Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1998  > červenec  > obsah

Aktuality

Den s českým výzkumem a vývojem

"Den s českým výzkumem a vývojem" - to byl název semináře, který pořádaly společně zastupitelský úřad ČR ve Washingtonu, instituce Industrial Research Institute (IRI), Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj a Česko-americký vědeckotechnický program 24. 2. 1998 ve Washingtonu. Cílem semináře bylo poskytnout členům IRI a dalším zájemcům z USA informace o výzkumu v ČR a o kontaktech i možnostech navazování spolupráce s českými vědeckovýzkumnými institucemi.

IRI je soukromou institucí, podporovanou svými členy. Sdružuje významné průmyslové podniky USA a věnuje se otázkám průmyslového výzkumu a vývoje. Proto nápad Dr. Jaromira Ulbrechta upořádat seminář ve spolupráci právě s touto institucí přivedl na seminář velmi pozorné posluchače a zároveň potenciální spolupracovníky i uživatele technologií, vyvinutých v ČR.

Seminář zahájil velvyslanec ČR v USA Alexandr Vondra. Upozornil zejména na řadu českých, světově významných vědců, na jejichž pracích dnešní výzkum v ČR s hrdostí staví. Výkonný ředitel IRI Charles Larson představil v úvodu IRI i jeho činnost (bližší informace o IRI jsou na internetové adrese: http://www.iriinc.org). Semináři samotnému předsedali Dr. Fritz Kokesh, předseda IRI External Research Directors´ Network, a Dr. Jaromir Ulbrecht, s jehož jménem i neúnavnou činností k podpoře české vědy se už čtenáři Akademického bulletinu setkali. Kromě vedoucích zástupců vědeckovýzkumných institucí z ČR se semináře zúčastnili představitelé předních amerických firem, např. Air Products, Alcoa, Boeing, Caterpillar, Dupont, Duracell, PHLburg Technologies, Inc., PPG, Reichhold, Rhone-Poulenc, Rockwell Automation, The Gillette Company, Uniroyal Chemical, Viskase, 3M aj. Seminář navštívili také hosté z National Science Foundation, National Research Council a American Association for the Advancement of Science.

Zástupci z ČR postupně pohovořili o mnoha aspektech výzkumu a vývoje v ČR. Prof. Josef Syka, místopředseda Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, podal přehled o vývoji, organizaci a financování výzkumu v ČR. Společně s Dr. Vladimírou Husákovou, viceprezidentkou firmy Inventia Ltd., uvedl důležité kontakty na organizace a instituce činné ve výzkumu. Dr. Husáková informovala o patentovém právu v ČR a možnostech transferu technologií, včetně licenční politiky. Ing. Peter Urban, přední českoamerický analytik International Finance Corporation, upozornil na kladné i záporné stránky podnikání v ČR.

Dále se američtí účastníci semináře mohli seznámit s několika úspěšnými příklady českého výzkumu, na němž se zároveň podílel partner z USA. RNDr. Antonín Holý, DrSc., ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, a John C. Martin, prezident and CEO firmy Gilead Sciences (Foster Lake, California), hovořili o vývoji antivirových preparátů a léků proti AIDS. Prof. Ing. Pavel Kratochvíl, DrSc., ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, informoval o využití nových hydrofilních polymerů pro výrobu měkkých kontaktních čoček, intraokulárních čoček a pro další aplikace v lékařství. Spolupracujícím pracovištěm ÚMCH je v USA firma S. K. Y. Polymers (New Jersey). s vodou stabilizovaným plazmovým stříkáním a jeho využitím v ochraně materiálů seznámil Ing. Pavel Chráska, DrSc., zástupce ředitele Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Výzkum je podpořen bohatou spoluprací s firmami Caterpillar Inc. (Illinois) a Hardface Alloys, Inc. (California). Doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., vedoucí oddělení pro vědu a mezinárodní spolupráci a vedoucí Biokybernetické laboratoře Elektrotechnické fakulty ČVUT, referovala o společných projektech s firmou Rockwell Automation (Wisconsin). Na její slova navázal Vladislav Hermann, ředitel pro podnikatelský rozvoj uvedené firmy, několika příklady toho, co firma pro ČVUT v několika předchozích letech udělala (např. hardwarové vybavení, výměny studentů, společné školící programy apod.). Ing. Miroslav Václavík, CSc., ředitel Výzkumného ústavu textilních strojů v Liberci, a Jurgen Nebe, viceprezident pro technologie firmy Amoco Fabrics and Fibers Company, uvedli své zkušenosti se spoluprací na vývoji tryskových tkalcovských stavů a jiných tkalcovských strojů.

