Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > duben  > obsah

Uznávaný půdní biolog doc. RNDr. Josef RUSEK, DrSc.

Laudatio při příležitosti předání medaile Řehoře Mendla docentu RNDr. Josefu Ruskovi, DrSc., přednesl 10. 2. 1999 prof. RNDr. Jan Buchar z Přírodovědecké fakulty UK.

S radostí jsem přijal možnost připomenout při dnešní slavnostní příležitosti některá důležitá data z curiculum vitae předního a mezinárodně vysoce uznávaného půdního biologa doc. RNDr. Josefa RUSKA, DrSc.

Dr. Rusek se narodil 18. července 1938 v Petrovicích u Karviné. Po maturitě v r. 1956 v Bohumíně zahájil studium biologie a chemie, specializace zoologie a pedagogiky, na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně. Na vysokou školu přichází již s řadou cenných zoologických zkušeností, takže svým zájmem o zoologii na sebe záhy upozornil i takové významné pedagogy, jako byli profesoři Sergej Hrabě a Karel Absolon. Během studia předal do tisku osm prací. Jako dlouholetý vysokoškolský pedagog musím konstatovat, že je velikou vzácností, když posluchači vytvoří nějaký rukopis před ukončením studia. Přitom se Ruskovy rukopisy netýkaly jen problematiky diplomové práce (Společenstva Collembola a Protura a jejich roční dynamika v suťovém lese v Moravském krasu). Týkaly se materiálu chvostoskoků nasbíraného prof. J. Komárkem na Kavkaze a vlastních sběrů z různých oblastí Československa. Vše bylo jistě velice příznivě ovlivňováno blízkými kontakty s výše zmíněnými zoology. Vysokoškolské studium dr. Rusek úspěšně končí v r. 1961.

Pak ale následovala 26měsíční přestávka v podobě základní vojenské služby a ani jeho nástup do interní vědecké aspirantury v Entomologickém ústavu ČSAV v Praze nenavazoval na slibně započatá taxonomická i synekologická studia půdní mezofauny. Ale zřejmě i to bylo důležitým prvkem v dalším vývoji osobnosti dr. Ruska. Tématem jeho kandidátské disertace byla ekologicko-taxonomická studie "Kovaříkovití obdělávaných ploch Československa". Během aspirantury dr. Rusek pilně sleduje i problematiku taxonomie a synekologie třídy Collembola a blízce příbuzných skupin. Nelze pochybovat o tom, že významným počinem vedení jeho tehdejšího pracoviště bylo vyslání dr. Ruska na jednoroční stipendijní postdoktorandský pobyt do Kanady (1974/75). Nešlo jen o poznání půdní mesofauny klimaxových lesů Britské Kolumbie a dalších biochorů severské přírody, byla to současně i významná škola jazyková.

Důležitou okolností dalšího odborného vývoje dr. Ruska bylo v r. 1969 jeho zaměření na půdní mikromorfologii v souvislosti s půdotvornou činností půdní fauny a s funkční biodiversitou zooedafonu v těchto procesech. Tato nosná problematika jej nemohla postupně nepřivést k myšlence nezbytnosti založení samostatného pracoviště pro její realizaci a posléze mu pomáhala, tak říkajíc, i dobývat svět, když po několikaletém studiu těchto otázek formuloval některé obecnější závěry, a stal se proto několikrát pozvaným řečníkem na zahraniční sympozia týkající se této problematiky: Edmonton, Paříž, Wageningen.

V r. 1979 přechází dr. Rusek z Entomologického ústavu ČSAV v Praze do Českých Budějovic jako vedoucí nově zřízené Laboratoře půdní biologie Ústavu krajinné ekologie ČSAV. v r. 1980 byl přeřazen do kategorie vedoucí vědecký pracovník. v roce 1984 zakládá Půdně zoologickou sekci Československé zoologické společnosti a v r. 1986 samostatný Ústav půdní biologie ČSAV, když krátce předtím k tomuto založení obhájil nezbytný koncepční materiál.

Nelze nevidět, jak zejména během existence Ústavu půdní biologie dochází k řadě kvalitativních vývojových změn. Celostátní semináře se změnily na mezinárodní s názvem Central European Workshop on Soil Zoology. Od r. 1992 se konaly celkem čtyři. Posledního v r. 1997 se účastnilo 63 osob. Ředitel ústavu byl členem SAC (Scientific Advisory Committee), několika mezinárodních vědeckých projektů SCOPE a v r. 1990 předsedou Českého národního komitétu SCOPE. Zvláště mne zaujaly jeho osobní výsledky v projektu "Ecotones", kde zjistil, že na studovaných plochách některé druhy půdní fauny projevily svojí přítomnost výhradně na linii dotyku obou sousedících ekosystémů. To bylo možno chápat jako zvláštní způsob speciace.Do této kategorie nutno zařadit i iniciativu z r. 1987, kdy se stal dr. Rusek spolunavrhovatelem nového směru pro specializované studium fytotechnického oboru "Pedobiotechnologie" na Provozněekonomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích. Před dokončením je v současné době zcela nově pojatá vysokoškolská učebnice půdní biologie.

Významnou skutečností je i ustavení dr. Ruska vice-prezidentem Bureau of Soil Biology ISSS (International Soil Science Society) a předsedou organizačního výboru příštího International Colloquium of Soil Zoology v r. 2000 v Českých Budějovicích, jak o tom bylo rozhodnuto na posledním jednání kolokvia v r. 1996 v Dublinu.

Výčet by mohl pokračovat, upřímně obdivuji šíři aktivit dr. Ruska, ale domnívám se, že co bylo řečeno, dosti dobře vyjadřuje jeho význam pro rozmach naší půdní biologie.

Závěrem bych chtěl úspěšnému dr. Ruskovi poblahopřát k vybudování mezinárodně uznávané půdně-biologické školy, k tomu, že si vychoval zdatné následovníky, kterým mohl předat ústav, jenž vybudoval. Dále bych mu chtěl poblahopřát i k opublikování 190 vědeckých a odborných prací, včetně osmi knih a více než 70 populárně vědeckých článků a recenzí. Dále k jeho neúnavné činnosti pedagogické s rozsáhlými úvazky na universitách ve Vídni, v Brně, v Olomouci, nemluvě o Českých Budějovicích. k rozsáhlým aktivitám v četných mezinárodních i národních vědeckých institucích, včetně redakčních rad vědeckých a odborných časopisů. Konečně musím též připomenout, že popsal 150 nových druhů, 27 nových rodů a jednu čeleď půdních živočichů.