Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2001  > duben  > obsah

František Lexa 125. výročí narození

\"Myslím, že se tehdy 5. dubna 1876 v Pardubicích nad mou kolébkou sedm Hathór - sudiček dlouho a dlouho marně přelo. Jedna ze mne chtěla mít matematika, druhá filosofa-psychologa, třetí egyptologa… ta čtvrtá byla spíše pro bádání ve staroegyptském náboženství, pátá dávala přednost literatuře a šestá se ohnivě zastávala filosofie, sedmá z nich dokonce soudila, že mám být sportovcem. Nakonec se asi shodly na tom, že mám zkusit ode všeho a pak si mám vybrat…\"

Když přišel na svět 5. dubna 1876 v Pardubicích v rodině advokáta Lexy syn František, nikdo v té chvíli netušil, že se Čechům zrodil další vědec-velikán, zakladatel české egyptologie. Jeho cesta k milovanému oboru ale zdaleka nebyla přímá a snadná a připomínala spíš klikatou a náročnou horskou pěšinu pro zdatné jedince.

Přestože na gymnáziu v Praze Žitné ulici byli jeho oblíbenými učiteli Alois Jirásek a František Drtina, nejvíce ho zde zaujala matematika, a proto si po maturitě zvolil na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy university v Praze středoškolskou kombinaci matematika a fyzika. Zájem poznat vše nepoznané ho ale přivedl i na přednášky z filosofie a psychologie a ze všeobecné fysiologie a psychiatrie na lékařské fakultě.

Zdá se, že právě v době universitních studií (ukončil je v r. 1899) u něj vykrystalizovaly základní charakterové rysy v té síle a kombinaci, která byla základem jeho úspěchu. Už za Lexova dvouletého středoškolského učitelování ve Starém Městě, v Praze a v Hradci Králové k němu žáci (v tak různorodé škále jako třeba pozdější náměstek předsedy vlády a ministr Václav Kopecký, zakladatelé pražského kabaretu Červená sedma Jiří Červený a Miloslav Beránek nebo spisovatel Karel Čapek) vzhlíželi s obdivem: "Byl přísný, žádal poctivé studium, nenadržoval a měl osobní kouzlo."

Tehdy už Lexa věděl, že matematika ani fyzika nejsou pro něj obory, kterým by se chtěl věnovat celý život. V roce 1902 si proto rozšířil aprobaci o filosofickou propedeutiku a o rok později dosáhl hodnosti doktora filosofie. Osudovým vykročením k egyptologii byla Lexova habilitační práce, která měla být z psychologie písma. Tehdy se při studiu druhů písma dostal až k hieroglyfům. Brzy zjistil, že zásady jejich vzniku nelze dobře pochopit bez důkladného poznání jazyka - staré egyptštiny, a tak se tento jazyk začal sám učit a studium doprovázel překladem náboženských textů. Když pak zakladatel naší orientalistiky Rudolf Dvořák probudil v Lexovi skutečnou vášeň pro obor, rozhodl se Lexa r. 1907 odjet do Berlína a studovat zde pod vedením zakladatele egyptské filologie prof. Ermana egyptské náboženství. A o rok později již ve Štrasburku navštěvoval pracovnu velkého znalce démotštiny prof. Spiegelberga. Lexova habilitační práce O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů staré říše (přijatá r. 1914) odhalila jeho výjimečné vědecké kvality, které byly posléze potvrzeny vyčerpávající a mezinárodně uznávanou monografií La Magie dans l´Egypte Antique (1925), shrnující Lexovo bádání o staroegyptském náboženství.

Tehdy byl Lexa již tři roky mimořádným profesorem egyptologie Karlovy university v Praze. A pedagog byl výtečný, neboť z jeho školy, a po roce 1934 se démotština přednášela pouze v Praze, vyšla řada vynikajících egyptologů českých i zahraničních. Poté, co se Lexa krátce zabýval egyptskou mravní naukou, učarovala mu koncem 20. let na dvě desetiletí egyptská etymologie. Profesor Lexa, od r. 1928 už řádný, měl ve svém okolí pověst člověka, který "neznal slova přetvářka, faleš, často prosil za jiné. Žádal otevřenost od každého, neokřikoval, nehartusil, když nesouhlasil, vyřkl své mínění bez hrubosti a netaktnosti." Jeho dcera Milada vzpomínala, jak "netajil se tím, že je volnomyšlenkář a že vůbec nevěří v to, co církev katolická k věření předkládá."

