Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Abicko  > archiv  > 2000  > únor  > obsah

František Roubík

110. výročí narození
(31. 7. 1890 Jindřichův Hradec - 5. 5. 1974 Praha)

Odborné zaměření doc. PhDr. Františka Roubíka, DrSc., historika a archiváře, během gymnaziálních studií v rodném Jindřichově Hradci ovlivnil černínský archivář P. František Teplý. Roubíkovo studium historie a pomocných věd historických na filosofické fakultě české univerzity v Praze v letech 1911 - 1919 bylo přerušeno vojenskou službou a v letech 1917 - 1918 vyšetřovací vazbou garnizonního soudu v Praze a ve Vídni. První kurs Státní archivní školy v Praze absolvoval v letech 1919 - 1921.

Od roku 1920 se na téměř dvě desetiletí hlavním Roubíkovým působištěm stal Archiv ministerstva vnitra v Praze. Účastnil se ve Vídni archivní a spisové rozluky s Rakouskem, nepominutelnou měrou přispěl ke zpracování a zpřístupnění významných archivních fondů. Jejich znalost se stala spolehlivým celoživotním základem jeho rozsáhlé publikační činnosti historické, archivní, ediční, soupisové a bibliografické.

V nejednoduchém období 1939 - 1948 byl F. Roubík referentem ministerstva školství a národní osvěty, od roku 1945 přednostou odboru pro vědu. Zasloužil se o udržení českých vědeckých společností v době okupace a přispěl k rozvoji a organizaci vědecké práce po osvobození.

Když z rasových důvodů musel opustit Státní historický ústav v Praze jeho dosavadní ředitel prof. PhDr. Bedřich Mendl, byl referent ministerstva školství F. Roubík od 17. března 1939 "povinen vykonávat službu ředitele" tohoto ústavu. Po odchodu z ministerstva školství v roce 1948 se plně věnoval funkci ředitele ústavu až do roku 1952. V Historickém ústavu ČSAV vedl od roku 1953 až do svého odchodu do důchodu v roce 1960 oddělení (sekci) pro historickou geografii.

Pedagogicky byl F. Roubík činný již ve Státní archivní škole v letech 1930 - 1943, přednášel novověkou diplomatiku a paleografii, později dějiny správy. Na filosofické fakultě UK v Praze se habilitoval v roce 1934 pro historickou vlastivědu a geografii, paleografii novověku tam přednášel i v letech 1949 - 1967.

Od roku 1933 byl členem Královské české společnosti nauk, od roku 1945 Masarykovy akademie práce, od roku 1953 členem korespondentem ČSAV. Kromě jiných ocenění mu byla udělena Zlatá čestná plaketa Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách.

Není snadné charakterizovat stručně Roubíkovu rozsáhlou publikační činnost, v níž se promítaly tematicky mnohostranné a obsáhlé odborné zájmy, zejména správní dějiny, dějiny dopravy, kartografie a historická geografie, vlastivěda a historická topografie, Chodsko, česko-jihoslovanské vztahy a další. Vedle řady studií přispěl výrazně k poznání správních dějin monografickými pracemi Počátky policejního ředitelství v Praze (1926), Ke vzniku správního rozdělení Čech z roku 1850 (1938) a Vývoj správního rozdělení Čech v letech 1850 - 1868 (1939). Výsledky bádání o dějinách dopravy lze připomenout alespoň knížkou Silnice v Čechách a jejich vývoj (1938). Z několika prací o Chodsku byly populární hlavně Dějiny Chodů u Domažlic (1931) a Zápas Chodů za svobodu (1937). Také základní práce Český rok 1848 (1931, 2. vyd. 1948) se obracela i k širšímu čtenářskému okruhu, zatímco spíše odborníkům sloužila obsáhlá edice Petice venkovského lidu z Čech k Národnímu výboru (1954). Veliké zásluhy si získal na poli vlastivědné práce, kromě jiného cennou Příručkou vlastivědné práce (1941, 2. vyd. 1947), ale také Přehledem vývoje vlastivědného popisu Čech (1940) a prací Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách (1959). Významně se zasloužil o rozvoj historické geografie. Průkopnická byla studie Sbírka map a plánů v archivu ministerstva vnitra (1933), vrcholným dílem Soupis map českých zemí (2 sv., 1952 a 1955). Organizačně i autorsky se podílel na vydání Školního atlasu československých dějin (1959), Atlasu československých dějin (1965) i Atlasu Československé socialistické republiky (1966). Svědectví o mimořádné pracovní výkonnosti vydávají dodnes ceněné soupisy Časopisectvo v Čechách v letech 1848 - 1862 (1930) a Bibliografie časopisectva v Čechách z let 1863 - 1895 (1936). Popularizační charakter měly syntetické práce Národnostní vývoj českých zemí (1946), Přehled českých dějin (1947) a Z českých hospodářských dějin (1948). Stojí za zmínku, že v letech 1926 - 1928 otiskoval v revue Nové Čechy i stati politického rázu pod pseudonymem A. Frank.

Přes nepochybný význam, velký počet titulů i rozsah a tematickou mnohostrannost nepronikalo Roubíkovo dílo do širšího veřejného povědomí snadno. Jen práce o Chodsku, o roce 1848 a přehled českých dějin nacházely čtenáře také mimo odbornou obec. Velká část Roubíkových prací má však trvalou hodnotu a k jeho spolehlivým poznatkům se vracejí a dlouho budou vracet historikové i pracovníci dalších vědních oborů.

PhDr. Jaroslava Hoffmannová,
Archiv AV ČR