Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2002  > březen  > obsah

Jiří Syllaba (8. 3. 1902 – 17. 5. 1997)

V březnu uplyne již sto let od narození profesora vnitřního lékařství, mezinárodně uznávaného odborníka - diabetologa Jiřího Syllaby. Pocházel z rodiny profesora MUDr. Ladislava Syllaby, osobního lékaře prezidenta T. G. Masaryka a zakladatele naší novodobé interní medicíny.

Po ukončení středoškolských studií na klasickém gymnáziu roku 1920 se Jiří Syllaba rozhodl pro studium na Lékařské fakultě UK. Po promoci působil mezi lety 1926 až 1931 jako asistent Fyziologického ústavu UK, vedeného profesorem Marešem. Z toho jeden rok strávil ve Velké Británii, ve Francii a v USA na renomovaných pracovištích, kde získal teoretický základ své pozdější praxe.

V roce 1931 nastoupil Jiří Syllaba na II. interní kliniku Lékařské fakulty UK v Praze k profesoru Pelnářovi, jenž po několika letech navrhl jeho habilitaci. Roku 1934 se tedy stal docentem vnitřního lékařství. Později na to již profesor Syllaba vzpomíná: "Jako habilitaci jsem roku 1934 předložil monografii o minutovém srdečním objemu. Šlo o novou moderní metodiku (nekrvavou), zavedenou krátce před tím do fyziologie Američanem Grollmanem. Na klinice u lidí ji tehdy zatím nikdo přede mnou nepoužil. Pracovali jsme na ní nejprve s B. Hejdou a uplatnil jsem tu své gasometrické zkušenosti z Anglie. Naše klinické výsledky, pokud vím, byly tehdy první na světě. U celé řady chorobných stavů jsme měli vůbec prioritu. Prováděl jsem tehdy komplexní vyšetření, a to plynů alveolárních i krevních, z krve žilné a tepenné, pak alkalickou rezervu, pH krve a minutový objem srdeční. Vyšetření u jednoho nemocného trvalo 6 - 8 hodin." (Proslov na II. interní klinice LFH v červenci 1970. In: Vita Nostra Revue, č. 2/97, s. 18n.)

Svůj zájem do té doby soustředil především na fyziologii a patologii respirační a kardiovaskulární činnosti. Už tehdy se ale mezi jeho pracemi objevují studie prozrazující šíři jeho výzkumného zájmu a předznamenávající pozdější Syllabovo zaměření.

O příklonu k diabetologii vypovídá série stěžejních prací o diabetické acidóze, které se postupně objevovaly v Časopisu lékařů českých v letech 1936 - 1942.

Za druhé světové války, i po uzavření vysokých škol, se Syllaba nevzdal a pokračoval ve své odborné publikační činnosti. Neuzavřel se však pouze do světa vědy, ale stal se též členem ilegální skupiny Národ, vedené dramatikem Jaroslavem Kvapilem. V roce 1940 byl zatčen gestapem, pro nedostatek důkazů však šťastně vyvázl. O čtyři roky později jej však gestapo opět zatklo a poté byl až do konce války vězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Zde se jako lékař zapojil do péče o nemocné vězně. Za svůj postoj se Jiřímu Syllabovi dostalo vyznamenání Válečným křížem, Čestného uznání za příkladnou pomoc při likvidaci tyfové epidemie v Malé pevnosti a poděkování francouzské vlády za péči o francouzské válečné zajatce v Terezíně.

Konec druhé světové války znamenal pro Syllabu vstup do nového údobí jeho života. V květnu 1945 se stal primářem 2. interního oddělení Vinohradské nemocnice a po ustavení Hygienické fakulty Univerzity Karlovy v roce 1954 primářem II. interní kliniky této fakulty.

V roce 1946 byl Jiří Syllaba jmenován mimořádným profesorem, o deset let později profesorem řádným. Po zřízení nových vědeckých hodností byl mezi prvními jmenován v roce 1957 doktorem lékařských věd.

Na základě rozsáhlých zkušeností získaných při léčbě mnoha set diabetiků vznikly jeho významné monografie Diabethic Nephropathy a Diabetes mellitus (s B. Hejdou), které úspěšně vyplnily mezeru v naší odborné literatuře té doby.

Pro své občanské a politické postoje však po odchodu do důchodu v roce 1970 nemohl, i přes stále obdivuhodnou výkonnost, uplatnit bohaté zkušenosti na jiném přiměřeném pracovním místě. Od roku 1976 až do června 1990 pracoval jako řadový poliklinický internista v OÚNZ Praha 5. Působil též jako externí učitel Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů.

O záslužném celoživotním díle svědčí i na 250 publikovaných monografií a časopiseckých prací a přes 300 odborných, osvětových, popularizačních a příležitostných přednášek.

Velký význam měla pro naši diabetologii rovněž jeho činnost v oblasti organizační. Byl dlouholetým členem výboru České diabetologické společnosti, stál při vzniku československých Diabetologických dní, pořádaných každoročně v Luhačovicích, naši diabetologii reprezentoval v Evropské asociaci pro studium diabetu a ve výboru Dunajského sympozia. Uznání se mu dostalo udělením čestného členství v Towarysztwu Internistów Polskich, zlaté medaile Slovenské diabetologické společnosti a Čestné medaile Českého svazu zdravotně postižených.

K dokreslení obrazu osobnosti profesora Syllaby je nutno zmínit i jeho široký okruh kulturních zájmů - byl zároveň spisovatelem (memoáry Vzpomínky a úvahy lékaře, Mé vzpomínky na prezidenta T. G. Masaryka), básníkem (sbírka veršů Jarní oheň, Poesie za mřížemi), znalcem umění i výtvarným umělcem (přes tisíc akvarelů z různých zemí).

Profesor MUDr. Jiří Syllaba, zakladatel moderní diabetologie a od 19. října 1996 též rytíř řádu Eqnes ordinis medicorum bohemicorum - rytíř českého lékařského stavu, zemřel 17. května 1997 ve věku 95 let.

Vlasta Mádlová,
Archiv AV ČR