Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1998  > červenec  > obsah

Židé v protektorátu Die Juden im Protektoraten Böhmen und Mähren

Dary tiskovému odboru

Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR předkládá nejen historikům 11. svazek své edice Historia Nova - jedinečnou publikaci z autentických situačních zpráv, výkazů, statistických tabulek a grafů, které musela Židovská náboženská obec v Praze povinně předkládat přímo nadřízené nacistické Ústředně pro židovské vystěhování v Praze (od února 1943 příznačně přejmenované na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě).

Editorky - Helena Krejčová, Jana Svobodová, Anna Hyndráková - získaly v roce 1990, kdy se otevřely hranice i archivy, nejprve fragmenty zpráv a hlášení především ze zahraničí. Ty se staly podnětem k dalšímu vyhledávání v archivech institucí (Ministerstvo vnitra, Židovské muzeum aj.) i v odkázaných soukromých pozůstalostech osob, které tuto dobu prožily. Na dlouholeté mravenčí práci se podílel celý tým odborníků - archiváři, překladatelé, jazykoví redaktoři…

Podle autorek se zdá, že vůbec nejobšírnější celistvý soubor zpráv Židovské náboženské obce z protektorátního období, který se dosud podařilo objevit, pochází z roku 1942 (navazuje a doplňuje jej zpráva za 1.čtvrtletí 1943), který také tvoří většinu náplně publikace. Podle slov Heleny Krejčové lze shodou okolností právě rok 1942 považovat pro protektorátní židy i Němce za klíčový. Na podzim roku 1942 začaly transporty, v polovině roku 1943 zbylo v protektorátě již jen minimum židů.

Třebaže nebylo možné shromáždit veškeré dokumenty, jimiž židovská obec dokumentovala svou nařízenou činnost a objektivní situaci, umožňuje vydaný soubor vytvořit si komplexní obraz o formách a míře perzekuce, jíž byli židé Protektorátu Čechy a Morava vystaveni. Přinášejí nová svědectví o životních, materiálních, pracovních a společenských podmínkách, jež se neustále zhoršovaly a zpřísňovaly spolu s úbytkem židovského obyvatelstva, postupně deportovaného především do ghetta Terezín a odtud do deportačních a vyhlazovacích táborů. Dokumenty podrobně mapují strukturu zdravotní péče o dosud nedeportované židovské obyvatelstvo, jeho pracovní zařazení a výkon, osudy židovských spolků a nadací, finanční hospodaření ŽNO či podmínky cestování reglementované židovskému obyvatelstvu řadou nacistických vyhlášek a omezení, postup evidence židovského obyvatelstva před transporty a nakládání s jejich byty a movitým majetkem aj. Jednotlivá hlášení doplňují grafy, statistické výkazy a tabulky, obsahující početní údaje o úbytku židovského obyvatelstva z Prahy a evidující do detailů soupisy jeho vyvlastněného majetku. Organizace těchto prací se účastnil relativně velký počet osob, mnozí ve snaze vyhnout se deportaci či ji alespoň oddálit.

Svou vypovídací hodnotu má i samotný neobvyklých jazyk zpráv. Jsou psány bez emocí, zaujatosti, nevyjadřují žádný postoj nebo názor. Pouze suše konstatují a předkládají fakta o úbytku židovské populace na protektorátním území, o zabavování majetku, pracovních výkonech, o průběhu nástupu do transportu - od doručení předvolání až po odevzdání klíčů od bytu na shromaždišti před odchodem k transportnímu vlaku. Jsou naprosto odlišné, vše, co se děje a je zároveň popisováno, je jakoby samozřejmé, dané, neměnné až hrůzostrašně - tím silněji však "oficiální" záznamy působí.

Obsáhlá publikace (téměř 500 stran) je svého druhu ojedinělá (před rokem 1990 byl její vznik nemožný). Navíc neztrácí na aktuálnosti. s problémy xenofobie, rasové nesnášenlivosti, fašistických sklonů a vlastně ani s pozůstatky války se naše společnosti dosud nevyrovnala. Na zpracování čekají i další témata - např. vztahy Čechů k židům v letech 1939 - 1941, židovská otázka po válce, ale i citlivá otázka kolaborace židů.

Dokumenty jsou publikovány v původním německém jazyce, přičemž za každý německý text je vždy zařazen jeho český překlad, zachovávající dobovou terminologii a stylisticky koncipovaný tak, aby co nejvěrněji odrážel atmosféru, v níž zprávy vznikaly.

Ve třech Přílohách je publikován seznam zaměstnanců Židovské náboženské obce a jejich rodinných příslušníků, dále Memorandum z počátku roku 1943 podané prostřednictvím Otakara Weisla Ústředí domácího odboje, získané z pozůstalosti Erika Kolára. Závažné Memorandum, které koncipuje nejnaléhavější úkoly židovské obce po válce, je výrazem naděje a důvěry, že nacistické snahy o genocidu židovského obyvatelstva nebudou v plné míře realizovány. Ve studii Židovská náboženská obec za války uvádí Helena Krejčová čtenáře do složité problematiky postavení židovského obyvatelstva v protektorátě a historikům, kteří se těmito otázkami zabývají, přináší jak nové informace, tak původní závěry a výsledky vyvozené z analýz dokumentů publikovaných i archivních. Autorka se nevyhýbá ani rozvaze o charakteru účasti židovských náboženských obcí na "konečném řešení židovské otázky".

Velice důležitý je poznámkový aparát, knihu doplňuje seznam použitých archivních fondů, literatury a publikovaných pramenů.

Publikace vyšla s přispěním Grantové agentury České republiky a Nadace Konráda Adenauera.

-lk-