Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > květen  > obsah

Slovanský ústav AV ČR

Slovanský ústav patří k našim nejstarším ústavům v oblasti humanitních věd. v loňském roce si na slavnostním zasedání konaném pod záštitou předsedy AV ČR prof. Ing. Rudolfa Zahradníka, DrSC. připomněl sedmdesáté výročí zahájení činnosti v roce 1928. O jeho založení bylo však rozhodnuto už mnohem dříve. Podnět k tomu dal sám prezident T. G. Masaryk, který hned po vzniku ČSR vyvinul iniciativu k založení dvou vědeckých ústavů - Slovanského a Orientálního.

Masarykova iniciativa našla u tehdejších politických představitelů plné pochopení. 25. ledna 1992 schválil parlament zákon, jímž byly oba ústavy - Slovanský a Orientální - zřízeny jako samostatné, autonomně spravované (v dnešním slova smyslu veřejnoprávní) instituce.

Založení Slovanského ústavu nebyla ovšem jen záležitost účelového politického rozhodnutí, ale logickým vyústěním mnohaletého badatelského úsilí českých slavistů.

Pro různé administrativní potíže trvalo však od vydání zákona o jeho zřízení plných šest let než mohl Slovanský ústav začít skutečně pracovat. v květnu 1928 prezident Masaryk jmenoval na návrh přípravného výboru první řádné členy. Do čela ústavu byl zvolen profesor Lubor Niederle, mezinárodně uznávaný odborník v oboru slovanské archeologie.

V době mezi válkami nebyl Slovanský ústav institucí s vlastními internímu pracovníky, ale vědeckou společností sdružující přední slavisty, kteří své povolání vykonávali na vysokých školách a v jiných institucích. Jeho hlavním úkolem bylo vydávat vědecká díla ze všech oborů slavistiky a organizovat a finančně zajišťovat vědecké projekty, které potřebovaly širší odbornou spolupráci a organizační základnu. k tomu účelu byly postupně vytvořeny různé speciální komise, např. komise pro vydávání staroslověnských literárních památek, komise slovníkářská a také byzantologická, která již od roku 1929 začala pod názvem Byzantinoslavika vydávat sborník pro studium byzantsko-slovanských vztahů. Byla ustavena též komise pro germánsko-slovanské vztahy, v níž zasedali profesoři německé i české Karlovy univerzity a jež roku 1931 založila odborný časopis Germanoslavika. Autonomní součástí ústavu byl Sbor pro výzkum Slovenska a Podkarpatské Rusi, který vyvíjel intenzivní činnost a jehož členové vydali řadu cenných vědeckých publikací. Vydavatelská činnost Slovanského ústavu byla vskutku imponující. Během deseti let vydal více než 40 publikací, které vycházely v několika řadách. Vedle publikační činnosti ústav rozvíjel aktivity i v dalších směrech.. Organizoval četné přednášky, ať již na témata čistě odborná, či pro širší veřejnost. Byl žádán o záštitu nad různými výstavami, na jejichž přípravě se leckdy odborně podílel.

Slovanský ústav také rozvíjel bohaté styky se zahraničními badateli. Aby byla možnost vyjádřit poctu a uznání vynikajícím slavistům z jiných zemí, byla v ústavu zřízena instituce zahraničních členů. Řádní členové ústavu aktivně vystupovali na různých konferencích a sjezdech, a to nejen ve Slovanských zemích. Jak českou slavistiku oceňovala odborná veřejnost ukazuje skutečnost, že I. mezinárodní sjezd slovanských filologů byl uspořádán roku 1929 právě v Praze.

Nacistická okupace Československa přivodila zcela zákonitě přerušení činnosti Slovanského ústavu. Roku 1941 byl do jeho čela postaven profesor slavistiky na německé Karlově univerzitě G. Gesemann, který se pokoušel získat ke spolupráci i některé české členy ústavu; dlužno říci k jejich cti, že ani jeden se nedal ke kolaboraci přemluvit. Proto byl r. 1943 Slovanský ústav - stejně jako řada jiných českých vědeckých a kulturních institucí - včleněn do tzv. Reinhard-Heydrich-Stiftung, což ve skutečnosti znamenalo ukončení jeho existence.

Po osvobození Československa byl Slovanský ústav samozřejmě okamžitě obnoven a do jeho čela byl postaven profesor Albert Pražák. Ústav zahájil intenzivní vydavatelskou činnost; šlo především o vydání významných vědeckých děl, která nemohla vyjít za války. Ústav se rovněž ujal vydávání časopisu Slavia, který byl založen už roku 1922; sborník Byzantinoslavika byl pod redakcí profesorky M. Paulové přetvořen v mezinárodní byzantologický časopis, který si mj. vytkl za cíl publikovat anotovanou bibliografii současné světové byzantologické produkce.

