Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2002  > listopad  > obsah

Rudolf Urbánek, 125 let od narození

Obrázek k článku 

Rudolf Urbánek je jedním z historiků, jejichž jméno je v obecném povědomí nerozlučně spjato s obdobím \"Poděbradského věku\".

Pocházel ze Slaného, kde se 7. září 1877 narodil Františce a Karlu Urbánkovým jako nejmladší z osmi dětí. Jeho otec provozoval řeznickou živnost. Nadaný chlapec ukončil studium oboru dějepis a zeměpis na pražské filosofické fakultě v roce 1901. Ač se hlásil především k Václavu Novotnému, byl v dobrých vztazích i se svými dalšími pedagogy, mj. se aktivně podílel na tom, aby vyšla tiskem známá kontroverzní přednáška Josefa Pekaře ve Slaném o Janu Husovi v r. 1900. Urbánkova disertační práce z Gollova semináře Řehoř z Hainburka ve službách krále Jiřího z Poděbrad vyšla téhož roku tiskem.

Více než deset let působil Rudolf Urbánek jako středoškolský pedagog v Lounech, Hradci Králové a Pardubicích. V tomto období se narodila jeho jediná dcera Emmy z manželství se Zdeňkou, rozenou Scheinerovou.

Přeložením na reálku v Praze v Ječné ul. v r. 1909 a později na reálku v Karlíně se mu znovu otevřel přístup ke studiu v pražských archivech. Po sérii úspěšných portrétů českých historiků a politiků (W. W. Tomek, J. Kalousek, A. Rezek, F. A. Brauner) se tak mohl vrátit ke svému badatelskému zájmu.

V roce 1911 vydal studii Kancelář Jiřího z Poděbrad. V téže době přijal nabídku Václava Novotného, který svému žáku nabídl spolupráci na monumentálních Leichterových Českých dějinách. Pro tuto rozsáhlou syntézu měl původně zpracovat období od Zikmundovy smrti do konce vlády Jagellonců. Zhruba tisícistránkový první svazek široce koncipovaného Věku poděbradského coby čtvrtého dílu Českých dějin vyšel v r. 1915 a obsahoval kromě obsáhlého úvodu do problematiky také zpracování vlády Albrechta II. a bezvládí za Hynka Ptáčka z Pirkštejna do r. 1444. Kniha se stala zároveň Urbánkovým spisem habilitačním. V létě 1916 se Rudolf Urbánek stal docentem českých dějin na filosofické fakultě pražské české university. V roce 1918 vyšel další díl Věku poděbradského, v němž byla látka dovedena do smrti Ladislava Pohrobka v r. 1457. Zároveň vycházela časopisecky jeho metodologicky mimořádně závažná studie K české pověsti královské (1915-1918), v níž se věnoval jevu lidové víry v příchod vytouženého spravedlivého krále.

V r. 1920 přešel Rudolf Urbánek na nově vzniklou brněnskou univerzitu. V meziválečném období publikoval řadu prací k výrazným problémům 15. století, ať už se jednalo o monografie k husitskému válečnictví (Žižka a husitské válečnictví, 1924; Bitva u Domažlic 1431, 1931; Lipany a konec polních vojsk, 1934; Vladislav Varnenčík, 1937; K historii doby Jiskrovy na Slovensku, 1939) či o studie z oblasti dějin ideologie (Počátky českého mesianismu, 1929; Český mesianismus ve své době hrdinské, 1930). Publikoval také řadu přípravných studií k Věku poděbradskému, jehož třetí svazek, zachycující počátky Jiříkovy vlády, vyšel v r. 1930. Samostatné zmínky si zaslouží monografie Husitský král (1926), v níž podal přístupný syntetický pohled na Jiřího osobnost i dobu - v Urbánkově pojetí jeden z nesporných vrcholů českých dějin.

V meziválečném období se Urbánkovi dostalo výrazných vědeckých poct. Už v r. 1916 byl na návrh V. Novotného a L. Niederleho zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V r. 1932 byl zvolen mimořádným a v r. 1934 řádným členem I. třídy České akademie věd a umění. Účastnil se práce řady komisí.

V období německé okupace obrátil Rudolf Urbánek svůj vědecký zájem poněkud nečekaným směrem. Výsledkem byla dvousvazková Legenda tzv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend ludmilských i václavských a její autor (1947-8). Svým kritickým hlasem se v letitém sporu české historiografie o pravost Kristiána postavil vedle J. Dobrovského a V. Novotného. Vznik legendy zařadil do 14. století, připustil však její starší jádro.

Po válce byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk. Zároveň se stal (poprvé a naposled) na tři roky členem politické strany národně socialistické.

Poúnorový režim byl k Rudolfu Urbánkovi poměrně shovívavý, zhruba podle posudku v jeho kádrovém spisu, že je schopný vědec, ale idealista a individualista a na fakultě není za něho náhrady. Po vzniku ČSAV se stal jedním z prvních akademiků a v 50. letech publikoval řadu analytických prací (Starší obdoba rukopisu Jenského, rukopis Göttinský, 1952; Satirické skládání budyšinského rukopisu M. Vavřince z Březové z r. 1420, 1952; Martin Rvačka jako protihusitský satirik, 1954). V r. 1957 dokonce obdržel Řád práce.

Vědecké dílo Rudolfa Urbánka uzavřel v r. 1962 čtvrtý svazek Poděbradského věku s podtitulem Čechy za kralování Jiříka z Poděbrad 1460-1464. Po více než třiceti letech se tak přece jen zmírnila torzovitost celého záměru.

Rudolf Urbánek zemřel 26. července 1962 v Praze.

Marek Ďurčanský, Archiv AV ČR