Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > březen  > obsah

Nehrajme jen na černé klávesy

Každá demokratická společnost, tedy i Akademie věd, potřebuje své "rozhněvané muže" (a nepochybně i ženy) se zájmem o blaho celku. Kdyby jich nebylo, mohli by funkcionáři upadnout do sebeuspokojující nálady, že je vše v pořádku, tedy přesně to co by asi nikdo z nás nechtěl. Doc. J. Hořejší je uznávaným vědcem a ať chce nebo nechce, stal se jedním z mluvčích té části střední i mladé generace, která cítí nespokojenost se současným stavem, chtěla by větší tempo změn a má pocit, že to ta starší "vládnoucí garnitura" dělá pomalu, příliš "uvážlivě" opatrnicky a možná i vede Akademii špatným směrem. Jako jeden z té "vládnoucí garnitury" bych si dovolil přičinit pár poznámek a osobních názorů k jeho článku.

Za sympatické v tomto článku rozhodně považuji střízlivý postoj k úrovni naši vědy vzhledem ke světové, ostatně nově podložený tabulkou v zmíněném článku v Science (z 1.1.1999) a snahu o řešení problémů kolem mladých vědců . Líbí se mi i návrhy na zveřejňování významných publikačních úspěchů, ohlasů skupin a jednotlivců, pravidelná diskusní setkání "mladších" a mladých s Akademickou radou.

Zároveň však nemohu souhlasit s některými dalšími názory: Nikdo snad z vedení AV netvrdil, že transformace AV skončila. Pokud se mluvilo o splnění transformačního projektu přijatého vládou, pak se tím mínila jeho I. etapa. A zde snad byl onen "optimismus" oprávněnější než optimismus vládní.V této etapě Akademie nastolila mechanismy potřebné pro zvyšování úrovně výzkumu, zejména periodické hodnocení pracovišť, skupin a jednotlivců . v transformačním projektu uváděla Akademie věd i druhou, dlouhodobou etapu, kde se mají uskutečnit m.j. i legislativní změny a tyto změny se přece v současné době v Akademií připravují. Ostatně v každé vědecké komunitě či instituci ve všech státech je zcela přirozená snaha o kontinuální proces zlepšování úrovně v rámci možností a podmínek celé společnosti, aniž tomu musíme dál říkat transformace. .Celý příspěvek kolegy Hořejšího mi však vyznívá, jakoby to, čemu říkáme zde transformace Akademie, přinesla jen málo prospěšných změn a pokud ano, pak ty pozitivní změny byly nedobrovolné, vynucené. s tím souhlasit nemohu, vždyť snižování stavu pracovníků a různé typy hodnocení úrovně vědecké práce jednotlivců a ústavů (byť později kritizované), vždy i pomocí scientometrie, probíhaly několikrát ještě před "památným" snížením rozpočtu na rok 1993. Demokratizace řízení Akademie, posílení samostatnosti ústavů, atestace jednotlivců, smlouvy s vědeckými pracovníky na dobu určitou, prosazovaní a zavedení diferenciálního rozdělování peněz v podobě grantového systému atd. přece nebyly vynuceny. Není snad nutné opakovat dopodrobna všechna plus i minus toho procesu po r. 89, ostatně nestrannější hodnocení (a tudíž věrohodnější než ode mne) tohoto období, které vyznívá v podstatě velmi kladné pokud jde o Akademii i ve srovnání s jinými postkomunistickými zeměmi, najdeme v nedávno vyšlé knize Provazníka a kol., "Transformace vědy a výzkumu v České republice " (331 str., Nakladatelství Filosofia, Praha 1998). Vřele doporučuji k prostudování.

