Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1998  > červenec  > obsah

Čas kaštanových květů

Z festivalu krátkého filmu v Bruselu, uváděného v rámci Expa 58, si dodnes pamatuji tři snímky.

Režiséra Polanského příběh beze slov o dvou mužích, kteří najdou na mořském břehu vlnami vyplavenou skříň a po okouzlení nečekaným darem a po marné snaze nějak s ním naložit ho zase nakonec vrátí moři…

Pak animovaný experiment, v němž nešlo o víc, než o pohyb chomáče vlasů na desce stolu.

A konečně sestřih dokumentárních záběrů z druhé světové války, vybombardovaná města, koncentrační tábory, proudy uprchlíků sem a tam, děla, explodující lodi na moři, seskoky padákem do pekla pod letadly… Film provázela melodie sladkého francouzského šansonu C´est si bon, zpívaná chraptivým hlasem Satchma. Končil záběrem šimpanze, vlekoucího věnec k malému pomníčku s nápisem Homo sapiens. Tam ho šimpanz také nakonec pověsil…

Hříčky?

Ano. Bylo mnoho hříček, schválností i skotačinek v pojmech a náladách oněch let. Ve vědomí lidí ještě odeznívala druhá světová válka, rozdělený svět už znovu pod diplomatickými úsměvy zápasil kdo z koho a úzkost, nepojmenovatelná a nepřiznávaná, byla přítomna na obou stranách, ve světě vítězné proletářské revoluce i ve světě konzumní prosperity.

Všem se chtělo žít - a málokdo věděl, jak se zvládá takové umění.

Kvetly kaštany.

I v Olomouci letos kvetly kaštany.

Přehlídka Academia film Olomouc, zahájená jako 33. ročník čtyřdenního filmového maratonu s požehnáním Univerzity Olomouc, Akademie věd ČR a hlavním sponzorem Telecomem měla na programu vedle promítání soutěžních filmů a vedle debatních setkání i nabídku filmotéky. Soubor dokumentů z minulých přehlídek, které si bylo možno vypůjčit a promítnout v soukromí uzavřených boxů.

Pro poznáníchtivé hosty festivalu tak byla nastražena léčka neomezeného výběru námětů od lékařské problematiky přes přírodovědné, ekologické či sportovní náměty až k teologii a společenskovědním otázkám.

Úžas nad tím, co všecko se dnes může v medicíně a co je z toho možno nafilmovat (např. soutěžní snímek Císařský řez), pak mlčení nad filmy o dějích padesátých let režisérky Kristiny Vlachové, mlčení z jistoty, že toto byl také náš život. Radost, že jsou na světě lidé jako sochař Jan Koblasa (soutěžní film Sochař a učitel Jan Koblasa v Německu), ustrnutí nad zabíjením živých bytostí - zvířat (J. Císařovského Bestiář) a znovu spočinutí při snímku Źít jako strom… ano, věřím tomu, mohu mluvit se stromem a mohu mu naslouchat, jen se vytrhnout z umrtvujícího koloběhu a běžet tou loukou, za letícími mraky, za vůní nad potokem…

Poslední den jako první den festivalu Academia film Olomouc kvetly kaštany.

Loni hynuly…

Ze všeho, co jsem na přehlídce viděla - a byl to zlomek toho, co je k mání - jsem si odnesla pocit, ne, jistotu, že svět kolem mne je živý, že dýchá, že se dere ke světlu navzdory vší své nemocnosti a slabosti v náporu ničivých sil.

Všechny ty filmy byly svědectvím o nebezpečnosti, o bolesti života, ale také o lidské touze život chránit, milovat ho, hledat, opravdu jím být - dávat naději tam, kde je nám dovoleno mít dost sil a dostávat naději tam, kde padáme, a působit tam, kde můžeme mít účast na té události, jíž říkáme život.

Je to těžké? Raději bychom to vzdali? Jsme na pokraji sil?

To jsme.

Ale právě v té chvíli, zdá se, vzniká síla a důstojnost našeho zápasu.

Připadá mi, že od času festivalu krátkých filmů na Expo 58 se svět poponesl k opravdovosti, blíž k nebezpečí zániku, ano, ale také k opravdovosti žízně po životě.

Uprostřed lomozu a proudu špatných zpráv zní hlas, utkaný ze světla.

Academia Film Olomouc 98 nabídl v tomto smyslu mnohohlas.

Sylva Daníčková