Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1998  > září  > obsah

Nápad J. E. Purkyně aneb Živa

Odkazuje k počátku života, ke zdroji bytí, k trvání všeho stvořeného na Zemi.

Kámen, mořská řasa, ještěrka, pták, motýli a opice, jestřábník nebo lesy,\"pátá báze\" v DNA či paradoxy a problémy medicíny na prahu 21. století, člověk ve své podivuhodnosti, ale i jako strůjce vlastního ohrožení - to všechno jsou náměty, kterými se zabývá časopis s nejširším záběrem v biologii a s nejdelší tradicí u nás, Živa.

V lednu 1853, kdy vychází její první číslo, se mohou čtenáři dozvědět, že tento \"časopis přírodnický\", jehož redaktory jsou Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, bude vycházet \"měsíčně po dvou arších, cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J.U.D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900, pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou...\"

Dnes vychází Živa šestkrát ročně, stojí 38 Kč, předplatné 28 Kč. Má 48 stran na křídě a je barevná. Její redakční radu tvoří renomovaní vědci všech oborů, které věda má, a s grafikem (S. Holeček) ji připravují tři ženy, Dr. L. Krupková, J. Jiříková a šéfredaktorka Mgr. Šárka Orlíková. Vydavatelem je Academia, nakladatelství AV ČR.

Otázky pro Mgr. Šárku Orlíkovou

Jsme svědky toho, že se objevují a zase mizí nové a nové časopisy. Živa při tom letos oslavuje 145 let své existence. To je skvělý výkon. Jak to dokázala?

Myšlenky, na nichž Živa stojí od dob Purkyňových - vzdělávání, osvěta a tedy rozvoj kultury národa - jsou stále nosné a pomohly překlenout i období, kdy se časopis z finančních důvodů přestal vydávat. Vždy bylo nač navázat, v čem pokračovat. Tak tomu bylo i v roce 1953, sto let od vzniku časopisu, kdy Živu po válce vzkřísil k životu prof. O. Hykeš a dal jí podtitul časopis pro biologickou práci. Velmi mne těší, že od té doby kontinuita vydávání, a to stále v nakladatelství Akademie věd, již nebyla porušena, i když v letech nedávných k tomu byl častokrát jen krůček. Proto letos slavíme 145. výročí založení časopisu i 45 let nejdelšího soustavného vydávání Živy.

Uprostřed velké a často zajímavé nabídky, jakou dnes trh s tiskovinami představuje, i při sklonu k povrchnosti, která dochází obliby, nemůže být snadné udržet tak náročný časopis, jakým Živa je. Jak to, že vydržela a zůstala při tom sama sebou?

Na tom, že Živa zůstala sama sebou, tj. populárně odborným, recenzovaným a dobře ilustrovaným časopisem a nemusela se komercionalizovat, má zásluhu především vedení Akademie věd ČR. v kritických chvílích nám však podali pomocnou ruku také další. Jim patří náš dík. Jejich přístup samozřejmě vyplývá z úcty k tradicím, k práci předcházejících generací, zejména zakladatele Živy Jana Evangelisty Purkyně, ale i ze zodpovědnosti ke generacím příštím. Vklad, kterým popularizace vědeckých poznatků, rozvíjení zájmů mladých lidí, studentů i širší veřejnosti je, se vždy zúročí až v budoucnosti. Nelze se ohlížet na tak často sledovaný brzký finanční zisk, respektive ztrátu. A i kdyby se u nás význam zmíněných aktivit účelově přehlížel - úroveň národa bude po vstupu do Evropského společenství posuzována také podle duchovního rozměru.

Živa se v průběhu času samozřejmě změnila. v čem je dnes jiná?

V čele Živy stáli a přispívali do ní velikáni našich přírodovědných oborů, takže i někdejší Živa stála na úrovni své doby. Ovšem vývoj vědy je v tomto století překotný a úroveň exaktního vědění nesmírně vzrostla - v biologii vznikly a rozvinuly se zcela nové vědní obory a na významu nabývá interdisciplinarita. Proniká se hlouběji k podstatě dějů a množství celosvětově dostupných informací je obrovské. Také úroveň vzdělání je obecně nesrovnatelně vyšší. Redakce spolu s redakční radou se proto snaží postihnout vývoj v biologických oborech, představovat různé směry výzkumů a přístupnou formou (a to je u některých oborů velmi těžké) popularizovat výsledky badatelské práce. Vede ale také ke kladnému vztahu k přírodě a k úctě k životu, která se v naší době vytrácí. Buduje užší kontakty mezi autory a čtenáři, mezi vědci, pedagogy i studenty. Nynější Živa odráží svoji dobu také po stránce polygrafické, typografické a grafické. Dovedeme si představit ještě kvalitnější časopis, ale naše ekonomické možnosti jsou omezené.

Jakou pomocí je tady Nadace Živa?

Nadace je plodem zoufalé situace, která vznikla v přelomových 90. letech, kdy v revolučním kvasu snadno vezme zasvé i to cenné. Protože jsme to nechtěli připustit, hledali jsme nejrůznější cesty k záchraně časopisu. Nadace vyvíjí dobrovolnou neziskovou činnost. Snaží se získávat finanční prostředky, kterými přispívá k řešení vážných problémů: výrazně napomohla ke zlevnění výroby časopisu nákupem kvalitního počítačového vybavení, uhradila náklady na koupi adresáře předplatitelů, přispívá podle možností na propagaci časopisu apod. Její činnost je velmi významná, ale je bohužel otázkou, zda se podaří zachovat její existenci.

Jací jsou čtenáři Živy?