Účastníci semináře se rozcházeli s dobrým pocitem, že setkání je obohatilo o nové poznatky i nové kontakty. Američtí účastníci semináře se vyslovili o úrovni českého výzkumu velmi pochvalně. Poznali, že i když jsou možnosti českého výzkumu omezeny financemi, rozhodně nejsou omezeny nedostatkem invence, představivosti a podnikavosti.
Hana Rambousková, tajemnice velvyslanectví ČR ve Washingtonu pro vědu, technologie, školství a životni prostředí

Profesor Watson v Praze
Nositele Nobelovy ceny odměnila i Akademie věd ČR

Naši vědečtí pracovníci byli v tomto týdnu poctěni velice vzácnou návštěvou vskutku legendární osobnosti. Genetik a biochemik James D. Watson, nositel Nobelovy ceny v oblasti fyziologie a lékařství, jeden z nejvýznamnějších myslitelů a osobností molekulární biologie druhé poloviny tohoto století, převzal v úterý 26. května 1998 z rukou místopředsedkyně Akademie věd ČR, naší přední fyzioložky, Heleny Illnerové čestnou medaili J. G. Mendela za zásluhy v biologických vědách.

Nebylo to poprvé, kdy se spolu setkali. Poznali se v Americe, v době, když profesor Watson vedl Laboratoř kvantitativní biologie v Cold Spring Harbor ve státě New York. Vybudoval z ní přední světové pracoviště molekulární biologie. Docentka Illnerová se zde zúčastnila mezinárodní konference a při té příležitosti přednesla přednášku.

James D. Watson se narodil v roce 1928 v Chicagu, kde také vystudoval univerzitu. Rozhodl se pro genetiku a titul PhD získal v r. 1950 na Indiana University. Profesionální kariéru zahájil na kodaňské univerzitě a dva roky pokračoval na univerzitě v Cambridgi, v Cavendish Laboratory. Tam se setkal s britským fyzikem Francisem Crickem a rozhodl se, jak sám říká, neústupně se věnovat objasnění struktury DNA. Byl přesvědčen, že DNA je přenašečem dědičných vlastností a tedy látkou prvořadé důležitosti pro biologii. z jejich spolupráce, spojením údajů z chemie, fyziky a biologie, vzešel návrh trojrozměrné struktury DNA. Šlo o objev, který je mnohými biochemiky označován za nejvýznamnější od doby Mendela. Tehdy, v roce 1953, bylo J. Watsonovi pouhých pětadvacet let.

Definování molekulární struktury kyseliny deoxyribonukleové jakožto molekuly dědičnosti, chemické substance tvořící genetický základ všech organismů, položilo základy celé molekulární biologii a molekulární genetice. O svém objevu referovali Watson a Crick v britském vědeckém týdeníku Nature v dubnu a květnu 1953. v následujících letech byl jejich model DNA postupně ověřován v praxi. Jeho správnost potvrdily četné důkazy. v roce 1962 za ni byli oba tvůrci spolu s M. Wilkinsem odměněni Nobelovou cenou v oblasti fyziologie a lékařství.

Jak jejich převratnou teorii přijala odborná veřejnost krátce po zveřejnění, zajímalo při předávání ocenění vědeckého tajemníka Ústavu molekulární genetiky AV ČR doc. Jonáka. "Příznivě, náš model struktury DNA byl přijímán většinou velmi kladně," odpověděl J. D. Watson.

Udělení čestné medaile J. G. Mendela právě jemu navrhl ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR profesor Jan Svoboda. Při slavnostním předání zavzpomínali na minulost. Znají se totiž už dávno. Vždyť světově uznávaný vědec genetika Svobodu několikrát prostřednictvím bývalého vedení ČSAV vyzýval ke spolupráci. Odpovědi se ze strany vedení ČSAV ani jako nositel Nobelovy ceny nikdy nedočkal. Podle místopředsedkyně Akademie věd ČR H. Illnerové je dobré si období komunistické stagnace, které nevynechalo ani vědecké pracovníky, občas připomenout. Také oblast výzkumu, rozvoj výzkumných pracovišť a jejich financování se potýká s důsledky normalizace dodnes.

Udělení čestné medaile J. G. Mendela právě profesoru Watsonovi považuje H. Illnerová za příznačné: "Mendel jako objevitel genu a Watson jako objevitel molekulární struktury genetické informace jsou v přímé souvislosti. Jsem přesvědčena, že cena je v pravých rukou."

