Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2000  > prosinec  > obsah

František Mareš, 150. výročí narození

Vedle Augusta Sedláčka nebylo zejména v oboru pramenných otázek jihočeských znalce tak všestranného, jako byl on, a měl živý zájem i o památky výtvarného umění." Těmito slovy oceňoval erudici třeboňského archiváře ve svých vzpomínkách na mládí prezident České akademie věd a umění Josef Šusta. František Mareš se narodil v Bavorově jako syn knížecího schwarzenberského šafáře. Bylo to právě sepětí s tímto šlechtickým rodem, které ovlivnilo jeho osudová rozhodnutí a vydrželo mu celý život. Základní vzdělání získal na české škole v Netolicích a německé v Českých Budějovicích, kde absolvoval i německé piaristické gymnázium. Po maturitě se chystal studovat na pražské univerzitě, bylo mu však uděleno studentské místo ve vídeňském schwarzenberském paláci. Ve Vídni vystudoval historii a absolvoval vojenskou službu u 28. (Pražského) pěšího pluku. Jeho vlastními slovy: "…ráno přednášky na universitě a odpůldne vojna."

Po praxi v třeboňském archivu se do Vídně znovu vrátil, aby tu v letech 1874 - 1888 působil jako archivní adjunkt ve Schwarzenberském ústředním archivu. Při tom se účastnil přednášek a cvičení na Institutu für österreichische Geschichtsforschung, kde pod vedením Theodora von Sickela a dalších předních odborníků získal vynikající průpravu v oblasti pomocných věd historických a filologie. Aktivně přispíval do ústředního periodika ústavu Mittheilugen des IÖG obecněji zaměřenými články (např. "Die maritime Politik der Habsburger 1625-1628", "Aufstandsversuche der christlichen Völker in der Türkei (1625-1645)"), stranou jeho pozornosti ovšem nezůstávala problematika se vztahem k českým dějinám. Svědčí o tom přednášky o české účasti na obraně Turky obležené Vídně v rámci oslav dvoustého výročí tohoto vítězství a řada článků, v prvé řadě objevná studie o Kašparu Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic v Časopise Českého musea. Z Vídně se také zapojil do boje o Rukopisy jako přesvědčený odpůrce jejich pravosti. V této souvislosti byl ve spojení i s T. G. Masarykem.

V r. 1887 byl František Mareš společně s pozdějším ředitelem pražské universitní knihovny Ferdinandem Tadrou českým sněmem vyslán na výzkumnou cestu do vatikánského archivu. Po návratu byl ke své radosti jmenován ředitelem schwarzenberského archivu v Třeboni, kde působil až do svého penzionování v r. 1924. V rámci svých úředních povinností zdokonalil evidenci především staršího archivního materiálu a usnadnil jeho přístupnost pro badatele. V dosud nezpracovaných částech registratury přitom některé archiválie doslova "objevil".

Mareš byl však nejen výkonný archivář, ale neméně pilný editor a historik. K vydání připravil nejen řadu narativních pramenů (zejména se vztahem k jižním Čechám), mimo jiné i Březanův "Život Petra Voka z Rožmberka" a "Kroniku budějovskou", ale i prameny úřední ("Prokopa písaře novoměstského česká Ars dictandi", "Prokopa písaře Nového města Pražského Praxis cancellariae"). Soustavně se věnoval především významným jihočeským šlechtickým rodům - připravil edice souboru korespondence Rožmberků a Švamberků pro monumentální Archiv český, vydal "Popravčí knihu pánův z Rožmberka" a v pronikavé kritické studii osvětlil problematiku padělaných rožmberských listin. Četné studie publikoval z oboru kulturních dějin, za zvláštní připomenutí stojí monografie "České sklo" vydaná v Rozpravách ČAVU.

Významné bylo také Marešovo působení na poli dějin umění a ochrany památek. Společně se stavebním radou Janem Sedláčkem zpracovali tři svazky Soupisu památek historických a uměleckých, a to pro politické okresy třeboňský, českokrumlovský a prachatický. Své vynikající znalosti jihočeské gotiky uplatnil při určení a záchraně souboru maleb Mistra třeboňského oltáře. Od roku 1907 působil z pověření vídeňské Zentralkommission zur Forschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale jako konzervátor. Jistou dávku kuriozity nepostrádala jeho funkce ministerského referenta pro falza šlechtických rodin.

Ocenění odborných schopností se Marešovi záhy dostalo členstvím v obou nejvýznamnějších českých vědeckých institucích. Již v r. 1883 byl na návrh

W. W. Tomka a J. Emlera zvolen dopisujícím členem Královské české společnosti nauk a v r. 1891 dopisujícím členem České akademie věd a umění. Zároveň se stal i členem její archeologické komise. Mimo to byl František Mareš od r. 1924 prvním předsedou Společnosti archivní školy a o rok později jej čestným doktorátem poctila Universita Karlova.

Nestor českých archivářů zemřel ve vysokém věku 88 let v Třeboni.

M. Durčanský,
Archiv AV ČR