Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2000  > květen  > obsah

Projev předsedy Akademie věd ČR prof. Ing. Rudolfa Zahradníka, DrSc., na XVI. zasedání Akademického sněmu dne 27. dubna 2000

Vážení hosté, kolegyně a kolegové,

úvodem své dnešní řeči se opět zmíním o výsledcích z nedávné minulosti, následovat bude poznámka o tom co mě mrzí v současnosti a na to naváže mé přání pro nepříliš dalekou budoucnost. Následovat budou dvě aktuální témata o etice a organizování vědy. A konečně před závěrem zmíním se krátce o příští Akademické radě.

Výsledky nedávného badatelství:
ilustrace pro potěšení

Myslím, že pro vytvoření správné atmosféry pro naše sněmování je dobré začít ilustrativním výčtem pěkných badatelských výsledků. Všichni jste dostali do rukou Výroční zprávu Akademie věd ČR za rok 1999. Mnoho z výsledků tam uvedených potěší. Vybral jsem takové, u nichž jsem měl pocit, že mohou oslovit poměrně široký okruh účastníků Sněmu.

V oddělení fyziky optických krystalů Fyzikálního ústavu AV ČR (ve spolupráci s českými a japonskými průmyslovými podniky a několika zahraničními výzkumnými pracovišti) vyvinuli řadu nových scintilačních materiálů, které slouží k detekci roentgenového záření v lékařství (zobrazovací metody) a gama záření v průmyslu (defektoskopie), ale také k detekci elementárních částic v urychlovačích. Pro tento účel se ukázal být nejlepším materiálem wolframát olova (PbWO4) dopovaný trojmocným yttriem, jehož rychlost odezvy na dopadající záření a současně i jeho radiační odolnost se tím podařilo pronikavě zvýšit. Na základě toho je nyní tento materiál vyráběn v Číně pro mezinárodní centrum CERN ve formě monokrystalů. Fyzikální ústav se stal hlavním koordinátorem mezinárodního projektu pro výzkum a vývoj nových scintilačních materiálů v programu NATO "Science for Peace" za účasti tří zahraničních pracovišť a českého průmyslového podniku.

Studium aktivních míst sluneční atmosféry v Astronomickém ústavu AV ČR vedlo v roce 1999 k odhalení struktury magnetických polí slunečních protuberancí vysvětlující jejich ohřev, aktivaci a stabilizaci. Protuberance představují místa zvýšené hustoty plazmatu, magnetického pole a tepelné energie, která se může uvolnit v podobě koronálních výronů hmoty. Do meziplanetárního prostoru se touto cestou dostávají energetické částice ovlivňující stav heliosféry mezi Sluncem a Zemí, čímž se mění kosmické počasí, které je důležité pro naši Zemi.

V Ústavu termomechaniky AV ČR byla vyvinuta metoda modelování v aerodynamickém tunelu, týkající se nejnižší vrstvy atmosféry. Model kaňonu městské ulice s měnitelnou geometrií byl společně s vyvinutým zdrojem použit pro měření prostorových imisí. Výsledky byly interpretovány jako rozložení imisí v okolí liniového zdroje - jde o automobily - uvnitř městské zástavby. Měření koncentrací modelových škodlivin dovolila metoda laserové fotoakustické spektrometrie, vyvinutá v Heyrovského ústavu. Laboratorní model demonstroval různé aspekty odvětrávání kaňonu ulice, které jsou potřebné při rozhodování o rozvoji městských aglomerací.

V Parazitologickém ústavu AV ČR jsou studována klíšťata, parazitičtí členovci, přenášející u nás dvě závažná onemocnění, klíšťovou encefalitidu a Lymeskou borreliózu. V posledních letech jde o molekulové mechanismy, které se uplatňují ve vnitřním prostředí klíšťat při přenosu původců zmíněných onemocnění. V této souvislosti se podařilo objevit v hemolymfě klíšťat, krevní tekutině těchto parazitických členovců bílkovinu známou u jiných živočichů jako a2 - makroglobulin. Tato z mnoha hledisek podivuhodná bílkovina funguje jako rafinovaný inhibitor enzymů ze skupiny proteas a již delší dobu přitahuje zájem odborníků jako patrně jedna z vývojově nejstarších složek vrozené imunity organismů. Proteasy totiž umožňují patogenním mikroorganismům pronikat do vnitřního prostředí napadaného hostitele, přičemž jednou z účinných forem obrany je právě inhibice těchto enzymových aktivit. V tomto případě se podařilo také objasnit neobvyklé molekulové uspořádání klíštěcího makroglobulinu, které se liší od většiny dosud popsaných, a identifikovat gen řídící jeho syntézu.

