Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1998  > červenec  > obsah

Ekologický výzkum základní, aplikovaný a národní

Diskuse

Redakce Vesmíru neprozřetelně vyzvala čtenářskou obec k diskusi o financování vědy v českých luzích a hájích (Vesmír 1/98) a zajisté tak podnítila vznik řady literárně cenných esejů, jejichž skutečné téma, totiž "nedali mi grant", je obratně skryto v hávu intelektuálně pronikavých analýz. Tento je jedním z nich.

Ekologii při jejím zrodu sudičky nepřály a nadělily jí do vínku velmi neuchopitelný objekt studia, takže se jako věda stále potácí na hranici exaktnosti. Co horšího, cíle a metody ekologie se ukázaly být rovněž obtížně pochopitelné pro značnou část populace, včetně řady profesionálních biologů, jak ještě uvidíme. Ekologové tak musí trávit část svého času vysvětlováním a obhajobou podstaty svého oboru, což tímto činím.

O tom, že ekologie je o výzkumu, nikoliv ochraně přírody, již bylo napsáno snad vše a nemá význam se k tomu vracet. Další názorová škola, a tu se zde budu snažit nemilosrdně potírat, přiznává českému ekologovi svobodu (českými zdroji financovaného) výzkumu, ale výhradně ke studiu české květeny a zvířeny, zatímco kupříkladu květena americká musí zůstat nezadatelnou doménou ekologů provenience jiné, snad americké. Ekolog v tomto pojetí není vědcem, zkoumajícím obecné principy fungování přírody, leč stává se kustodem národní flóry a fauny, jehož činností snad dojde ke zkvalitnění vlastivědných učebnic.

Samozřejmě nezpochybňuji užitečnost studia naší fauny a flóry. Pokud někdo kupříkladu zpracuje ekologii evropských hlohů, jde o základní výzkum s "přidanou hodnotou" praktického použití v českých hložinách. Co ale považuji za případ omezeného zápecnictví je apriorní odmítnutí (financování) výzkumu cizího hloží ve prospěch českého, a to i tehdy, jeví-li se to zahraniční zelenějším. Jiné obory jsou v tomto ohledu osvícenější a žádnými národními teritorii se omezeny necítí. Čeští chemici se bez zábran pouštějí do studia látek, které se v České kotlině přirozeně vůbec nevyskytují, a matematici se ani neobtěžovali vymezit si ryze české obory (pokud by to přece jenom chtěli udělat, přimlouvám se za teorii čísel). Dokonce i astronomové se necítí provinile, když svými teleskopy zamíří mimo průmět našeho státního teritoria na galaktický prostor. A molekulární biologové - inu, snad to nebude znít jako udání, ale vězte, že v Českých Budějovicích vesele zkoumají genomy zahraničního hmyzu. Pouze český ekolog je připoután ke své národní biotě - nebo by alespoň, podle mínění některých akademiků, měl být.

Opět zdůrazňuji, že nehovořím o ekologii aplikované - ta se bude přirozeně zaobírat převážně domácí scénou, podobně jako se kupříkladu aplikovaná astronomie zabývá především trajektoriemi těles, chystajícími se spadnout na státní území. Jde o výzkum základní. Tam se zdá logické (ale možná jenom mně - celá tato úvaha je vlastně o rozdílnosti osobních logik) zvolit nejzajímavější problém a zkoumat ho na optimálním systému, a tedy i lokalitě. Otázka, proč by měli Češi dělat, a zejména platit výzkum Nevadské pouště je špatně položená - heroické doby zeměpisně vlastivědných průzkumů pominuly a nikdo dnes nezkoumá Nevadskou poušť jako takovou, leč hledá v ní řešení nějakého teoretického problému. Pokud jde o problém vědecky zajímavý a důležitý, k jehož vyřešení je efektivnější výzkum v Nevadské poušti než na České Sibiři, jsou peníze českých daňových poplatníků nejlépe využity výzkumem v Nevadské poušti.

Skončím tak, jak jsem začal - otázkou, zda mají české prostředky na základní ekologický, paleontologický, archeologický a jiný, územně zakotvený výzkum financovat projekty co nejkvalitnější, bez ohledu no to, kde se odehrává jejich terénní fáze, či zda mají být investovány přednostně do výzkumu české krajiny. Můj názor je čtenáři již asi zřejmý, ale možná ho zastávám jenom proto, že mi v dětství málo četli z obrozenecké literatury.

Vojtěch Novotný