Nemůžeme přece očekávat, že změny, které již proběhly pod termínem transformace okamžitě udělají naší vědu světovou v tom smyslu, jak to chápe doc. Hořejší. Totéž platí i o přísném mezinárodním hodnocení týmů, po kterém doc. Hořejší volá, které ale už přece jednou proběhlo a bylo zaměřeno na pracoviště i týmy (i když o stupni přísnosti můžeme vést diskuse). v současnosti připravuje Vědecká rada AV pravidla pro další kolo hodnocení, kde se jistě bude vycházet z pozitivních i negativních skutečností kola minulého. Transformace pouze nastolila v rámci současných možností i stavu celé společnosti určité podmínky a nástroje k tomu, aby se věda v Akademii mohla postupně zlepšovat a aby se na světovou špičku ti nejlepší mohli vypracovat. Víme však moc dobře, že sebelepší administrativní změny nestačí. k tomu je třeba mj. kvalitního, moderního "základního" vzdělání v oboru, intelektuální samostatnosti, originality a odvahy, znalost řemesla, permanentního kontaktu se špičkovými laboratořemi ve světe, nadšení, většího konkurenčního prostředí doma a v neposlední řadě i více peněz jak na vědu tak vědcům. k navození některých z těchto podmínek směřoval návrh Akademie Radě vlády pro výzkum a vývoj na zřizování mezinárodních vědeckých center, na němž ostatně kolega Hořejší jako člen Vědecké rady AV spolupracoval, ale v článku jej nezmiňuje. Že nebyl dosud realizován neznamená, že nestojí za to usilovat o jeho realizaci v budoucnu.

Pokud jde o přerozdělování prostředků tak , jak po nich volá doc. Hořejší: Již dnes existují mechanismy, jak dobré týmy mohou získat aktivně větší podporu než momentálně slabší týmy (grantový systém, mezinárodní projekty) a ústavy mají dostatek pravomocí i samostatnosti k své vlastní personální politice pomocí rozdělování institucionálních a dalších prostředků "na vědu" (které prakticky ovšem ztěží pokryjí nárokové platy, pojištění a základní ústavní provoz) včetně rušení "neperspektivních" týmů a ustavení nových pro mladé pracovníky a nová témata

Změny na vyšší úrovní, tj. reorganizace v systému ústavů, vytváření nových celků a rušení starých, údajně neperspektivních (mimochodem, poznáme to vždy bezpečně?) jsou ovšem kroky , které musí být dostatečně podloženy, aby nepřinesly spíše škody, než užitek. Např. vyřazení některých tzv. technických oborů mimo AV by v současné době znamenal nejspíše konec jejich dobré odborné úrovně a tím i možný zánik celého odvětví, které se na úrovni u nás pěstuje zejména v těchto ústavech, byť výzkum tam je možná víc aplikovaný, než je tomu v přírodovědných oborech. Nevím také, jestli sloučení ústavů v areálech do velkých center by byl pouze přínosný čin. O tom by mohli více říci např. kolegové z Č. Budějovic, kteří podobné centrum už měli a vehementně prosazovali (a stále prosazují) opak.. Rozhodně by k se takovému kroku mělo dospět po dosažení určité shody "uvnitř" areálu, nikoliv jen rozhodnutím shora. Diskutoval již tuto možnost doc. Hořejší ve svém krčském areálu např. s vědeckými radami, radou ředitelů atp.?

Co na závěr: Nepochybuji o tom, že má kusá a zkratkovitá reakce na příspěvek doc. Hořejšího lehce vzbudí další reakci a výměna názorů může být nekonečná Názory kolegy Hořejšího v tomto článku i v mnoha předešlých nejsou ostatně úplně nové. Stejné či podobné se vyskytovaly hned po listopadu 89. Výsledkem tehdejších otevřených širokých a často bouřlivých diskusí (kterých se ostatně kolega Hořejší aktivně zúčastňoval) byl výběr určitého modelu transformace. Teď, když onen model prošel významnou fází, je nepochybě žádoucí zamýšlet se nad tím, zda Akademie věd se v neustále měnících vnějších podmínkách opravdu pohybuje tím nejlepším ze všech směrů. Pokusme se k tomu uspořádat něco jako kulatý stůl nebo navržené setkání vedení Akademie s "rozhněvanými", než enormně zatížíme Bulletin či jiný tisk. Možná, že hlubší a podrobnější diskuse o současných a připravovaných aktivitách Akademické rady vyjasní některá nedorozumění. Já tyto cesty jsem připraven v Akademické radě prosazovat.

RNDr. Jiří Velemínský, DrSc.