Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

KAREL CHYTIL (1857–1934)

 

Obrázek k článku 

 

Letos uplynulo 150 let od narození prof. Karla Chytila, historika umění, který své bádání zasvětil uměleckému průmyslu.

Karel Chytil se narodil v Praze 18. dubna 1857. Po absolvování chrudimského gymnázia odešel studovat na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde byl v letech 1875–1878 žákem Josefa Kalouska, Václava Vladivoje Tomka, Otakara Hostinského, Jaroslava Golla a dalších. Ve školním roce 1878–1879 studoval ve Vídni u Rudolfa Eitelbergera a Moritze Thausinga. Studium bylo převážně historické a určilo metodu samostatné vědecké práce Karla Chytila, který byl v roce 1882 promován na doktora filozofie.

Po školské praxi na pražské reálce v letech 1880–1885 byl vzápětí jmenován řídícím kustodem Uměleckoprůmyslového muzea obchodní a živnostenské komory v Praze. O deset let později se stal jeho ředitelem a muzeum vedl až do roku 1911.

V roce 1897 se stal docentem dějin umění na Univerzitě Karlově a sedm let nato získal mimořádnou profesuru. Roku 1911 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím katedry dějin umění na Univerzitě Karlově. Od roku 1905 také přednášel na Českém vysokém učení technickém. V roce 1927 odešel do soukromí, ale i nadále zůstal v kontaktu se všemi místy svého působení.

V badatelské práci se snažil o vysvětlení uměleckého díla, jeho autora, doby vzniku a myšlenkového i věcného obsahu. Až na málo výjimek věnoval svou práci bádání o umění domácím a jeho stycích s uměním zahraničním.

Hlavním oborem jeho profesní i vědecké literární působnosti byl umělecký průmysl. V tomto oboru přinesla Chytilova práce velké výsledky. Vedle toho se zabýval dějinami české malby, plastiky a architektury, především drobnomalbou doby lucemburské a jagellonské, uměním na dvoře Rudolfa II., počátky české renesanční i barokní architektury. Významnou součástí jeho vědeckého úsilí byla i editorská činnost.

Mezi jeho významná díla patří například Vývoj miniaturního malířství v době králů rodu Lucemburského (1885), Petr Parléř a mistři gmündští (1885), Vývoj miniaturního malířství doby králů rodu Jagellonského (1896), Umění v Praze za doby Rudolfa II. (1904), O historickém a stavebním rázu Prahy (1916). Výčet prací Karla Chytila je podrobně uveden v Ročence Kruhu pro pěstování dějin umění za léta 1917 a 1926–1927 a později byl ještě doplněn ve svazku za rok 1933.

Svou působností v Uměleckoprůmyslovém muzeu položil Karel Chytil základy k organizaci české muzejní výzkumné práce. Z Uměleckoprůmyslového muzea vybudoval vědecky založený a uspořádaný ústav. V organizačním plánu muzea, který v roce 1886 předložil ještě coby kustod, bylo jako hlavní úkol stanoveno "činnost uměleckoprůmyslovou povzbuzovati a ku zušlechtění vkusu přispívati". Zasloužil se rovněž o vybudování knihovny, která byla veřejnosti otevřena v roce 1887. Vedle stálé expozice byla jeho přičiněním v muzeu věnována pozornost zpracování odborných katalogů výstav, publikacím, přednáškám, kurzům a soutěžím.

Získávání, instalaci, katalogizování muzejních uměleckých předmětů věnoval velké úsilí a píli. V období jeho působnosti v Uměleckoprůmyslovém muzeu patří mezi významné počiny obsáhlé retrospektivní výstavy: Umění v Praze za doby Rudolfa II. (1904), Kniha v XVI. století (1906), Václav Hollar (1907), Keramické a skleněné práce českého původu (1908).

Byl řádným členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk. Zabýval se otázkami památkové péče, byl jedním z hlavních organizátorů Soupisu památek, významné bylo jeho působení v Archeologické komisi, v Zemské historické i Pražské soupisné komisi, v Archeologickém sboru Národního muzea a ve vídeňské Ústřední památkové komisi.

V roce 1913 založil Kruh přátel pro pěstování dějin umění, jehož Ročenka se od roku 1916 stala významným sborníkem drobných prací věnovaných českému i zahraničnímu umění.

Kateřina Mojsejová,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i.