Komunistický puč v roce 1948 způsobil hrubé zásahy do struktury ústavu. Jestliže už po válce z něj byli na nátlak sovětského velvyslanectví odstranění někteří významní ruští emigranti, nyní akční výbor zlikvidoval v podstatě celý národohospodářský odbor ústavu. Tvůrčích individualit v oblasti společenských věd se tato čistka až na několik výjimek naštěstí nedotkla. Zásluhou Františka Wollmana a B. Havránka byla dosavadní vědecká společnost přebudována ve vědecký ústav zaměstnávající interní pracovníky. To umožnilo rozvinout práci na velkých kolektivních projektech začatých či alespoň koncipovaných již dříve, jako bylo vydávání staroslověnských textů, příprava velkého staroslověnského slovníku či práce na slovnících rusko-českém a polsko-českém. Byla zahájena také práce na sestavení bibliografie slavik, která měla zachytit vše, co bylo v české literatuře publikováno o slovanských národech a jejich kultuře od nejstarších dob až do vzniku ČSR.

Program vědecké činnosti Slovanského ústavu se ještě rozšířil, když byl roku…..????? včleněn do ČSAV zorganizované podle sovětského vzoru. Ve smyslu ruského pojetí "slavjanověděnije" se měl zabývat i studiem dějin slovanských národů a slovanskou archeologií a etnografií.

Vědecká činnost ústavu byla přirozeně do určitě míry ovlivněna ideologickými a politickými podmínkami doby, přesto v něm však vznikla řada vynikajících edic a odborných prací.

Ačkoliv Slovanský ústav vykazoval tak dobré vědecké výsledky, byl vystaven stále sílící kritice ze strany různých orgánů KSČ. Kritizováno bylo komplexní pojetí slavistiky, jež bylo zcela nesmyslně prohlašováno za projev buržoazního panslavismu. Hlavním důvodem však bylo přesvědčení některých stranických představitelů, že v práci ústavu stále žijí Masarykovy koncepce. Nemalou roli však sehrály i různé čistě osobní motivy a nevraživosti. Důsledkem bylo zrušení Slovanského ústavu v roce 1963. Pracovníci byli rozptýleni do různých ústavů Akademie. Historici (s nimi paradoxně i byzantologové) byli soustředěni do nově založeného Ústavu dějin evropských socialistických zemí, kdežto lingvisté a literární historici byli začleněni do rovněž nově ustanoveného Ústavu jazyků a literatur, kam přešli také jejich kolegové zabývající se literaturou a jazyky západních zemí. Tento ústav bylo možno považovat za pokračovatele Slovenského ústavu tím spíše, že si vzdor různým potížím dokázal udržet dobrou odbornou úroveň.

Zhoubným způsobem však byly zbytky Slovanského ústavu postiženy čistkami na začátku tzv. normalizace po sovětské okupaci Československa v roce 1968. Ústav jazyků a literatur byl jako jedno z údajných center kontrarevoluce zrušen, mnoho pracovníků bylo propuštěno a zbylý oddělení byla vystavena řadě reorganizací, z nichž každá znamenala zhoršení poměrů a podmínek k práci. Jazykovědný sektor skončil v Ústavu pro jazyk český, kde však byl jeho výzkumný program omezen jenom na práci na staroslověnském, ruském a ukrajinském slovníku. Literárněvědná část ústavu, po čistkách značně prořídlá, byla převedena do Ústavu pro českou a světovou literatur. Šťastnější osud byl dopřán malému byzantologickému oddělení, jež bylo ještě před zahájením prověrek převedeno do tehdejšího Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská, v němž našlo klidné, v té době zcela ojedinělé prostředí pro svou práci. Díky tomu bylo možné nejenom udržet vysokou odbornou úroveň časopisu Byzantinoslavika, ale vzdor tehdejším potížím ve stycích s cizinou získat řadu dalších zahraničních spolupracovníků pro bibliografický oddíl. Časopis i v tehdejší době odborná

veřejnost oceňovala jako nezastupitelný kanál výměny informací v oboru byzantologie mezi

Východem a Západem.

Záhy po sametové revoluci se na jaře 1990 sešla schůze českých a moravských slavistů jak z akademických pracovišť, tak z vysokých škol, na níž bylo schváleno prohlášení adresované prezídiu ČSAV s požadavkem obnovit Slovanský ústav jako moderní filologické pracoviště. Jednání o této otázce se však protahovalo a zřízení - či přesněji druhém obnovení - Slovanského ústavu bylo rozhodnuto až na jaře 1992. Vznikl delimitací z Ústavu pro českou literaturu a Ústavu pro český jazyk, k nimž se ještě připojilo byzantologické oddělení Ústavu pro klasická studia. Přesto však Slovanský ústav nebyl okamžitě zřízen jako samostatné pracoviště, ale pouze jako autonomní sekce filologického charakteru připojená k Archivu AV ČR. Jejím zřízením byl pověřen prof. A. Měšťan, bývalý pracovník Slovanského ústavu, který nyní končil své působení jako profesor slavistiky na univerzitě ve Freiburgu (SRN). Statut samostatného pracoviště s vlastní právní subjektivitou bylo Slovanskému ústavu přiznán až rozhodnutím Akademického sněmu AV ČR v prosinci 1997 s platností od 1. 12. 1998. Novým ředitelem ústavu byl jmenován PhDr. Vladimír Vavřínek.