Biofyzikální ústav AV ČR se orientuje na molekulárně genetickou tematiku, zejména na výzkum struktury dědičného materiálu, tedy molekul DNA. Zájem biologů se v posledních letech soustřeďuje na vysvětlení mechanismů, jež vedou k přirozené smrti buněk. Tyto mechanismy jsou mj. založeny na tom, že při každém dělení buňky je zkrácena jejich DNA a že počet dělení každé buňky je omezen. Na BFÚ ukázali, že toto zkracování je přirozenou vlastností živočišných buněk (mluvíme o programové smrti buněk), ale ne rostlinných buněk, a vysvětlili podstatu tohoto důležitého jevu. Vždyť to vlastně znamená, že některé buňky a tím snad i organismy jsou "nesmrtelné". Strukturu DNA zkoumají i z hlediska opakujících se úseků DNA. Ty se vyskytují v dědičné informaci, např. člověka, velmi často. Navíc se při dělení buněk mohou množit, což zhusta vede ke vzniku závažných onemocnění (např. syndrom fragilního chromosomu X). V BFÚ zjistili, že tyto opakující se úseky DNA jsou obklopeny specifickými oblastmi (opět DNA) a že celé tyto struktury zaujímají jinou konformaci než běžná DNA. Tento výzkum může v budoucnu významně přispět k pochopení toho, jak je dědičná informace v buňce uspořádána.

Pozoruhodné jsou výsledky skupiny Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR zabývající se kvantovou a statistickou mechanikou, jakož i molekulovou dynamikou u modelů složek nukleových kyselin. Toto pracoviště je jedno ze tří či čtyř, která udávají tón ve světovém měřítku.

V lednu t. r. evaluovala Centrum pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání AV a UK komise složená z předních ekonomů USA: Evaluace vyzněla pro toto pracoviště neobyčejně povzbudivě. Doktorandský program poskytovaný CERGE-EI byl označen jako velice kvalitní, průkopnický a přihlížející k aktuálním potřebám střední Evropy v oboru ekonomiky. Američtí experti doporučili (doslova "strongly recommended") Státnímu odboru pro vzdělávání USA, aby udělil našemu Centru akreditaci.

V humanitní oblasti začnu dvěma svazky, pocházejícími z Ústavu dějin umění AV ČR, jež velice působivě oslovují profesionály i laiky. Třetí díl v řadě Umělecké památky Prahy (Pavel Vlček, editor) se týká Malé Strany. Posláním celé řady je dokumentovat jedinečné kulturní bohatství, které si Praha, jako jedno z mála velkoměst, dosud uchovala. Druhé dílo, jež si přeji zmínit, je Středověká nástěnná malba ve středních Čechách (Dr. Všetečková). Jejím úkolem je přiblížit veřejnosti zachovalý fond nástěnných maleb a upozornit na méně obvyklé ikonografické motivy. I toto dílo je součástí série monografií. Šťastní historici umění! Na rozdíl od prací přírodovědců budou jejich díla platit nejen za deset, ale i za sto let.

K pozoruhodnému výkonu se vypjal Masarykův ústav AV ČR. V rámci projektu "Demokracie 2000" uspořádal šest seminářů, navazujících na Masarykův odkaz. Vydal celou řadu masarykovských studií, uspořádal výstavu Masarykových spisů a jeho zaměstnanci proslovili četné přednášky pro učitele a studenty. O tři svazky pokročilo vydávání Sebraných spisů TGM. Speciální ocenění zasluhuje práce doc. Broklové "Politická kultura německých aktivistických stran".

Co se dosud nepodařilo
Vazby mezi ústavy

Instituce typu naší Akademie, pokud její složky (ústavy, skupiny) nejsou propojeny a pospojovány množstvím silných a slabých interakcí, neposkytuje a nedává to, co by poskytovat a dávat měla. Říkám otevřeně, že v tomto směru nejsem spokojen. Pomocí ilustrací se pokusím ozřejmit, z čeho pramení mé rozladění.

