Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2000  > září  > obsah

Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.

Dne 18. září t. r. se dožívá 60 let přední český neurofyziolog, ředitel Ústavu experimentální medicíny AV ČR v Praze prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.

Jeho život je nerozlučně spojen s životem Akademie věd, kde ve svých dvaceti letech začínal jako studentská vědecká síla. Po studiích na gymnáziu (tehdy jedenáctiletce) v Litoměřicích a dvou letech tvrdé práce jako pomocný dělník na stavbě a v lomu byl přijat na lékařskou fakultu v Praze. Již během prvního roku studia se rozhodl pro svou celoživotní vášeň - studium funkce mozku. Svá učednická léta v tomto oboru strávil v průběhu studia medicíny v laboratoři MUDr. Jana Bureše, DrSc., nestora české neurofyziologie, ve Fyziologickém ústavu ČSAV. Ve stejném ústavu pak nastoupil vědeckou aspiranturu a po obhajobě zde pracoval jako vědecký pracovník se zaměřením na výzkum neuronových mechanismů zpracování informace v podkorových strukturách mozku. Brzy jej zaujalo studium sluchového systému mozku a této problematice zůstal věrný dodnes.

Má rád klasickou hudbu, zvláště Mozarta, v mládí hrál na housle, snad to vše jej motivovalo k rozhodnutí věnovat se výzkumu sluchu. Proto když se v roce 1975 zakládal Ústav experimentální medicíny ČSAV, nemuseli hledat dlouho vedoucího Laboratoře elektrofyziologie sluchu. V té době už jeho publikace znalo mnoho vědců, kteří se sluchovou problematikou ve světě zabývají. Pak přišla léta tvrdé výzkumné práce: výzkum funkce vnitřního ucha, vlivu hluku a ototoxických léků na sluchový systém a stále se vracející tematika pochopení mechanismů zpracování informace o zvuku v podkorových jádrech sluchového systému. V Laboratoři elektrofyziologie sluchu, v suterénních místnostech ORL kliniky na Karlově náměstí, začínalo svou kariéru několik mladých vědeckých pracovníků, někteří z nich jsou dnes profesory v Innsbrucku či v Berlíně. Také se vědělo, že za "železnou oponou" jsou jenom dvě produkující vědecké laboratoře v oboru výzkumu sluchu - v Praze a další v Leningradě pod vedením prof. Geršuni a později prof. Altmana. Sykovu knihu Fyziologie a patofyziologie zraku a sluchu (společně napsanou s Dr. Voldřichem a prof. Vrabcem) v osmdesátých letech znali všichni, kteří se u nás chtěli seriózně vzdělávat v otolaryngologii a oftalmologii. Prof. Syka také stále a s velkým potěšením přednáší studentům - nejprve fyziologii na elektrotechnické fakultě pro studenty biomedicínského inženýrství a od poloviny sedmdesátých let fyziologii smyslů na nynější 1. Lékařské fakultě. Na docenturu, doktorát věd a později profesuru si však musel počkat až po r. 1989.

V devadesátých letech se prof. Syka pustil plný energie do práce na transformaci naší vědy. Vždy říká, že proti jiným oborům, například bankovnictví či soudnictví, jsme měli ve vědě velikou výhodu: znali jsme dobře, jak se organizuje a financuje věda v demokratické části světa. V r. 1991 byl zvolen předsedou vědecké rady ústavu, v r. 1994 jmenován ředitelem. Právě v těchto dnech končí své osmileté působení ve funkci místopředsedy Rady vlády pro výzkum a vývoj. Pečeť jeho působení nese Grantová agentura České republiky, u jejíhož založení stál, program Posílení vědy na vysokých školách (nazývaný také "Dvěstěpadesátka"), program Výzkumná centra či Bioetická komise při Radě vlády, abychom jmenovali alespoň jeho hlavní zásluhy. Zastupuje českou vědu ve výboru European Science Foundation, je naším zástupcem pro Life Science v 5. rámcovém programu Evropské unie, ve výboru Mezinárodní organizace pro výzkum mozku IBRO a ve výboru Federace evropských společností neurověd. Čeští neurovědci jej znají jako aktivního předsedu České společnosti pro neurovědy, u jejíhož zrodu stál, postgraduální studenti jako organizátora kursu Pokroky v neurovědách. Organizoval a řídil několik mezinárodních symposií a kongresů v Praze, naposledy jako president Evropského audiologického kongresu v r. 1997. Přednášel na řadě světových pracovišť, v posledních letech byl pozván jako řečník na symposia do Tchai-wanu, Londýna, Salt Lake City a Cambridge. Stále jej však můžete zastihnout v laboratoři při pokusech, které všechny řídí a motivuje.

Jeho pracovní den začíná v devět ráno a končí v devět večer. Má rád práci ředitele ústavu. Váží si účasti žen na práci ústavu - v jeho ředitelské radě zasedají tři muži a tři ženy. Za šest let, kdy ústav vede, se mnohé změnilo: publikační aktivita a její kvalita se výrazně zvýšila, ústav si vybudoval velmi těsné a funkční svazky s vysokými školami a zdravotnickými institucemi a v poslední době se stal Centrem excellence v rámci programu Evropské komise. Svému řediteli, spolupracovníkovi, vynikajícímu vědeckému pracovníkovi a člověku se srdcem na pravém místě přejeme mnoho sil a energie do dalších let a mnoho dalších úspěchů v jeho vědecké a organizační práci.

Spolupracovníci z Ústavu experimentální medicíny AV ČR