Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > prosinec  > obsah

Zemřel prof. MUDr. Otakar Poupa, DrSc.

Dne 28. 6. 1999 zemřel ve švédském Göteborgu po dlouhé těžké nemoci ve věku nedožitých 83 let prof. MUDr. Otakar Poupa. Narodil se 17. října 1916 ve Vysokém Mýtě. Již jako gymnaziální student osciloval mezi láskou k biologii a výtvarnému umění. Věren rodinné tradici začal v roce 1935 studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zájem o základní vědecké disciplíny ho brzy přivedl na Fyziologický ústav, který tehdy vedl prof. Laufberger, objevitel ferritinu. Svou první experimentální práci o působení katecholaminů a pohlavních hormonů na cévní stěnu publikoval ještě za studentských dob. Po zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 odešel pracovat do endokrinologické laboratoře jedné z pražských farmaceutických firem. Když skončila 2. světová válka, okamžitě se vrátil do Fyziologického ústavu a začal s experimentálním výzkumem interakce antithyreoidálních látek a histaminu s nukleovými kyselinami. Výsledky, které publikoval ve dvou monografiích, byly základem jeho habilitační práce. Docentem se stal v roce 1947, tedy ve svých 31 letech.

Po únorových událostech v roce 1948 musel, bohužel, opustit slibně zahájenou univerzitní kariéru; významně byly omezeny i jeho aktivity vědecké. Tento stav trval až do r. 1959, kdy začal vyučovat patologickou fyziologii na tehdejší Fakultě dětského lékařství, kde byl také v roce 1961 jmenován profesorem. V té době se mu podařilo vytvořit zcela ojedinělý příklad fungující spolupráce pracovníků Akademie věd a fakulty, a to jak v oblasti vědeckého bádání, tak při výuce mediků. Rozvinul široce založený výzkum fylo- a ontogenetického vývoje srdečního svalu, se zvláštním zřetelem k potřebám klinické kardiologie, především kardiologie dětského věku. Tato problematika přilákala velké množství mladých adeptů vědy a stala se základem "Pražské školy" srovnávací a vývojové kardiologie. Plodná léta kulminovala v době "Pražského jara" v r. 1968, kdy byly zásluhy prof. Poupy oceněny státní cenou a byl jmenován korespondujícím členem Akademie věd.

Pouze v jediném krátkém období svého života se prof. Poupa nechal zlákat politikou. Jako jeden z autorů památného provolání "2000 slov" emigroval po sovětské okupaci v srpnu 1968 do Skandinávie a stal se vědeckým pracovníkem nejdříve na univerzitě ve švédském Göteborgu a později i v dánském Aarhusu a norském Bergenu. Ve Skandinávii našel prof. Poupa vynikající podmínky pro srovnávací kardiologické studie, využívající především netradičních studenokrevných živočichů. V r. 1976, u příležitosti svých šedesátin, dostal čestný doktorát Univerzity v Göteborgu. Prof. Poupa stál rovněž u zrodu International Study Group for Research in Cardiac Metabolism, která se později jako International Society for Heart Research stala nejvýznamnější světovou odbornou společností, sdružující experimentální kardiology; v roce 1976 se stal jejím čestným členem.

Po listopadu 1989 navštívil Prahu a pln elánu radil a navrhoval, jak nejlépe naskočit do rozjetého rychlíku světové vědy. V r. 1991 byl u příležitosti svých 75. narozenin vyznamenán medailí J. E. Purkyně, udělovanou Akademií věd ČR, a zlatou medailí Masarykovy Univerzity v Brně; v roce 650. výročí Univerzity Karlovy byl vyznamenán čestnou pamětní medailí. Navzdory složitým životním osudům publikoval prof. Poupa nejen více jak 260 vědeckých prací a šest monografií, ale i řadu studií zabývajících se aktuálními problémy kulturního života. Jeho stěžejní práce se stále citují a patří ke zlatému fondu světové experimentálně-kardiologické literatury. Své životní peripetie shrnul do knihy vzpomínek "Neveselé kapitoly o vědě a moci"; vybrané ukázky vyšly v časopise Vesmír. Doufejme, že v blízké době spatří světlo světa celá monografie. Jejího vydání, na které se tolik těšil, se však už nedočkal. Nelze zapomenout ani na jeho dílo výtvarné, kterému se zvláště v posledních letech života intenzivně věnoval a jež si našlo četné obdivovatele.

Prof. Poupa byl vpravdě renesanční osobností, která vždy přitahovala velké množství mladých nadšenců. Nelze se proto divit, že jeho žáky najdeme nejen v jeho rodné zemi, ale i v mnoha státech Evropy a na americkém kontinentě. Všem, kteří ho měli rádi a kteří se k jeho vědeckému a lidskému odkazu hlásí, způsobil jeho odchod nenahraditelnou ztrátu.

Prof. MUDr. Bohuslav Ošťádal, DrSc.,
Fyziologický ústav AV ČR