Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2002  > leden  > obsah

Kamil Krofta (17. 7. 1876–16. 8. 1945)

Působení vědců v politice není a nebylo ojedinělé ani ve světě, ani v našich dějinách, ne vždy však to je spojení úspěšné a prospěšné jedné či oběma dotčeným oblastem lidských aktivit. Historikovi, diplomatovi a politikovi Kamilu Kroftovi se však dařilo ve všech jeho třech oblastech činnosti a nepochybně bylo jeho životním cílem dnes možná zastarale znějící krédo sloužit své vlasti.

Narodil se v Plzni jako třetí z deseti dětí v dobře situované rodině advokáta, kde mohl pro svou budoucí životní cestu získat předpoklady, protože jeho otec Josef Krofta byl velmi aktivní ve veřejném životě i v politice. Po gymnáziu odešel Kamil na Filosofickou fakultu do Prahy, kde ho ovlivnili především Jaroslav Goll a Antonín Rezek. Po dvou letech ale na jejich popud přešel do Vídně studovat na Österreichisches Institut für Geschichtsforschung, elitní přípravné centrum pro medievalistiku. V roce 1898 promoval v Praze na doktora filozofie, o rok později ukončil i vídeňský ústav a odjel na stipendium do Říma. Jeho bádání z období papežských listin let 1378-1404, vážících se k českým dějinám, založilo dodnes používanou edici Monumenta Vaticana res gestas bohemicas ilustrantia. Díky své práci ve Vatikánu byl Krofta přijat do Zemského archivu, kde se podílel na dalším monumentálním díle, vydávání listin Sněmů českých. Zpracovával období 1605-1610.

Obě uvedené edice mu poskytly látku k historickým pracím - z vatikánských zdrojů těžil při psaní "Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské", předbělohorské době se věnovaly "Boj o konsistoř podobojí v letech 1562-1575 a jeho historický základ", "Bílá hora" a "Nový názor na český vývoj náboženský v době předbělohorské".

Ještě během zaměstnání v Zemském archivu se habilitoval na pražské české univerzitě pro rakouské dějiny první částí díla vzešlého z jeho římského působení. Po Gollově odchodu přešel na fakultu zcela a byl jmenován mimořádným profesorem. V odborné práci se věnoval problémům husitství a Jednoty bratrské.

Významným životním mezníkem se stal pro Kroftu vznik samostatného Československa. Bezprostředním důsledkem sice bylo jmenování řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale vzápětí slibnou univerzitní kariéru přerušil a vyměnil ji za dráhu diplomatickou a politickou. Podobně jako v nedávné minulosti musel tehdy nový stát budovat vlastní diplomatický sbor a jeho členy se nestávali jen lidé na tuto práci předem připravení. Krofta se ovšem mohl o něco opřít: stal se prvním československým zástupcem ve Vatikánu díky svým několikaletým studiím v Římě a díky znalosti jazyka a poměrů. Úloha, jíž byl v tomto místě pověřen, byla mimořádně složitá, a tak, ač nebyl vlastně příliš úspěšný (a ani být nemohl), byl v lednu 1922 vyslán ve stejné roli do Vídně. I tady mohl využít své zkušenosti, ale ani tady nebyla pochopitelně jeho role lehká. Po Vídni následoval v roce 1925 Berlín, ale již za dva roky se vrátil do Prahy na ministerstvo zahraničí. Významným počinem zde byl jeho podíl na přípravě tzv. modu vivendi s Vatikánem, úmluvy podepsané v únoru 1928. Vrcholem Kroftovy kariéry byla funkce ministra zahraničí v Benešově vládě od r. 1935, na niž rezignoval velmi krátce po Mnichovu.

Ještě jeho činnost v Zemském archivu získala ocenění členstvím v České akademii věd a umění a Královské české společnosti nauk (postupně v roce 1904 a 1905; na řádné členství v obou našich nejdůstojnějších vědeckých společenstvích musel počkat až do roku 1938); byl ale členem řady dalších institucí, převážně spojených s vědou. I ve svém diplomatickém působení byl oceněn - v roce 1938 byl například přijat za magistrálního rytíře špitálu sv. Jana Jeruzalémského a rytířského řádu Svatého hrobu ve velkopřevorství českém a rakouském. A byl také svobodným zednářem.

Určitým spojením obou Kroftových profesí byly jeho články, které je možné označit za popularizační. Měly počátek v jeho diplomatických jednáních. Snažil se je hodnotit jako historik a přispět k znalosti kroků a směřování politiky státu, především zahraniční - sem patří stati "Modus vivendi", "Haag a Paříž", "My a Maďaři v minulosti", řada článků o Malé dohodě i články o T. G. Masarykovi. Šíření znalostí o českých dějinách za hranicemi měly sloužit "Malé dějiny československé", přeložené do sedmi jazyků.

Protektorát strávil Krofta v Ejpovicích, na statku rodiny své manželky Štěpánky Tylové. Zabýval se tu, pokud to šlo, svým původním povoláním. Už v roce 1939 sepsal práci "Z dob naší první republiky", ještě v dojmech událostí pomnichovských. S dobou okupace ale souviselo i další dílo "Nesmrtelný národ" z roku 1940. Až v roce 1946 vyšla kniha "O bratrském dějepisectví". Za války měl rovněž v úmyslu rozšířit své "Malé dějiny"; pracoval na nich až do konce roku 1943. V lednu 1944 byl však zatčen a vězněn postupně v Plzni, na Pankráci a v Terezíně, nakonec byl zavřen na Jenerálce v Praze. Rok a půl do osvobození měl fatální vliv na jeho zdraví; i když se ještě částečně zotavil a dokončil svou syntézu československých dějin a dokonce i veřejně přednášel, 16. srpna 1945 zemřel. Tehdy se s Kamilem Kroftou ještě mohla republika rozloučit státním pohřbem.

Hana Barvíková,
Archiv AV ČR