Ve vědě je zřejmé, že při silném spřažení metodik různých oblastí se uplatní výrazný pozitivní synergický efekt; nedostatek interakcí však vývoj nových poznatků poškozuje. Konkrétně třeba pokusné práce z oblasti molekulové biologie interpretované pomocí kvantové a statistické mechaniky a hydrodynamiky představují zcela jinou událost než dvě samostatná sdělení, a to i v případě, berou-li se vzájemně na vědomí. Vedle vyspělé interpretace pokusných výsledků lze totiž v rámci společné studie učinit předpověď pro další plánované pokusy, založené na myšlenkové spolupráci pokusně a teoreticky orientovaného pracovníka. Cílené aplikace chemoterapeutik jsou produktem spolupráce farmakologů, mikrobiologů a makromolekulárních chemiků. Měkké kontaktní čočky byly produktem znalostí chemie, makromolekulové chemie, optiky, oftalmologie a neobvyklé manuální zručnosti. Před několika týdny pořádala Akademie věd spolu s Berlínsko-brandenburskou akademií a Učenou společností ČR seminář o evoluci a přírodním výběru jakožto modelu pro porozumění jevů ve společnosti. Je škoda nechat nepovšimnuty možnosti, které nabízí výpad z oblasti molekulových věd (od fyziky po lékařství) směrem k anthropologii a sociologii. Ostatně nedávno mne Dr. J. Wolf upozornil na existenci molekulové anthropologie. Toto vše jsou aktivity, které jsou cenné, úspěšné a inspirující. To co mě mrzí, je, že aktivit tohoto typu není alespoň o řád více, jakož i to, že humanitní disciplíny se v takových interakcích angažují velmi málo.

Vedle již zmíněného pozitivního rysu spojení různých vědních oblastí nutno navíc zmínit, že jde o přirozený způsob vytvoření originální a nosné badatelské tematiky.

Popularizace

Vím, že existují rozmanité popularizační aktivity mající významné rysy systematičnosti. Pro ilustraci lze uvést vskutku slavný "Meteor" Mgr. Budila a dále - mimo jiné - třeba rozhlasové pořady redaktorky Jáňové. Jistě užitečné jsou vědecké přílohy v LN a v MFD. Dobře zahájil magazín vědy a techniky v České televizi, zvaný "Vědník"; doufám, že potíže s jeho pokračováním budou zdárně překonány. Ocenění zaslouží studio Krátkého filmu J. A. Komenského Praha, a. s., za čtyři vzdělávací pořady vzniklé v minulém roce; byly umožněny finančním přispěním MŠMT. Mám radost z účasti řady našich ústavů. Pořady připravované na tento rok se budou týkat archeologie, genomiky, laserů a mezinárodní spolupráce v oblasti vědy. Účast našich ústavů je rovněž letos zaručena. Nyní by bylo možné zařadit výčet desítek publikací menšího i většího rozsahu, jež přispěly ke sblížení mezi badatelskou obcí a veřejností. Takže by bylo lákavé říci, je to dobré.

Bohužel tomu tak není z více důvodů, a tak i předmět této stati patří do kategorie snů ne zcela splněných. Za prvé seznamování veřejnosti s výsledky bádání a s technickým pokrokem vyžaduje, podobně jako věda sama, koncepčnější a systematičtější postup než dosud. Za druhé veřejnost je třeba promyšleně připravit na to, aby byla vůbec schopna přijímat informace z oblasti bádání. Za třetí je třeba definitivně skoncovat s falešnou představou, že popularizovat se nevyplatí, protože to žádní hodnotitelé nebudou pokládat za vědeckou publikační činnost. Ale za ni nebudou pokládat ani vaše přednášky na univerzitě či vaši reprezentaci České republiky v nějaké komisi Evropské unie v Bruselu. Přirozeně však to vše bude hodnoceno a ceněno při celkovém pohledu na badatelskou osobnost.

V této souvislosti musím dodat dvě poznámky. To se ví, že si nemyslím, že by badatel měl trávit nejlepší části dnů psaním popularizačních článků, ale např. v sobotu odpoledne (rozumí se po velmi lehkém obědě) lze udělat moc pěkný kousek popularizační práce. Další bod, který některým kolegům uniká, se týká toho, jak si ověřit srozumitelnost a poutavost jejich popularizačního příspěvku. Rozhodně nezačínejte u svých profesionálních kolegů. Váš čilý čtrnáctiletý synovec či neteř jsou ti praví. Také váš životní druh, pokud je trpělivý a vaší profesi vzdálený, je dobrým partnerem pro takové tréninky.