Po návratu z Anglie pracoval James D. Watson po dvě desetiletí (1955-76) jako profesor biologie na prestižní Harvardské univerzitě . Pokračoval ve výzkumech orientovaných na význam kyseliny nukleové v proteinech a později se zapojil do zkoumání prevence a léčby rakovinových onemocnění. v letech 1988 až 1992 se v Národním ústavu zdraví v USA zabýval projekty mapujícími vše, co se týká genů v lidských chromozomech. Inicioval program sekvenování lidského genomu nazvaný HUGO, jehož cílem je úplné přečtení lidské genetické informace. Odstartoval tak gigantický program obrovského významu zejména pro medicínu. Molekulární genetika a v širším měřítku molekulární biologie se tak staly přínosem k lidskému poznání přesahujícím do 21. století.

V roce 1965 profesor Watson publikoval knihu Molecular Biology of the Gene, jež se stala nejčastěji citovanou publikací moderní biologie a všeobecně doporučenou příručkou i na našich univerzitách přírodovědeckého zaměření. Příběh svého objevu popsal v knihách The Double Helix (1968) a The DNA Story (1981). Jan Svoboda zdůraznil, že J. D. Watson patří mezi několik z mála vědců, kteří znovu rozpoznali principiální význam Mendelových objevů, jimiž uvedl svoji knihu Molekulární biologie genu, a výstižně její první kapitolu nazval "Mendelistický pohled na svět".

Ve středu 27. května 1998 obdržel americký profesor James D. Watson čestnou vědeckou hodnost doktor honoris causa lékařských věd za zásadní objevy ve struktuře a funkci DNA a za celoživotní dílo v molekulární biologii a genetice na půdě nejstarší středoevropské univerzity, Univerzity Karlovy v Praze.

A jeho celoživotní poselství? "Poznání je největší potěšení."
Jana Křížová

Who is who antického světa - Podíl české vědy

V únoru letošního roku vyšla v nakladatelství Walter de Gruyter (Berlín a New York) po desetileté prodlevě šestá část soupisu prominentních osobností, působících na teritoriu Římské říše v prvních třech staletích po Kristu. Ne zanedbatelný podíl má na ní česká věda o antickém starověku. Tato základní pomůcka pro poznání, jak fungoval římský stát a jeho správa a jak žily jeho nejvyšší vrstvy v prvních staletích našeho letopočtu, užívaná na celém světě, je nečekaným způsobem spjata s českou klasickou filologií už téměř sto let.

V druhé polovině minulého století se zjistilo, že nové poznatky o řeckém a římském světě, které přinášela zejména klasická archeologie, nelze vykládat jen podle starého věcného slovníku Real-Encyclopädie der classischen Altertumswissenschaft (Stuttgart 1839-53), jejž zpracoval klasický filolog, teolog, učitel a posléze gymnaziální profesor August Friedrich von Pauly (1796-1845) (jeho dědeček se narodil v Trnavě). Proto začal profesor marburské univerzity Georg Wissowa od roku 1890 připravovat vydání nového velkého věcného slovníku, kterému bylo z piety ponecháno uznávané jméno prvního autora a zavedený název. Na vypracování se podíleli odborníci ze všech německy mluvících zemí.

Kromě toho se začalo pracovat na dílčích věcných slovnících o jednotlivých součástech antických reálií. Zatímco projekt Wissowův byl vinou obou světových válek a vyhnání Židů dokončen až roku 1978, dílčí slovníky postupovaly alespoň na počátku rychleji.

Jedním z nich byla Prosopographia imperii Romani saec. I, II, III, kterou její autoři E. Klebs, H. Dessau a P. Rohden vydali v Berlíně ve třech svazcích (1897-1898). Tématem latinsky psané encyklopedie, uspořádané abecedně podle základní (tj. většinou prostřední) součásti osobního jména, byly životní osudy a úřední kariéra členů vyšších vrstev antické společnosti, u nichž lze zjistit původ, příbuzenské vztahy, zastávané funkce a úřady. Hlavním pramenem jsou nápisy z celé Římské říše, tj. prakticky z celého tehdy Evropě známého světa. Ty občas, i když méně než by se dalo očekávat, doplňují literární památky a papyry.

Protože z nových vykopávek přibývalo (a stále přibývá) mnoho dosud neznámého materiálu, první vydání Prosopographie, jakkoli v době vzniku výborné, brzy zastaralo. Nové začal připravovat Arthur Stein (1871-1950), rodilý Vídeňák. Od roku 1903 působil v Praze, nejprve 15 let na německé reálce a po habilitaci v roce 1915 na německé univerzitě. Pro svůj židovský původ byl předčasně penzionován a v letech 1942-1945 internován v Terezíně. Po návratu do Prahy až do smrti pilně pokračoval v epigrafických a prosopografických studiích. s vídeňským badatelem Edmundem Groagem (zem. 1945) koncipoval novou Prosopographii - opět latinsky. Vydávali ji pod aegidou Pruské akademie věd v nakladatelství Walter de Gruyter v Lipsku a v Berlíně (1933 první část, 1936 druhá a 1943 třetí). Po Groagově skonu stačil Stein připravit k dotisku ještě 1. svazek IV. části, který však vyšel až po jeho smrti roku 1952.

Materiál pro celou abecedu převzal ze Steinovy pozůstalosti Ústav pro vědy o antickém starověku Německé akademie věd ve východním Berlíně. Vedením prací na pokračování úkolu byla pověřena znalkyně antických nápisů Leiva Petersonová (1912-1992), která kolem sebe postupně soustředila mladší spolupracovníky. Roku 1958 vydala ještě pod jmény svých předchůdců 2. svazek IV. části, od 3. svazku (písmeno I), který vyšel roku 1966, byla už jako editorka uváděna jen ona sama.

Třebaže Steinovy poznámky stále sloužily jako základ, nově získané materiály je rozhojňovaly natolik, že každé písmeno má nyní zvláštní svazek. Okruh zpracovatelů se rozšířil nejen o spolupracovníky berlínského ústavu Klause Wachtela a K.-P. Johneho, ale i o naše badatele Jana Buriana, který od V. části zpracovává hesla týkající se císařů, a zvláště o Ladislava Vidmana.

První a druhý svazek V. části (L-M, 1970, 1983) vyšel pod jménem Leivy Petersonové. Třetí svazek (N, 1987) uvádí na titulním listě jako pomocníky J. Buriana, K.-P. Johneho, L. Vidmana a K. Wachtela. Na konci roku 1989 byla připravena většina lemmat i k VI. části (P). Po změnách ve struktuře akademií i vysokých škol, po odchodech a přesunech pracovníků v Německu i u nás a po úmrtí Vidmanově na konci roku 1989 a skonu Petersonové roku 1992 převzali větší díl odpovědnosti za pokračování Prosopographie dřívější "tajní" západoněmečtí spolupracovníci v čele s Wernerem Eckem; místo Petersonové zdědil Klaus Wachtel. Šestá část vychází pod aegidou berlínské a brandenburské akademie a jako editoři jsou uvedeni Leiva Petersen a Klaus Wachtel s pomocníky M. Heilem (roku 1993 nahradil Johneho), K.-P. Johnem a L. Vidmanem. v této VI. části je zpracováno 1119 osobností a pro 40 rodin jsou sestaveny rodokmeny. Vidmanovi se dostalo cti zpracovat kromě drobnějších lemmat důležitá hesla o rodinách Pompeiů, Pomponiů, Pontiů a Pliniů, které nejvíce souvisely s jeho vlastní epigrafickou prací a týkají se nejen významných osobností z římských dějin, ale i počátku křesťanství.

I když se zřejmě už nepodaří vydat celou Prosopographii do roku 2000, jak měli ještě před deseti lety její tehdejší zpracovatelé v úmyslu, přece je naděje, že bude v dohledné době dokončena. Nutným předpokladem je dobré fungování mezinárodní spolupráce a dnes velice vzácná schopnost vyjadřovat se latinsky. Bohužel český podíl na zpracování lemmat v závěrečné třetině abecedy bude menší než v prvních dvou třetinách a bude se objevovat především v literatuře u jednotlivých hesel.

Určitou náhradou je, že čeští badatelé jsou do současného nového zpracování antického naučného slovníku přizváni jako autoři mezi 700 spolupracovníků z 25 zemí. Vydávají jej německy od r. 1996 pod názvem Der Neue Pauly Hubert Cancik a Helmuth Schneider v nakladatelství J. B. Metzler ve Stuttgartu a ve Výmaru. Tato nová antická encyklopedie, v níž se věnuje pozornost i okrajovým oblastem antického světa časově i územně, je rozpočtena na 15 svazků, z nichž poslední tři jsou věnovány recepci antiky v jednotlivých zemích. Celá má být k dispozici do r. 2002. v květnu 1998 vychází 4. svazek s hesly Exe - Heck, první svazek o recepci má vyjít na jaře 1999. Autorsky jsou už zpracována téměř všechna hesla.
A. Vidmanová