Kolegové a studenti se mohli s panem profesorem nezřídka setkat také mimo škamna, na horách. Lexa a celá jeho rodina byli totiž vášnivými turisty. Vedle českých a slovenských hor si zamiloval Bulharsko, kde "stanování starších lidí bylo zcela obvyklé a nebudilo úsměšky určité části mládeže tak jako u nás". Na horách načerpal vždy čerstvé síly, potřebné k práci na svém vrcholném díle, velké učebnici démotštiny. Už v době svého "učednictví" u prof. Spiegelberga si vytknul za cíl dát světu dosud největší mluvnici staroegyptského jazyka. A přestože se vzhledem k mnoha dalším Lexovým zájmům a aktivitám v letech následujících zdálo, že pro tíhu a náročnost úkolu raději od svého předsevzetí ustoupí, ve skutečnosti se na jeho splnění pečlivě a pilně připravoval sběrem a studiem literárních textů. Německá okupace jeho práci po prvních dvou dílech přerušila, ale nezastavila. Monumentální Grammaire démotique, zakončená VII. dílem v r. 1951, překonala všechny dosud vydané práce a "posadila Lexu na světový egyptologický trůn". "Nedovedete si představiti, jak velká byla má radost, když se ministr informací Václav Kopecký rozhodl postarati se o tisk mé démotické gramatiky, nemaje vlastně záruky, že mé dílo za to vůbec stojí." Vydal ji po 23 letech příprav ve svých 75 letech a dokonce si ji sám autografoval v precizních hieroglyfech a znacích.

Těžko věřit tomu, že Lexa do té doby navštívil Egypt jen jednou! Jako padesátiletý v roce 1930 navštívil také Tutanchamonovu hrobku: "Dozorce mne upozornil, že jest kresliti a činiti poznámky zde zakázáno. Nezbylo mi tedy než … napnouti všechny své duševní síly, abych si zapamatoval, co se dalo. …po pěti minutách …vyšel jsem z hrobky…abych si zapsal, co jsem si zapamatoval, a shledal jsem, že díky znalosti obrazů a nápisů z jiných královských hrobů nezapomněl jsem nic."

Dosažením vytčeného cíle Lexova aktivita nekončila. Další léta věnoval popularizaci svého oboru. Spolupracoval na pořádání výstav o Egyptu a seznamoval širší veřejnost se životem a činností starých Egypťanů. Milovníky beletrie potěšil svým románem Amen-nacht.

Význam, uznání a poděkování Lexovi za jeho práci se odráží v řadě udělených ocenění - mj. Státní cena I. stupně, Řád republiky, Řád lidové republiky bulharské II. třídy, a v jeho členství a funkcích ve významných institucích - např. řádný člen Královské české společnosti nauk od r. 1925, člen Orientálního ústavu v Praze, děkan filosofické fakulty UK v Praze (1934 - 1935), mezi prvními akademiky ČSAV v r. 1952, dopisující člen Fondation égyptologique Reine Elisabeth v Bruselu.

Ani ve věku, kdy si jiní užívají zaslouženého odpočinku, Lexa neztrácel pracovní elán. Přednášel dál na fakultě a zasloužil se o zřízení Československého egyptologického ústavu UK v Káhiře, na němž byl jmenován prvním ředitelem. V r. 1956 s kulturní delegací podruhé zavítal do Egypta. A. Hoffmeister vzpomínal: "Bylo mu přes osmdesát let. Ale to jste ho měli vidět, jak šplhal na pyramidy. Kam jsme se my ostatní hrabali na jeho výdrž."

Zahájení prací ústavu se již Lexa nedočkal. "Akademik František Lexa …bělovlasý, bělovousý muž, neúnavný žák přírody a učitel mladých, mladších a nejmladších" (A. Hoffmeister) zemřel 13. 2. 1960.

Martin Martinovský,
Archiv AV ČR