy v meiotické reiniciaci, kterou přednesl Takeo Kishimoto z Tokyo Institute of Technology v Yokohamě. Po krátkých sděleních s podobnými tématy následovala napjatě očekávaná sekce o manipulacích s oocyty. Sekce byla zahájena souhrnnou přednáškou Pascale Debey z INRA v Paříži, která pojednávala o dynamických změnách jaderných komponent během časné embryogeneze a přestavbě jádra po fúzi s jádrem somatické buňky. Šarmantní a brilantní Pascale Debey vystřídal neméně šarmantní a brilantní Xavier Vignon z "klonovací" laboratoře Jeana Paula Renarda v Jouy en Josas. Xavier prezentoval obdivuhodnou sumu výsledků o účinnosti reprogramace jader získávaných z různých typů somatických buněk skotu v oocytech stejného druhu, které byly předtím buněčných jader zbaveny. Protože se stádo zdravých klonovaných telat v Jouy en Josas potěšitelně rozrůstá, bylo všem účastníkům konference jasné, že Xavier Vignon dobře ví, o čem mluví. Po náročném jednacím dni (12 přednášek a bohatá panelová diskuse), byl v plánu společenský večer. Převážná většina účastníků konference se poprvé na vlastní kůži setkala s nefalšovaným jihomoravským folklorem, včetně vynikajících čejkovických vín a cimbálové muziky. Zde podruhé během dne zářil Jan Motlík (dopoledne přednesl vynikající krátké sdělení o regulacích syntézy RNA v bovinních oocytech), který dle předvedených výkonů musí nutně patřit mezi nejlépe zpívající i tančící členy nejenom Akademické rady, ale celé Akademie věd.

Druhý den jednání, věnovaný časné embryogenezi a embryonálním kmenovým buňkám, zahájil již zmiňovaný Keith Latham, mezitím šťastně ubytovaný v samostatném pokoji. Jeho přednáška o řízení aktivace genomu myších embryí bezesporu patřila mezi nejlepší. Další "lahůdkou" byla plenární přednáška Anthony Greena z Cambridge, jednoho z objevitelů "stem cell leukemia (SLC)" genu. Protože gen SLC je kritický v diferenciaci krevních elementů a endotelií, zapadalo sdělení přesně do konceptu časné embryogeneze. Následující blok plenárních přednášek zahájila žijící legenda vývojové biologie, Richard Gardner z Oxfordu. Z jeho přednášky bylo opět patrné, jak mohou zdánlivě jednoduché biologické experimenty, v případě že jsou vymyšleny geniálním mozkem, přinést převratné výsledky. Nikdo nepochyboval o významu časné polarizace embryí pro zdárný vývoj jedince a tomu odpovídala i zajímavá i když trochu dlouhá diskuse. Tak byla bohužel o diskusi zkrácena následující přednášející Alice Jouneau z INRA v Jouy en Josas. Většina zasvěcených litovala, že musí přesunout diskusi s představitelkou jedné z nejúspěšnějších "klonovacích" laboratoří na pozdější dobu. Následovala totiž smršť vynikajících sdělení o embryonálních, ale i z dospělých tkání izolovaných, kmenových buňkách a jejich blízkém terapeutickém použití, přednesená výběrem světové špičky v oboru. Jména jako Roger Pedersen z Cambridge (nedávno ještě působil na UCSF, odkud odešel pro váhavý přístup americké administrativy k povolení experimentů s lidskými embryonálními kmenovými buňkami), Daniel Peterson z Chicago Medical School, Steven Stice z University of Georgia, Nissim Benvenisty z Hebrew University nebo Peter Rathjen z University of Adelaide byla již předem zárukou vysoké kvality. To demonstroval především Nissim Benvenisty, jehož přednáška nenechala nikoho na pochybách, že terapeutické použití lidských embryonálních kmenových buněk a jejich diferencovaných derivátů je velmi blízké, a Peter Rathjen, který jasně ukázal, že cílená diferenciace téměř jakéhokoliv buněčného typu z embryonálních kmenových buněk je možná. Závěrečné přednášky patřily domácím zástupcům experimentujícím s embryonálními kmenovými buňkami a jejich léčebným použitím Vítězslavu Bryjovi a Evě Sykové z Ústavu experimentální medicíny AV ČR a Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad UK. Oba prokázali, že ani v České republice nezůstáváme mimo hlavní dění a snad jsme a můžeme být i něčím užiteční světovému pokroku. Na úplný závěr vědecké části zhodnotil velmi kladně a vtipně průběh konference sám Richard Gardner. Ten, kdo absolvoval poslední Gordon konferenci s podobným zaměřením, jako byla ta naše, ví, že v Čejkovicích chválou nešetřil. Společenským vyvrcholením bylo slavnostní předání Mendelovy plakety Johnu Eppigovi z Jackson Laboratory za jeho dlouholeté pozitivní působení na českou vědu a především mladé české vědce. Plaketu předal zástupce Akademické rady Josef Syka na návrh ředitelky Ústavu experimentální medicíny AV ČR Evy Sykové, která přidala gratulaci a krásnou kytici, a John Eppig se zdál být opravdu potěšen.

Poděkování za zdařilou akci patří oběma spoluorganizátorským institucím, Ústavu experimentální medicíny AV ČR s Centrem excellence EU (významné finanční přispění z prostředků EU) a Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně (možnost využít univerzitní servis), vzornému a výkonnému personálu čejkovické tvrze, a především všem aktivním účastníkům konference, bez jejichž přítomnosti by konference nebyla tím čím byla - nádherným a stimulujícím setkáním lidí ze 14 zemí světa s jediným společným zájmem. Z Čejkovic všichni odjížděli s přáním, aby příští setkání vývojových a reprodukčních biologů, které bude ve Francii v roce 2004, bylo přinejmenším stejně úspěšné.

Petr Dvořák,
Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR