Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > prosinec  > obsah

Jaroslav Průšek (14. 9. 1906–7. 4. 1980)

Obrázek k článku 

Jeden z prvních znalců čínské lidové a moderní literatury, Jaroslav Průšek, se svou vědeckou a veřejnou prací významně zasloužil o rozvoj čs. orientalistiky, která si právě i díky jemu udržela světovou úroveň až do konce šedesátých let.

Budoucího významného orientalistu, sinologa a japanologa, zakladatele pražské sinologické školy, přivedl v r. 1925 na FF UK v Praze původně zájem o studium starověku a historie antického světa. Postupně jej však začala stále více přitahovat problematika Předního východu a Číny. Jelikož sinologie jako vědní obor v Praze neexistovala, odešel v r. 1928 studovat sinologii do Švédska na univerzitu v Göteborgu, aby se po třech letech vrátil zpět a obhájil r. 1930 na FF UK v Praze svou doktorskou práci na téma Kmeny Ti a čínské státní útvary v době od 11. do 4. století před n. l.

Poté absolvoval studijní pobyt na univerzitách v Halle a v Lipsku a v letech 1932–1934 pobýval v Číně a následně do r. 1937 v Japonsku. Po návratu krátce vyučoval na Vyšší lidové škole Tomáše Bati ve Zlíně.

Ve své odborné práci se původně zaměřil na ekonomické dějiny Číny, ale záhy přešel k problematice běžného denního života a psychologii prostého čínského člověka. Zde se již začalo rýsovat i jeho pozdější badatelské zaměření na lidovou slovesnost a její historii, především na soudobou moderní čínskou literaturu psanou hovorovým jazykem.

V roce 1937 přednášel, jako jediný evropský znalec čínského lidového románu a povídky, dějiny čínské literatury na univerzitě v Berkeley v USA. Poté působil jako spolupracovník Orientálního ústavu, avšak jeho zdejší vědeckou kariéru narušily okupace a 2. světová válka. Ani v této době ovšem nepřestal publikovat a překládat, naopak v Orientálním ústavu dokonce zajišťoval spolu s dalšími vysokoškolskými profesory výuku orientálních jazyků, jež během války byla jakousi náhradou za vysokoškolské přednášky.

Po osvobození se Průšek stal jedním z nejvýznamnějších organizátorů orientalistické práce u nás. Roku 1945 začal přednášet na FF UK, kde byl téhož roku jmenován docentem a r. 1948 řádným profesorem čínštiny a japonštiny. V letech 1949–1952 působil rovněž jako proděkan této fakulty. Od r. 1946 vedl mimo to Katedru sinologie na FF UJEP v Olomouci. Ve druhé polovině šedesátých let přednášel rovněž na Michiganské a Harvardské univerzitě v USA.

V roce 1952 se stal ředitelem Orientálního ústavu ČSAV a zůstal jím až do r. 1971, kdy byl této funkce z politických důvodů zbaven.

Jeho kvality odborné však nemohl nikdo zpochybnit. O nesporném významu vědeckého díla J. Průška, jednoho z našich nejvýznamnějších sinologů, svědčí i řada jmenování a čestných funkcí, jichž se mu za jeho života dostalo. Roku 1952 byl jmenován členem-korespondentem a r. 1955 členem-akademikem ČSAV, v letech 1955–1961 byl zároveň i členem prezídia ČSAV. O skutečně rozsáhlé veřejné činnosti Průškově svědčí také členství ve Vědeckém kolegiu historie a předsednictví v sekci jazyka a literatury a funkce v zahraničních vědeckých organizacích – byl viceprezidentem Union Académique Internationale, místopředsedou Federation des Languages et litteratures modernes a Conceile Internationale pour la Philosophie et les sciences humaines při UNESCu, členem Německé akademie věd v Berlíně, Société Asiatique v Paříži, American Oriental Society a dalších. Dostalo se mu i mnoha ocenění – stal se dvojnásobným nositelem Státní ceny Klementa Gottwalda (1952, 1954), nositelem Řádu práce (1966) a stříbrné čestné plakety za zásluhy o vědu a lidstvo (1962). Spolupracoval také s Hlávkovým nadáním; v letech 1966–1968 byl jeho předsedou.

Ve svém díle, které čítá na 500 bibliografických položek, se zabýval především dějinami čínské středověké i moderní literatury – byl jedním z prvních znalců čínské lidové a moderní literatury (Chinese history and literature, collection of studies; Literatura osvobozené Číny a její lidové tradice; Umělá literatura a lidová slovesnost v Číně) – a tradičními vypravěčskými žánry (The origins and the authors of the hua-pen), dále vznikem a vývojem čínské civilizace a kultury (Dějiny Číny; Učebnice hovorové čínštiny; O čínském písemnictví a vzdělanosti; Trojí učení o společnosti v Číně; Několik poznámek o čínském malířství). Přeložil, a tím zpřístupnil široké veřejnosti četná díla z čínské literatury – Mistr Sun. O umění válečném, s Vincencem Lesným Hovory Konfuciovy, s Bohumilem Mathesiem Zpěvy staré Číny.

Vlasta Mádlová,
Archiv AV ČR