Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2000  > červen  > obsah

Rudolf Dvořák 140. výročí narození, 80. výročí úmrtí

\"Evropanem, pokud ho nepotřebuje, opovrhuje Číňan jako cizím ďáblem (fan-kuei), od něhož jako od barbara nechce ničemu se učiti. To platí skoro všeobecně, u tříd vzdělaných i u lidu, hlavně na jižním pobřeží. Je to hlavně hrdost Číňana na svéráznou kulturu svého národa a vyplývající z ní domněnka o vyvýšenosti všeho čínského nade vše evropské.\" Sinologie byla jen jedním z oborů orientalistiky, do něhož univerzitní profesor dr. Rudolf Dvořák svým dílem zasáhl. Uvedená ukázka pochází z popularizační publikaci o Číně vydané roku 1900.

Rudolf Dvořák se narodil 12. listopadu 1860 v jihočeské Dřítni v rodině venkovského učitele. Po maturitě na českobudějovickém gymnáziu v roce 1879 se zapsal na filosofickou fakultu Univerzity Karlovy ke studiu klasické a orientální filologie. Již záhy se však pod vlivem tehdejšího docenta orientalistiky J. B. Košuta začal věnovat jen tomuto, na pražské univerzitě velice mladému vědnímu oboru (kromě Košuta byl Dvořákovým učitelem M. Grünert, první pražský docent východních jazyků). Ve 22 letech, v roce 1882, vydal Dvořák v Květech svoji první rozpravu "z orientálních studií" nazvanou "O nejstarší poesii perské". O rok ji však již předcházela editorská práce na přípravě vydání dvou překladů perské poezie předčasně zesnulého J. B. Košuta. Po rozdělení univerzity byl mladý Dvořák - ač ještě student - vybrán k obsazení české stolice orientální filologie. Stipendium poskytnuté k dalšímu vzdělání na německých univerzitách v Lipsku a Mnichově využil ke studiu širokého spektra orientálních oborů. Kromě studia arabštiny, perštiny a turečtiny navštěvoval přednášky semitistiky, asyriologie, egyptologie a sinologie, byl asistentem profesora indologie a íránistiky, zabýval se dějinami Orientu.

V roce 1883 se R. Dvořák vrátil do Čech. O rok později obhájil habilitační spis o cizích slovech v Koránu a stal se tak jedním z prvních docentů nové české filosofické fakulty. O tom, že se ve své odborné dráze nehodlal věnovat pouze problémům jazykovědy, svědčila i jeho habilitační přednáška "O kulturním významu Arabů pro Evropu" přednesená "způsobem velmi chvalitebným" dne 18. července 1884 "v síních české fakulty filosofické v Klementině", jak stojí v protokolu. Arabská tematika se stala náplní i několika dalších Dvořákových kulturně historických prací a později jeho zájem o arabskou kulturu vyústil v překladech významných představitelů arabské poezie. Ani tvorba tureckých básníků nezůstala mimo orientalistovo zorné pole: k jeho nejdůležitějším překladům turecké lyriky patří část sbírky "Z dívánu Bákího". Překládal také žalmy a některé poetické biblické knihy. V sinologických studiích se jeho pozornost soustředila především na dva největší čínské myslitele - Konfucia a mistra Lao-c'. Zajímala ho ale i kultura a historie říše za Velkou zdí, stejně jako soudobá čínská realita. Společně s J. Vrchlickým přeložil část antologie starých zpěvů "Š'-´tingu" a několik básní Li-Pa.

Důležitou kapitolou Dvořákova veřejného působení bylo období spolupráce na přípravě Ottova slovníku naučného. Zpracoval pro tuto českou encyklopedii většinu hesel orientalistiky a v letech 1892 - 1898 byl dokonce jejím hlavním redaktorem.

Soukromá docentura R. Dvořáka skončila roku 1890, kdy se jako třicetiletý stal mimořádným profesorem. Po dalších šesti letech dosáhl profesury řádné a ve studijním roce 1900/1901 byl zvolen "za děkana c. k. české fakulty filosofické". Spolu s J. Zubatým řídil od roku 1903 "Příruční knihovnu orientální filologie", která se stala základem pozdějšího orientalistického semináře. Do roku 1913 vykonával Dvořák rovněž funkci nadačního referenta "na prospěch pilných nemajetných", kteří studovali na filosofické fakultě. Nejvyšší univerzitní post zastával ve studijním roce 1915/1916 - byl zvolen rektorem.

Samozřejmě se Rudolf Dvořák nevyhýbal ani členství v obou prestižních českých učených společnostech - Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění. Do druhé z nich byl dokonce zvolen krátce po jejím založení mezi prvními dopisujícími členy - 29. října 1890. Mimořádné členství získal roku 1904, řádné o čtyři roky později. Od roku 1912 se na řízení této společnosti aktivně podílel nejprve jako tajemník III. třídy (do r. 1915) a posléze jako její generální tajemník (1914 - 1920). Mimořádným členem KčSN se Dvořák stal v r. 1897, řádným o 11 let později. Roku 1907 byl jmenován členem zahraničního odboru Národní rady české.

V roce 1960 vzpomínal Dvořákův žák Felix Tauer na svého učitele: "Vidím ho jako dnes v té malé posluchárničce (…) přecházet před stolem, za nímž jsme seděli, tři až pět počtem. Tehdy padesátiletý, vysoké statné postavy s poněkud dopředu schýlenou hlavou, černým prokvetlým vlasem a vousem a bujným černým obočím byl by býval mohl, kdyby zaměnil svůj obligátní černý žaket a cylindr za orientální chalát a hlavu si ovinul turbanem, zasednout malíři jako model pro ideální portrét perského poety." Životní pouť profesora Rudolfa Dvořáka se uzavřela 1. února 1920. O tři dny později za slunného zimního odpoledne doprovodili přátelé, ctitelé a žáci jeho ostatky na Olšanské hřbitovy.

Mgr. Pavel Kodera,
Archiv AV ČR