Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > 13  > obsah

Miroslav Boháček (10. září 1899 - 12. ledna 1982)

Dne 10. září 1999 uplynulo sto let od narození prof. Dr. Miroslava Boháčka, bývalého profesora římského práva na univerzitách v Bratislavě a Praze, dlouholetého vědeckého pracovníka Komise pro soupis a studium rukopisů při Ústředním archivu ČSAV, od roku 1946 mimořádného člena ČAVU.

Po studiích práva na univerzitách v Praze a Palermu působil od roku 1920 na pražské právnické fakultě jako asistent. V roce 1926 se habilitoval v oboru římského práva a o rok později byl jmenován mimořádným profesorem římského práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Na pražskou fakultu se vrátil v roce 1933, nejprve jako mimořádný, od roku 1945 jako řádný profesor římského práva. Jeho prvotní vědecký zájem byl věnován studiu římského práva, v němž získal již v mládí svými pracemi velké uznání. Nikdy však nezůstal omezen úzkou specializací a brzy přistoupil i ke srovnávacímu studiu práva československého státu. Výborná znalost pramenů, důkladná a mnohdy téměř "detektivní" práce se středověkými prameny mu umožnily přesunout těžiště zájmu od klasického práva římského k dějinám práva kanonického, ke studiu recepce římského práva ve středověku.

Zásadní zásah do života Miroslava Boháčka znamenal únor 1948. Vyučoval sice na fakultě ještě dva roky po únoru 1948, ale z rozhodnutí ministerstva školství byl jako nekomunista přinucen v roce 1950 vzdát se pedagogické činnosti. Vzhledem ke své předchozí vědecké práci znal Miroslav Boháček dokonale práci se středověkými rukopisy, a proto se mohl začít od roku 1951 jako mimořádný člen rukopisné komise ČAVU spolu s Františkem Čádou, se kterým ho pojil společný osud i úzké přátelství, věnovat soupisu právních rukopisů.

Trvalo však ještě čtyři roky, než mohli po různých peripetiích, díky prof. Vojtíškovi, oba zakotvit v nově vzniklé Komisi pro soupis a studium rukopisů při Ústředním archivu ČSAV.

Oba pracovníci okamžitě začali s intenzivní prací na soupisech rukopisů, které zahrnovaly již veškeré rukopisy, nejenom právnické. Tato práce začala velice brzy nést své plody v hotových soupisech zámeckých knihoven (Bludov, Mladá Vožice) a Slezské knihovny v Opavě. Společně s prof. Čádou započali práce na soupisech kapitulní a univerzitní knihovny v Olomouci. Ve druhé polovině padesátých let se začalo ukazovat, že v osobě prof. Boháčka získala Komise i významného vědce. Alespoň letmo je třeba zmínit jeho vynikající objev nejstaršího stacionářského seznamu boloňské univerzity či práci o středověkých právních školách, zastoupených v rukopisech olomoucké kapitulní knihovny, která se dočkala mezinárodního ohlasu.

"Milý Miroslave Boháčku, vždy jsem Tě pokládal a za celá dlouhá léta naší spolupráce a našeho přátelství se na moje přesvědčení a na moji zkušenost nepoložil jediný slabý stín pochyb, nýbrž se vždy jen hromadily další důvody, jimiž tato moje jistota sílila - za vzor charakteru v životě i vědě, a toto je čestné svědectví, které dnes zároveň složit smím i musím, a složit si troufám a skládám přitom nadevše rád". Tuto poklonu vyslovil prof. Boháčkovi při příležitosti jeho pětasedmdesátých narozenin Václav Černý, další v "salonu odvržených", jak někdy v žertu nazýval prof. Vojtíšek Komisi. Na základě upozornění prof. Boháčka se pak Černému podařil objev dosud nezvěstného Calderonova dramatu. V roce 1962 začal vycházet nový sborník "Studie o rukopisech", který Miroslav Boháček deset let redigoval. Jeho vlastní vědecká práce se soustředila zejména na probádání vlivu římského práva na našem území. Patří sem práce o glosátorech římského práva, práce o původní podobě Gratiánova Dekretu či příspěvek o rozšíření legistických rukopisů v českých zemích. Završením dlouhých let studia se stala rozprava o vlivu římského práva v Čechách ve středověku, publikovaná v roce 1975 v Ius romanum medii aevi.

Dalším okruhem vědeckého zájmu, úzce spjatým s předchozím, se stalo studium dějin pražské právnické fakulty. Práce o statutech pražské univerzity, založení a nejstarší organizaci univerzity či repertorium a prameny k dějinám univerzity z roku 1966 znamenaly významný posun v poznatcích o dějinách univerzity. Cenné poznatky i domácímu právu českému přinesl rozboru traktátu Kuneše z Třebovle, Všehrdových Knih devaterých nebo objev nových rukopisů Ius regale montanorum.

V roce 1970 odešel prof. Boháček do důchodu, ale ve vědecké práci stále pokračoval. Dokončil spolu s prof. Čádou katalog středověkých rukopisů olomoucké Státní vědecké knihovny, který se bohužel podařilo vydat až na sklonku roku 1994, dlouho po smrti obou autorů, a který je možné klást po bok nejvýznamnějším soupisům tohoto druhu.

Profesor Boháček zemřel 12 ledna 1982 ve věku nedožitých osmdesáti tří let. Na závěr si ho připomeňme slovy Václava Černého: ,,Byl jsi v mých očích vždy příkladem vlastností, které zakládají hodnotu člověka i vědce ."

PhDr. Marta Hradilová,
Archiv AV ČR