Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Vzpomínka na českou paleoslovenistku Zoe Hauptovou

vecerka-med-1_2.jpgVe věku nedožitých 83 let zemřela 23. ledna 2012 významná česká paleoslovenistka, dlouholetá redaktorka Slovníku jazyka staroslověnského a nositelka medaile Dobrovského za zásluhy ve společenských vědách, doc. Zoe Hauptová, která se po roce 1990 spolu s dalšími osobnostmi významným způsobem zasloužila o obnovení Slovanského ústavu Akademie věd ČR.

Zoe Hauptová se narodila 9. února 1929 v Brně. Dětství prožila v Moravských Budějovicích, ale před nástupem na obecnou školu se s matkou přestěhovala do Prahy, kde v roce 1948 maturovala na francouzském gymnáziu. Po maturitě úspěšně složila přijímací zkoušky na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a jako hlavní obory si zvolila češtinu a polštinu. Pod vlivem významných profesorů, kteří na fakultě v té době učili (Bohuslav Havránek, Karel Horálek, Josef Kurz, Vladimír Skalička, Karel Krejčí, Vladimír Šmilauer a další), se její zájem rozšířil na celou filologii slovanskou, se zvláštním zřetelem na staroslověnštinu. Během studií absolvovala semestrální stáž na Slovenské univerzitě v Bratislavě, kde krystalizoval její odborný zájem o slovakistiku a hungaristiku. Maďarštinu se naučila dokonce na takové úrovni, že ji autoři dvoudílného akademického Česko-maďarského slovníku (1960) požádali o spolupráci při jeho závěrečných korekturách. Po absolutoriu v roce 1952 byla Zoe Hauptová doporučena jako vědecká pracovnice do oddělení slovanské jazykovědy Slovanského ústavu AV ČR, kam také bez váhání nastoupila a kde se ihned začala podílet na přípravách monumentálního Slovníku jazyka staroslověnského. Toto světově unikátní dílo vycházelo po sešitech v letech 1966–1997 a svým celkovým objemem přesahuje 3000 stran. Zoe Hauptová se stala jeho hlavní redaktorkou v roce 1972 po předčasné smrti Josefa Kurze. Ve Slovanském ústavu byly v roce 2008 zahájeny přípravy Dodatků ke Slovníku jazyka staroslověnského, opět pod vedením Zoe Hauptové. Ta však stihla zredigovat pouze první dva sešity, které vyšly v letech 2010–2011.

 


Foto: Archiv SLÚ AV ČR


Slovník jazyka staroslověnského nebyl jediným lexikografickým dílem, na jehož přípravách se Zoe Hauptová podílela. V roce 1997 se stala hlavní redaktorkou záhřebského církevněslovanského slovníku chorvatské redakce (Rječnik crkvenoslavenskoga jezika hrvatske redakcije), na němž spolupracovala již od svého nuceného odchodu do důchodu v roce 1988. Jako redaktorka se od počátku podílela i na Etymologickém slovníku jazyka staroslověnskéh o, který od roku 1989 připravují pracovníci brněnské sekce Ústavu pro jazyk český AV ČR a jehož zatím poslední 15. sešit vyšel v roce 2010. V přípravných fázích pomáhala jako konzultantka také tvůrcům církevněslovanského slovníku makedonské redakce (Rečnik na crkovnoslovenskiot jazik od makedonska redakcija). Své mnohaleté zkušenosti s lexikografickou prací zúročila v letech 1995–2003, kdy zastávala funkci předsedkyně Komise pro církevněslovanské slovníky při Mezinárodním komitétu slavistů.
Zoe Hauptová dlouhou dobu působila jako vysokoškolská pedagožka. V letech 1978–2002 vyučovala na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde se v roce 1990 habilitovala, a kratší období přednášela také na své domovské Filozofické fakultě UK v Praze. Mezi studenty byla Zoe Hauptová velmi oblíbená a dodnes na ni rádi vzpomínají. Pro pedagogické potřeby vytvořila spolu s prof. Radoslavem Večerkou Staroslověnskou čítanku, jež je vysoko ceněna zejména pro svůj výkladový slovníček dobových reálií a termínů spjatých s liturgií a náboženstvím. Jako evangelička se Zoe Hauptová v církevní oblasti orientovala velmi dobře. V minulých dobách dokonce organizovala soukromé kroužky, v nichž nadšeným studentům přednášela o bibli, a příležitostně působila jako laická kazatelka v Českobratrském sboru v Nejdku u Karlových Varů.
Velmi přínosná byla také její editorská činnost. Podílela se nejen na edicích staroslověnských památek (Makedonský apoštol a Grigorovičův parimejník), ale také na překládání starých textů do češtiny. Dodnes se žádný student slavistických oborů neobejde bez antologií Zlatý věk bulharského písemnictví (spolu s Věnceslavou Bechyňovou, 1982) a Písemnictví ruského středověku (spolu s Václavem Konzalem a Emilií Bláhovou, 1989), které přehlednou formou a bohatým poznámkovým aparátem nenásilně zpřístupňují nepříliš známou látku široké veřejnosti. Zoe Hauptová se ve svých vědeckých pracích zaměřovala i na tematiku českého národního obrození – jejím největším příspěvkem v této oblasti je vydání obsáhlé Korespondence Pavla Josefa Šafaříka s Františkem Palackým (spolu s Věnceslavou Bechyňovou, 1961).
Kromě zmíněných děl byla Zoe Hauptová autorkou desítek paleoslovenistických studií, příspěvků a recenzí a její vědecká práce byla uznávána i v zahraničí. Pro svou upřímnou, poctivou, disciplinovanou a bezelstnou povahu se u svých kolegů těšila velké oblibě. V předlistopadové době se nebála vystupovat proti většině, přestože na to často doplácela. Zoe Hauptová byla opravdovým vzorem pro mladší vědecké pracovníky. Když se na ni kdokoliv obrátil s prosbou o radu, okamžitě odložila práci a ochotně daný problém vysvětlila. Po svých rodičích navíc zdědila lékařský cit, díky kterému několika svým kolegům doslova zachránila život. I ve vysokém věku se Zoe Hauptová naučila pracovat s počítačem. Svou láskou k technice a kutilství ostatně byla pověstná – kromě toho, že dlouhou dobu jezdila na motorce, po ní v pracovním stole zůstala slušná sbírka nářadí. V Zoe Hauptové tak odešla osobnost s obrovským rozhledem a širokým okruhem zájmů, která nikdy nic neudělala proti svému nejlepšímu přesvědčení. Kolegové a přátelé se s ní naposledy rozloučili 1. února 2012 v přeplněném evangelickém kostele U Jákobova žebříku v pražských Kobylisích.
MARTINA CHROMÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

28. 5. 2012