Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > březen  > obsah

Mí přátelé odcházejí... Mgr. Petra Šauli roz. Knížová

Narozena: 19.6. 1972
Studia: Gymnázium Nad alejí Praha 6
Matematicko-fyzikální fakulta UK - katedra geofyziky (rok ukončení 1995)

Publikační činnost:

  • Knížová: Estimation of the value of the electric field in the upper ionosphere before an earthquake, Studia geoph. et geodet. 40(1996), 430-438
  • Knížová: Odhad anomálního seismoelektrického pole , sborník referátů semináře ´Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí´ 1996, 62-64
  • Boška, Knížová: Changes in N(h)-profiles connected with strong tropospheric events, Sessions proceedings COST 251/IRI Workshop Kuhlungsborn 97, 59-62
  • Knížová: poster: Estimation of the anomalous seismoelectric field - XXVth General Assembly of the international union of radio science, August-September 1996, session HEG.P6, sb. str. 675
  • MŠMT OC 251.10 (1994-97) - COST 238/251
  • GA AV ČR grant č. A3042502 - projekt CRISTA (1995-97)
  • Hospodářská smlouva s Ministerstvem Obrany ČR

Mgr. Petra Šauli pracuje v Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, kde se zabývá výzkumem ionosféry, tedy ionizovaným prostředím v atmosféře. Věnuje se studiu krátkodobých variací elektronové koncentrace v ionosféře a možné detekci akusticko-gravitačních vln. Když jsem tuto usměvavou, drobnou ženu požádala o rozhovor, pohotově namítla, že určitě nezapadá do reprezentativního vzorku mladých badatelů. Nemá totiž tíživé existenční problémy. Je z Prahy a má kde bydlet. Ostatní jsou na tom mnohem hůře. Ale nepředbíhejme.

V rodině Petry se fyzika zřejmě dědí v genech. Otec i matka jsou "matfyzáci", stejně tak i o čtyři roky starší sestra, která se věnuje fyzice vakua. I když rodiče děti nikdy ke studiu fyziky nenutili, vyplynulo to v podstatě samo. "Po střední škole jsem přemýšlela, zda se budu věnovat výtvarnému umění nebo fyzice - myslím, že se oboje nevylučuje - i když to tak možná na první pohled vypadá. Malovala jsem, dělala keramiku a nakonec zvítězila fyzika. Dnes už mi zůstalo koníčkem pouze fotografování, protože na ostatní činnosti zkrátka nemám čas. Svoji práci mám velmi ráda, považuji ji za velmi zajímavou a inspirativní. Nutí mne neustále studovat, neustrnout na určitém stupni vývoje, ale má i svoji stinnou stránku, a sice peníze. Můj případ ještě není tak vyhrocený, protože máme s manželem kde bydlet. Ovšem většina mých kolegů je na tom mnohem hůře. s trochou nadsázky tvrdím, že vědu mohou dělat jenom Pražáci s bytem. Jde doslova o existenční otázku: buď půjdu dělat fyziku do zahraničí, nebo odejdu úplně mimo obor, do kterého se pravděpodobně již nikdy nevrátím. Platové podmínky jsou velmi špatné a praxe pak vypadá tak, že mnozí mladí vědci udělají postgraduál a potom zde skončí. Odcházejí bohužel natrvalo. Nejprve například odjíždějí na stáž do zahraničí a pak se ani nechtějí vrátit.V cizině mají totiž většinou nesrovnatelně lepší podmínky pro práci.

Před časem odešel můj kamarád do Spojených států. Také on řešil otázku co dál a rozhodl se pro zahraničí. Svoji existenci vyřešil jednoduše tím, že odešel. A když to tak jde v jednom kuse, odejde jeden váš spolužák, druhý, po čase i třetí, tak vám je velmi smutno.

Tomu všemu ale příliš nerozumím. Média neustále přetřásají otázku naší budoucí inteligence, píší, jak krátkozraké je neinvestovat do vědy a naši mladí vědci odcházejí. Tuto situaci je nutné řešit a změnit ji. Zajistit mladým podmínky pro jejich práci.

Také mne znepokojuje průměrný věk pracovníků Akademie věd, který s celým problémem pochopitelně souvisí. Nemám vůbec nic proti starším kolegům, naopak, práce a zkušenosti těchto vědců jsou pro nás nepostradatelné, ale potřebujeme i mladé lidi. Kde jsou? Proč je jich tak málo? Odpovědi na podobné otázky jistě svědčí o velikém problému, který zde je.

Manžel Petry je teoretický fyzik. Jak se snášejí dva vědci v soukromí? "Úplně normálně. O práci si samozřejmě také povídáme, ale každý řešíme příliš vzdálené problémy. On je takový ten klasický fyzik s tužkou a papírem v ruce, já trávím většinu času u počítače. Práce nás obou, byť se jedná o fyziku, je zcela odlišná. Naším velkým společným koníčkem je sportovní lezení.

Těsně před naším rozhovorem se Petra vrátila ze stáže v Itálii. Pracovala v Mezinárodním centru pro teoretickou fyziku na stejném úkolu, jakým se zabývá ve svém domovském ústavu v Praze. Nebyla to první stáž a tak lze srovnávat. "V zahraničí mohu ke svým datům přidat ještě data z jiných zdrojů - a to je pro mou práci velmi důležité. Podmínky zahraničních vědců bývají o mnoho lepší. Všichni zpracováváme velké množství údajů, ale oni mají na tu základní mravenčí práci tzv. techniky, takže pak se mohou intenzivně věnovat vědě a svým analýzám. My si takovou práci děláme sami, protože plat technika činí zhruba pět tisíc hrubého. Tím je řečeno vše. Ale to jsme opět u peněz."

Zdá se, že penězi vše začíná i končí. Petra sama si nestěžuje na situaci svou, ale trápí ji neutěšený stav obecně. Dívat se, jak odcházejí známí a kamarádi "za lepším", není určitě nic povzbudivého. Stejně jako poslední závěrečná odpověď na moji otázku, zda je v plánu také potomek? "V brzké době určitě ne. Manžel ještě studuje a dítě si nyní finančně zkrátka nemůžeme dovolit."

Děkuji za rozhovor
Andrea Nová