Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > září  > obsah

Otakar Matoušek, 100. výročí narození

Snad ještě dnes se někteří upamatují na Otakara Matouška a jeho působení v časopisu Vesmír i na jeho rozhlasové vysílání, kde popularizoval nejen vědu. Byl však také historik vědy a dobrý učitel. Narodil se 14. 1. 1899 v Praze ve skromné úřednické rodině. Už při studiích na gymnáziu v Truhlářské ulici se angažoval v abstinenčním hnutí a byl členem lidové astronomické společnosti.

Po maturitě studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy přírodní vědy, úspěšně studia zakončil doktorátem již po osmém semestru a hned poté se zapsal na obor lékařství. Vzhledem k velkému nedostatku přírodovědců ho ve třetím roce jeho lékařského studia profesor Počta vyzval, aby přijal místo asistenta Ústavu geologie a paleontologie. Od počátku vlastní vědecké činnosti pro něj bylo typické, že problémy přírodních věd, které ho zajímaly, dával do souvislostí se zdánlivě odtažitými obory a zakládal tak vlastní cestu ke své pozdější dráze a práci v dějinách vědy.

Po doktorátu pobýval krátce na Sorbonně, navštívil Oxford, Cambridge a další evropské univerzity a seznámil se s řadou vědců (ve Francii byl navržen za nejmladšího člena Francouzské geologické společnosti). Vedle geologie se věnoval též paleontologii a v roce 1925/1926 se z obou těchto oborů habilitoval. Cesty do zahraničí se mu dařily i v dalších letech. V roce 1929/1930 si zvolil dva semestry na pedagogické fakultě (Teachers College) na Columbia University, kde navázal kontakt s tehdy velmi významným International House New York a stal se jejich "alumni". Hlavním důvodem jeho studia na kolumbijské univerzitě byla reálná naděje, že po svém návratu bude jmenován mimořádným profesorem metodiky a dějin přírodních věd. Bohužel hospodářská situace za krize 30. let zapříčinila, že jmenování byla na delší dobu pozastavena, O. Matoušek se stal mimořádným profesorem bez nároku na plat a byl proto nucen hledat si obživu jinde.

V té době bylo vypsáno místo referenta přednáškového a vzdělávacího programu Radiojournalu. Matoušek toto místo dostal a za pomoci Zdeňka Wirtha vybudoval z programu samostatný odbor, jehož se stal ředitelem. Pozdvihl úroveň vysílání a zavedl řadu nových typů pořadů - dramatizující montáž, jazykové kurzy, tělocvik, školský rozhlas, německý rozhlas a vysílání do zahraničí. Po "Mnichovu" překročil Otakar Matoušek své kompetence ředitele nepolitické části programového vysílání Radiožurnálu. Za pomoci dalších spolupracovníků zasahoval prostřednictvím vysílání do politického dění a bránil přijetí usnesení o vydání některých rozhlasových stanic Němcům a Katolické akci. Proto byl nakonec usnesením vlády druhé republiky odvolán, nakonec i z rozhlasu propuštěn a o jeho osobě bylo informováno berlínské gestapo. Před vězením nebo ještě tragičtějším osudem ho uchránila šťastná shoda náhod.

Za války působil dva roky v továrně na kovové zboží v Chotěboři, kde s několika mediky vybudoval a vedl závodní ambulanci. Při pražském povstání v květnu 1945 už zase stál v čele československého rozhlasu a za tuto činnost se mu dostalo zvláštních uznání. Zanedlouho se ale vrátil na univerzitu, kde založil Ústav pro obecnou přírodovědu a obnovený seminář pro metodiku a dějiny přírodních věd. V rámci ústavu zavedl vyučování v ruštině a angličtině, zvláště v zahraničí oceňované letní školy, speciální knihovnu a čítárnu, vybavenou především díky jeho přátelům v USA těžko dostupnými tituly. Vedle toho se však především soustředil na dějiny vědy. V roce 1949 byl ale ústav sloučen se seminářem marxismu a leninismu. Matouškovy přednášky o metodice přírodních věd byly zrušeny.

Po založení Československé akademie věd pracoval Otakar Matoušek v jejím rámci v oboru dějin lékařství a přírodních věd. Svou pozornost soustředil na osobnost Jana Evangelisty Purkyně a ostatní lékaře a přírodovědce jeho doby. Časopis lékařů českých mu vyšel vstříc a od roku 1951 v téměř každém čísle publikoval články "Lékaři a přírodovědci Purkyňovy doby". Vedle prací o Purkyňovi byly velkým přínosem i jeho práce z nejrůznějších oborů přírodních věd a lékařství, např. studie o Buffonovi ve Francii, o Boženě Němcové a jejím okruhu známých kolem Purkyně, o Barrandovi, Vesalovi, Jeseniovi, Mendelovi nebo o prvním českém profesorovi očního lékařství Josefu Rybovi.

Vědecké práce, články a přednášková činnost Otakara Matouška měla zasloužený ohlas nejen v Čechách, ale i v zahraničí a díky tomu získal pozvání čelných univerzit jako hostující profesor. Byl řádným členem dvou zahraničních akademií, čestným členem řady společností, jedním ze čtyř zahraničních čestných členů Německé společnosti pro dějiny lékařství, přírodních věd a techniky. Jeho odborná činnost zahrnovala velké množství oborů a vyznačovala se tím, že se soustřeďoval na témata a osobnosti často opomíjené nebo nepopulární. V pozdějším věku byla jeho práce, zejména badatelská činnost v archivech, ohrožena opakovanými operacemi sítnice, které mu sice velmi komplikovaly život, ale přesto zůstal nadále pedagogicky a vědecky činný téměř doslova až do své smrti. Zemřel ve Švédsku 4. ledna 1994, jen deset dní před svými pětadevadesátinami.

DANIELA BRÁDLEROVÁ
Archiv AV ČR