Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > březen  > obsah

De omnibus dubitandum? aneb centra excelence a česká závist

Dostaly se mi do ruky pochybnosti pana doc. Václava Hořejšího z Ústavu molekulární genetiky ohledně projektu PALS, které jejich autor zaslal k uveřejnění do Akademického bulletinu. Doc. Hořejší sice zdůrazňuje, že vyjadřuje námitky některých fyziků ba dokonce lidí z vedení AV a že je uvádí "trochu jako ďáblův advokát", přesto je z kontextu zjevné, že je sám do určité míry sdílí.

Není zde zapotřebí tyto námitky opakovat. Jejich smyslem bohužel je, zpochybnit tento velkolepý projekt pokud možno za každou cenu. Všechny postupy, které byly opakovaně, podrobně a svědomitě posuzovány Akademickou radou (celkem od července roku 1996 do února roku 1999 na devíti zasedáních!), jsou označovány za nestandardní, nekorektní či přímo podezřelé. Autor neví nebo nechce vědět, že moderní výkonový laser ASTERIX IV byl získán pro Akademii věd od Max-Planck-Gesellschaft na základě mezinárodní soutěže, jíž se zúčastnilo Spojené Království, Španělsko i Čínská lidová republika. Byl získán za 1 DM, ale jeho hodnota činí 20 mil. DM, tj. asi 400 mil. Kč.

Autor příspěvku do Akademického bulletinu tvrdí, že podobná pracoviště by měla vznikat na základě soutěže kvalitních a přísně oponovaných projektů. Na základě čeho soudí, že se tak nestalo? Záměr projektu byl přece schválen předsednictvem Vědecké rady Akademie věd i vědeckými radami Ústavu fyziky plazmatu a Fyzikálního ústavu AV. Projekt byl projednáván v Radě vlády pro výzkum a vývoj, která mu vyjádřila podporu. Tu získal i v příslušných soutěžích o granty MŠMT v rámci INGO a INFRA 2. Konečně od roku 1999 je projekt podporován grantem GAČR, mezinárodním grantem projektu BARRANDE a v řízení je žádost o grant v rámci programu NATO. Všechny tyto skutečnosti dokazují, že projektu byla věnována maximální pozornost, že nalezl všestrannou podporu. Měl by tedy být důvodem k radosti, že se v naší vědě takový krok podařilo uskutečnit.

U někoho však zavdává kupodivu důvod k pochybnostem. De omnibus dubitandum bylo kdysi nejoblíbenějším heslem Karla Marxe. Je však tento zdánlivě vědecký skepticismus, podle nějž se má pochybovat o všem, správný? Nejsem o tom přesvědčen i proto, že naše postmoderní doba denně předvádí, jak lze zrelativizovat a zpochybnit cokoliv bez ohledu na jakékoli hodnoty. Navíc mě u vědce formátu Václava Hořejšího, který mě okouzlil svého času svou přednáškou na Akademickém sněmu a jehož bystrého úsudku si jinak vážím, velice zaráží dosti průhledná motivace jeho pochybností. Nejvíce mu totiž zřejmě vadí, že "vlastně vzniklo jakési mimořádně dotované pracoviště na způsob toho, o čem se již nějakou dobu hovoří jako o tzv. centrech excelence". Slova jako "excelence", "elita" v antiintelektuálním kontextu české společnosti, kde se na dlouhou dobu zabydlela nadávka "ty inteligente!", tu zřejmě vadí. Televizní cyklus GEN musel být z tohoto důvodu při rozvedení zkratky přejmenován. Na pováženou však je, když se tento negativismus projevuje i v Akademii věd, kde se jinak, často stejnými ústy volá po kvalitě a diferenciaci. A zde se dostávám ke druhé části motivace, kterou není, obávám se, bohužel nic jiného než obyčejná česká závist ve stylu okřídleného "ať chcípne sousedovo prase". Je vyjádřena postulátem a obavou, "že mimořádně dotovaná pracoviště by měla vznikat jinak".

Může se na první pohled zdát, že bych jako člen Akademické rady, pověřený starostí o humanitní a sociálně-ekonomické obory III. oblasti věd, neměl do těchto záležitostí zasahovat. Je samozřejmé, že vědeckým a technickým problémům spojeným, s projektem PALS nemohu plně rozumět, i když nevím o kolik je doc. Hořejší jako biochemik a imunolog v tomto smyslu lépe vybaven. Jedna věc je mi však nadmíru jasná. Akademie věd je souborem šesti desítek vědeckých ústavů, které ve třech vědních oblastech tvoří určitou jednotu. Ta umožňuje vzájemnou interakci a je bezesporu nezanedbatelnou výhodou. Na prahu třetího tisíciletí se v nové podobě bude nepochybně nezbytné vrátit k "filozofické" jednotě antické vědy alespoň pokud jde o úvahy o smyslu vědy a o etické odpovědnosti vědců.

A nakonec ještě jedna ryze osobní poznámka. Při pokusu vytvářet centra pokročilých studií v III. oblasti věd jsem rovněž dosti nešťastným způsobem narazil na neporozumění a závist, třebaže střediska Centrum medievistických studií a Centrum biblických studií, která již vznikla, nevznášela než zanedbatelné finanční nároky. I zde jsem se setkal s pochybnostmi, které vznáší doc. Hořejší a které jsou mi tedy důvěrně známé, a to centra, která zatím vznikla, jsou všechno jiné, než "mimořádně dotovaná pracoviště". Přesto jsem přesvědčen o tom, že vytváření takových center je právě jednou z významných cest, jak dosáhnout "mimořádných vědeckých výsledků na špičkové mezinárodní úrovni". To doc. Hořejší sice požaduje, ale zároveň to jedním dechem zpochybňuje. v tomto smyslu je heslo de omnibus dubitandum kontraproduktivní.

PhDr. Vilém Herold, CSc.