Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2002  > červen  > obsah

Bedřich Rozehnal

Obrázek k článku 

*2. 6. 1902 - +11. 6. 1984

Letos 2. června si připomínáme 100. výročí narození Bedřicha Rozehnala, jedné z nejvýraznějších osobností československé architektury 20. století. Narodil se roku 1902 v Třebětíně u Letovic, okr. Blansko. Po maturitě na II. české státní reálce v Brně v roce 1922 byl přijat ke studiu architektury na brněnské České vysoké škole technické. Silné osobnosti Rozehnalových učitelů, především Emila Králíka a Jiřího Krohy, mocně působily na formování jeho přístupu k architektonické tvorbě. Neopominutelný význam pro celou generaci prvních absolventů brněnské školy architektury zároveň měly také myšlenky a rané dílo Le Corbusiera. Již během studií Rozehnal pracoval v několika projekčních kancelářích, zvláště pak u prof. Vladimíra Fischera v Brně.

Mezi prvními spíše drobnějšími realizacemi z konce dvacátých a první poloviny třicátých let vyniká projekt a stavba Domu útěchy, ústavu pro léčbu zhoubných nádorů, v Brně na Žlutém kopci z let 1933-1935. V tomto období se zvolna projevovalo Rozehnalovo směřování k problematice zdravotnictví. Jeho práci na návrzích nemocničních staveb vždy předcházelo důkladné seznámení s provozem a potřebami zdravotnického zařízení. Cenné zkušenosti a podněty přinesly mladému architektovi také studijní cesty do Francie, Británie, Německa, Rakouska i jinam po Evropě.

V Novém Městě na Moravě bylo zemskou správou Rozehnalovi na samém sklonku třicátých let umožněno poprvé realizovat celý nemocniční areál. Střízlivé pojetí s důrazem na horizontální linie a promyšlené funkční propojení jednotlivých částí stavby se staly charakteristickými znaky i dalších Rozehnalových prací. Ani válečná léta neznamenala výraznější útlum v jeho tvorbě. Potřebu budování nových nemocničních zařízení si totiž uvědomovaly i okupační úřady, a proto mohl Rozehnal dokončit realizaci některých svých předválečných projektů a zároveň pracovat na projektech nových. Tak probíhala stavba psychiatrické léčebny v Jihlavě, chirurgického pavilonu v Kyjově a hospodářské budovy třebíčské nemocnice a v prvních poválečných letech mohly být realizovány nemocniční objekty v Dačicích, Kroměříži a Hodoníně. Bedřich Rozehnal v tomto období navrhoval a stavěl také další veřejné budovy, především školské, a komorněji laděné obytné domy. Tato část jeho tvorby však zůstávala ve stínu jím navržených staveb pro účely zdravotnictví.

Když byl brzy po osvobození v roce 1945 pověřen zemským národním výborem v Brně vypracovat projekt zemské a klinické nemocnice, ujal se tohoto úkolu se vší zodpovědností. V tehdejším Československu byl jistě osobou v té věci nejpovolanější; na základě svých teoretických studií a díky zkušenostem s dřívějšími projekty a realizacemi navrhl vybudovat v Brně-Bohunicích velkorysý komplex zemské klinické nemocnice spolu s budovami teoretických ústavů a děkanátu lékařské fakulty. V tomto projektu upustil od pavilonového členění a většinu klinických pracovišť soustředil do několika křídel jedné budovy. Celý areál byl řešen - tak jako ostatní Rozehnalovy práce - s myšlenkou optimální funkčnosti všech jeho částí. Bohužel, mimořádně invenční projekt klinické nemocnice zůstal nerealizován. Rozehnal se k tomuto tématu vracel znovu v 60. letech v rámci široce pojatého návrhu celého univerzitního městečka v Bohunicích, ale i tyto studie zůstaly jen na papíře.

Naopak realizace se dočkala nová dětská klinická nemocnice v Brně-Černých Polích, na jejímž projektu pracoval Rozehnal v druhé polovině 40. let souběžně s projektem nemocnice v Bohunicích. Stavba dokončená roku 1953 se stala chloubou socialistického zdravotnictví a je pokládána za Rozehnalovu vrcholnou realizaci. Nápaditost a hluboká promyšlenost této stavby i dalších Rozehnalových návrhů nemocničních celků nebyla v naší architektuře dodnes překonána.

Svým tvůrčím zásadám zůstal Rozehnal věrný i v tísnivých 50. letech. Úspěšně vzdoroval útokům proti své "kosmopolitní" architektuře. Kvality jeho tvorby a především účelnost jím navrhovaných řešení zůstávaly nezpochybnitelné i v době nejsilnější propagace socialistického realismu. Svými zásadovými postoji si tak získával sympatie studentů architektury na brněnské technice, kde od roku 1945 působil jako profesor, od roku 1956 s titulem doktora technických věd.

V roce 1960 byl v souvislosti se svou projekční činností na Vysoké škole technické v Brně, pro údajné honorářové nesrovnalosti, odsouzen ve vykonstruovaném procesu ke čtyřletému vězení. Po intervencích svých starých přátel z řad umělců byl rozhodnutím prezidenta republiky v červnu 1963 propuštěn. Po návratu byl přijat jako vědecký pracovník na brněnskou univerzitu, kde vybudoval Kabinet tvorby životního prostředí, v jehož rámci pak pokračoval ve svých teoretických pracích. Mezi jeho projekty z této doby připomeňme alespoň návrh budovy archeologického a botanického ústavu ČSAV v Brně na Veveří z roku 1966. Po rehabilitaci v roce 1968 se vrátil na Vysoké učení technické v Brně, kde aktivně působil až do svého pensionování v roce 1973. Avšak ani poté se tvůrčí činnosti nevzdal, v dalších deseti letech pracoval v projekčním oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Brně. Bedřich Rozehnal zemřel v Brně 11. června 1984.

Jan Boháček,
Archiv AV ČR