Čtenáři Živy jsou zajímavým fenoménem: zaujatí svými obory a koníčky, sledují časopis po léta, archivují ho, vracejí se k němu a mnohdy spolupracují s redakcí také autorsky. Nepatří k těm, kdo myslí především na peníze, a svým příkladem ovlivňují své blízké. (V některých rodinách se odebírá časopis již ve třetí generaci.) Vyžadují seriózní informace, jsou přemýšliví, mají hluboký zájem o věc a společný je pro ně zájem o živou přírodu. Rekrutují se z nich studenti přírodních věd - i mnohé ze spolupracovníků Živy kdysi právě tento časopis ovlivnil. Dovídáme se to nejen z příležitostné korespondence, ale hlavně při vzájemné komunikaci v rámci distribuce našim předplatitelům, protože si ji sami zajišťujeme. Potvrdila nám to i anketa, kterou jsme uskutečnili v letošním roce a z níž jsme nejdůležitější informace publikovali v příloze k Živě č., 3/98, str. XLIV.

Letos byly poprvé udělovány ceny Živy. Rozhodovala o nich redakce, redakční rada i čtenáři. Kdo jsou autoři Živy?

V Živě se klade důraz na původnost příspěvků, nepřebíráme (nepřekládáme) články z jiných periodik. Snažíme se podporovat rozvoj tvůrčí činnosti u nás doma. Neznamená to ale, že nevítáme původní příspěvky autorů ze zahraničí: v 90. letech jsme uveřejnili řadu jejich článků i originálních fotografií. Na tvorbě časopisu se autorsky podílejí jak vědečtí pracovníci, odborníci z nejrůznějších biologických oborů samozřejmě i aplikovaných, tak pedagogové, zejména vysokoškolští, ale rovněž studenti. Nechybějí ani nadšení pozorovatelé přírody - takříkajíc soukromí badatelé, pěstitelé a chovatelé. I ti přispívají do studnice vědomostí svými originálními postřehy, poznatky a zkušenostmi.

Autoři populárně vědeckých článků to nemají snadné - "ztrácejí" opravdu drahocenný čas, psaní takových článků na ně klade nezvyklé nároky a bývá jen málokdy doceněno. v letošním roce jsme proto poprvé v historii časopisu přistoupili k udělování cen autorům nejlepších článků, publikovaných v roce 1997. Čestná Purkyňova cena je určena autorům od 30 let, cena Živy, honorovaná z prostředků Nadace Živa 10 000 Kč, je pro juniory do 29 let a čestná cena Antonína Friče pro vítěze čtenářské ankety. O cenu juniorů se podělily dvě absolventky Přírodovědecké fakulty UK, obě zbývající ceny získal autor seriálu Imunitní strategie v živočišné říši (I-IV) RNDr. Petr Šíma, CSc., z Mikrobiologického ústavu AV ČR. Redakční rada se tu shodla se čtenáři časopisu - a to na poměrně obtížném souborném pojednání o velmi zajímavé imunologické problematice, o níž se česky psalo vůbec poprvé.

Redakci Živy představují tři ženy, šéfredaktorkou jste vy. Jak jste k Živě přišla?

Patřím k těm, kterým se poštěstilo vystudovat to, co si přáli od dětství - u mne to byla biologie. Můj zájem přetrval i vysokoškolské laškování se sociologií a psychologií. Myslím, že jsem se o přírodu začala zajímat díky pravidelným prázdninovým pobytům u babičky v Hrabyni u Opavy, které jsem trávila navíc spolu s naším psem. Po absolutoriu jsem se chtěla věnovat terénnímu výzkumu nebo pracovat v zoologické zahradě, abych se mohla zabývat etologií. Zčásti se mi to podařilo, ale když nám do rodiny přibyla třetí dcera a pracoviště se přestěhovalo mimo Prahu, přihlásila jsem se do konkursu na odbornou redaktorku v Živě. Časopis jsem odebírala od střední školy a lákala mě práce v redakci. To bylo v roce 1981 - a pracuji tu dodnes.

Na něco důležitého jsem se vás nezeptala?

Považuji za jisté, že chemickou revoluci v příštím století vystřídá revoluce biologická. Zároveň budou hrozit ekologické katastrofy. Bude nesmírně důležité šířit osvětu terminologickou, výchovnou a pedagogickou, ale zejména výchovu člověka k úctě k životu. Ochrana života a příslušné znalosti nemohou být výsadou úzkého okruhu odborníků, případně milovníků přírody, ale musí se stát pevnou součástí kultury člověka. v tom spatřuji největší význam tohoto časopisu a zdá se mi, že v tomto směru je Purkyňův název Živa přímo symbolický.

Závěrem

Je časopis časem psané poselství, které dostáváme jako klíč k životu světa, kam patříme, kterým také jsme?

Je vodítkem, je prvním dotekem síly, která nás stvořila a je ve své podstatě zákon, pravda, řád?

Je oslovením ze světa ticha, který se nám takto dává?

V případě Živy: Ano.

Živa má za sebou dlouhý čas a nese dobré poselství.

Jsou jím stejně jako před 145 lety i dnes slova Jana Evangelisty Purkyně, slova o tom, že v cizí krajině je zapotřebí rozhlédnout se "prostředkem východu slunce (solis orientis), čili zorientovat se..."

"My také," píše, "se chceme zorientovat v krajině nám z větší části cizí, temné, neschodné, nemající vchodu ani východu známého, totiž v nesmírném oboru přírody, obkličující nás se všech stran svými podivení působícími výjevy, ozývající se i mluvící k našim smyslům, k našemu rozumu i citu tisíceronásobnými hlasy a kynutími..."

Dokážeme přijmout ten dar?

Připravila Sylva Daníčková