Začátky činnosti obnoveného Slovanského ústavu byly dosti obtížné, protože přerušení kontinuity slavistického bádání na akademické půdě způsobilo, že se do něj vrátili převážně starší pracovníci; až na řídké výjimky chyběla střední generace. Tuto potíž se daří postupně překonávat získáváním a výchovou nadaných absolventů univerzity. Dnes už je poměr starých a mladých pracovníků prakticky vyrovnaný.

Úměrně ke svému personálnímu složení pokračuje ústav v práci na některých dřívějších projektech a přibral si úkoly nové. Stěžejní součástí ústavu je paleoslovenistické oddělení, jehož pracovníci dokončili v roce 1997 vydávání monumentálního Slovníku jazyka staroslověnského (4 díly s 3.200 stranami velkého formátu) - díla, které nemá v soudobé slavistice obdobu. Dále připravují vydání Řecko-staroslověnského indexu. Ve spolupráci s Makedonskou akademií věd vydali dvě kritické edice staroslověnských památek makedonského původu a v Rakouské akademii věd vyšla jejich edice nově objeveného textu Sinajského psalteria. v tisku je obsáhlá kritická edice České bible hlaholské, která ještě nebyla nikdy vydána a k prvnímu vydání se rovněž připravuje edice nejrozsáhlejší staroslověnské památky českého původu, tzv. Besed papeže Řehoře Velikého, v níž se nacházejí i nejstarší české glosy.

Z práce lexikografického oddělení je třeba vyzdvihnout vydání Ukrajinsko-českého a Česko-ukrajinského slovníku. Významným počinem bylo i vydání publikace zachycující ukrajinské dialekty z Podkarpatí, která vyšla s podporou Americké ukrajinské akademie. k hlavním výzkumným projektům oddělení patří studium ruské a ukrajinské neologie. v plánu je též vydání makedonského slovníku a příprava slovníku slovinštiny.

Velmi aktivní je malá skupina, která se zabývá shromažďováním a studiem materiálů týkajících se činnosti vědecké a kulturní ruské emigrace v meziválečném Československu. Ve spolupráci s dalšími externisty připravila už dvě edice archivních dokumentů a další dvě práce odevzdala do tisku.

Přestože literárněvědné oddělení bylo nutné vybudovat zcela znovu, začíná již pracovat. Dokončilo a připravilo do tisku sborníky studií o východoslovanské a jihoslovanské účasti v českém literárním prostředí, na nichž se pracovalo už dříve, a nyní tuto sérii dokončuje přípravou sborníku, v němž bude zhodnocen podíl západoslovanský.

Bibliografické oddělení pokračuje v shromažďování a zpracování údajů, jež obsáhne chystaná bibliografie slavik v české literatuře uveřejněných v období 1861 - 1890; ta naváže na dříve vydaný první svazek tohoto díla. Mezitím však oddělení vydalo také obsáhlou bibliografii

Literární věda - slavistika v období Pražského jara a chystá obdobnou bibliografií slavik vydávaných v exilu a v samizdatu v období 1948 - 1990.

k vydání těchto prací obnovil Slovanský ústav ve spolupráci s nakladatelstvím Euroslavica ediční řadu Práce Slovanského ústavu jíž chce programově navázat na vydavatelskou činnost ústavu v době mezi světovými válkami. v roce 1998 v ní vydal už čtyři svazky a v roce 1999

počítá s vydáním dalších pěti. Ústav také vydává tři mezinárodní časopisy: Slavia, časopis pro slovanskou filologii, Byzantinoslavika, revue internationale des études byzantines a v roce 1994 obnovený časopis Germanoslavika.

Pracovníci ústavu se neomezují jen na svou badatelskou činnost, ale spolupracují i s vysokými školami. Vedou semináře, přednášejí v oboru paleoslovenistiky, byzantologie, literární vědy nejen na Karlově univerzitě, ale také i na univerzitách v Brně, Českých Budějovicích a Ústí nad Labem. Jsou zváni též k přednáškám na univerzitách v zahraničí.

Pracovníci Slovanského ústavu jsou členy několika mezinárodních komitétů - slavistického, byzantologického a balkanistického. Především však byl Slovanský ústav už od konce II. světové války vždy sídlem Českého národního slavistického komitétu, jehož úkolem je koordinovat činnost české slavistiky. Naposled tento úkol s úspěchem splnil přípravou české účasti na XII. mezinárodním kongresu slavistů v Krakově v srpnu 1998, pro nějž také vydal pěkně vypravený sborník Česká slavistika 1998 , obsahující přednášky 42 českých slavistů určené pro tento kongres.

PhDr. Vladimír Vavřínek,
Slovanský ústav AV ČR