Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2002  > prosinec  > obsah

Vítězslav Veselý (29. 12. 1877 - 7. 6. 1964)

Obrázek k článku 

Prof. Dr. Vítězslav Veselý, DrSc., organický chemik a technolog, pocházel z Molitorova u Kouřimi. Jeho otec byl velkostatkářem, ale zároveň i právníkem a aktivním politikem. V letech 1872-1884 působil jako starosta města Kouřimi a mezi lety 1873-1892 jako okresní starosta kouřimského okresu, přičemž se výrazně podílel na zakládání cukrovarů.

Vítězslav Veselý absolvoval nižší gymnázium a vyšší reálku v Praze. Následovalo sedm semestrů na Vysoké škole polytechnické v Curychu, odbor technické chemie. V letech 1898 a 1900 zde složil obě diplomové zkoušky a získal titul inženýra. Další dva semestry strávil na přírodovědecké fakultě university v Ženevě u profesora F. Kehrmanna prací o thiazinových barvivech. V lednu 1901 byl promován doktorem fyzikálních věd. Po skončení studií pracoval v oboru dehtových barviv na Vysoké škole technické v Praze u profesorů K. Preisse a E. Votočka. Po absolvování roční vojenské služby 1901-1902 se zaměřil na organickou chemii. Patent na čištění antracenu ho na krátkou dobu zavedl do Německa. Současně pracoval pro sklárnu Kavalier v Sázavě. U firmy Monopol, akciové svíčkárny, voskárny a mýdlárny v Mladé Boleslavi, nastoupil v r. 1905 jako chemik, aby se v r. 1907 vrátil do sklárny Kavalier, kde se věnoval složení laboratorních a optických skel.

Na základě nabídky sklářské firmy Yao Hsu Glass Comp. v Sutsienu odcestoval do Číny. Za dva roky se vrátil do Čech. Poté působil na Vysoké škole technické u profesora Andrlíka. V květnu 1912 byl habilitován v oboru technologie skla a emailů. Vrátil se do laboratoře k profesoru Votočkovi a napsal několik prací z oblasti barviv. Navštěvoval biologický kurs ve výzkumné pivovarské stanici, zúčastnil se praxe v barvírně a tiskárně Farbwerke vorm. Meister Lucius & Brüning v Höchstu v Německu, byl jmenován asistentem při stolici obecné experimentální chemie Vysoké školy technické v Praze a rozšířil svoji habilitaci na obor technologie tuků, dehtů a barviv.

Po vypuknutí první světové války narukoval na italskou frontu, nejprve k dělostřelectvu, pak k plynovému batalionu, u kterého zůstal až do listopadu 1918.

O rok později se odstěhoval do Brna, aby přednášel organickou chemii a technologii tuků, dehtů a barviv. V roce 1921 byl jmenován řádným profesorem. Založil výzkumný ústav pro tuky a oleje a ujal se jeho vedení. Později se stal rektorem Vysoké školy technické v Brně. Od roku 1924 byl členem Masarykovy akademie práce a Československé národní rady badatelské. Později byl zvolen přespolním členem Královské české společnosti nauk a na sklonku třicátých let se mu dostalo ocenění mimořádného člena II. třídy České akademie věd a umění. V letech 1923 až 1938 působil navíc jako stálý delegát Československa v Radě mezinárodní chemické Unie. Roku 1930 založil spolu s delegáty Itálie, Francie a Německa Mezinárodní komisi pro studium tuků, které v letech 1936 až 1938 předsedal.

Na Vysoké škole technické v Brně působil až do uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Penzionován byl v r. 1941. Poté přijal v Praze místo vědeckého poradce firmy Baklax. V lednu 1944 byl z politických příčin spolu se svou ženou zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech v Terezíně a Buchenwaldu.

Po druhé světové válce se vrátil na Vysokou školu technickou v Brně, byl pověřen funkcí rektora, své přednášky rozšířil o nový předmět Technologie plastických hmot. Přednášek z organické chemie se vzdal teprve v r. 1950. Když byla Vysoká škola technická dr. E. Beneše roku 1951 zrušena, přednášel na chemickém oddělení Vysoké školy stavitelství. Od roku 1952 do prosince 1955 působil jako vědecký poradce v národním podniku Lachema v Brně.

Hlavním těžištěm vědecké práce V. Veselého byla chemie sloučenin naftalenu a později chemie vyšších mastných kyselin a tuků. Mimo původní vědecké práce zveřejnil celou řadu referátů a informačních článků v českých i zahraničních odborných časopisech. Se svými spolupracovníky vydal velikou monografii Tuky a vosky.

Jeden z našich nevýznačnějších chemiků, Vítězslav Veselý, zemřel 7. června 1964.

Vlasta Mádlová,
Archiv AV ČR