Znovu zopakuji svou starou ideu. O základních oborech a disciplinách současné vědy by bylo velice užitečné uspořádat ve spolupráci s Českým rozhlasem a Českou televizí dvě řady poutavě prezentovaných příběhů. Prvá řada by byla na úrovni, řekněme, nižšího gymnázia a zahrnovala by decentní poučení a názvosloví. Texty těchto pořadů by měly být publikovány jako příloha u týdeníku s programy médií. Zájemci by je mohli mít trvale po ruce pro základní poučení či pro osvěžení pozapomenuté znalosti.

Druhá, později zahájená, řada pořadů by měla mít úroveň odpovídající středně vzdělané veřejnosti, tedy zhruba středoškolskou úroveň.

Poctivé absolvování těchto dvou sérií by mělo nejen rozšířit znalosti a pojmy rozhlasových posluchačů či televizních diváků, ale mělo by jim také umožnit sledovat vyspělejší popularizační časopisy (např. Vesmír) a knižní díla. V tomto směru máme velký dluh.

Výhled do nedaleké budoucnosti: Struktura Akademie věd

Badatelská struktura naší Akademie doznala v průběhu doby desítky úprav a modifikací. Současná struktura, vzniklá transformací Akademie po roce 1989, dovoluje dobře pracovat stovkám badatelských sestav. Mnozí víme, že není vše pouhou otázkou struktury. Tuto skutečnost ovšem, jak nás učí i obecnější zkušenosti, nelze přeceňovat. Víme přece, že dobrý učitel v nevalně vedené škole s pochybnými osnovami může učit dobře. A naopak nikoho nepřekvapí, že v moderní, dobře organizované škole mdlý učitel vyučuje mdle. Víme dále, že uvnitř jedné budovy někdy spolupráce vázne a naproti tomu vzkvétá mezioborové badatelství mezi místy vzdálenými tisíce kilometrů.

Soudím proto, že by mělo být naším společným přáním přistoupit v rámci uskutečňování nové koncepce Akademie, kterou se dnes budeme zabývat, i k renesanci odborné struktury naší Akademie. Navzdory tomu, že nemáme a patrně nebudeme mít v blízkých letech prostředky nejen na stavbu nových ústavů či na do hloubky jdoucí obnovu ústavů starých. Domnívám se však, že nás to nesmí odradit od úmyslu strukturu současnou přeměnit ve strukturu vhodnou pro prvé desetiletí století, jež začne za osm měsíců. Mnozí z přítomných by se jistě dovedli k tomuto úmyslu vyjádřit velmi konkrétně. Otázka zní: Jak na to?

Domnívám se, že pro změnu odborné struktury Akademie by byl užitečný formálně podobný postup, jakého se používá při profesionálně prováděné přeměně interiéru budovy či členitého bytu. Základem je celkový projekt, který, místo architekta, vytvoří malé kolegium zdatných badatelů. A už v tuto chvíli musím zmínit bod mimořádné důležitosti. Jde o to, že ani sebepodařenější projekt úpravy či změny struktury Akademie by neměl šanci na uskutečnění, pokud se ho s chutí nechopí široké badatelské kruhy Akademie. Aby tomu tak bylo, bude zapotřebí začít neuspěchanou, ale též ne vlekoucí se diskusí o tom "co a jak". Všichni musí mít nejen právo vyjádřit se, ale také musí být slyšeni. V určité fázi takové diskuse bude již zmíněné grémium schopno vytvořit celkový projekt. Vytvoření takového projektu je veliká věc proto, že dobře a bezpečně umožní někdy v organizovaném a někdy v libovolném sledu kroků přecházet ke struktuře nové. Vznik nového, potřebného, chtěného, by pak měl být maximálně usnadněn, vyčištění zaprášených koutů a odchod vyčerpaného by měl být proveden s vkusem, ale bez velkého otálení. Je samozřejmé, že do myšlenky tolik potřebných nových struktur zahrnuji i vytváření perspektivních společných pracovišť Akademie s vysokými školami a s aplikovaným výzkumem na základě dobře navržených projektů. O tomto bodu bude ještě více řečeno v diskusi o koncepci Akademie.

Dnes není čas ani vhodná chvíle jít do detailů. Ale i v tuto chvíli lze být mužem činu. Proto, prosím už nyní ty z vás, kteří mají chuť se k věci - jakkoli předběžně - vyjádřit, sedněte a pošlete mi brzo o tom pár řádek.

Věda a etika

Ve světě vědy platí, domnívám se, obdobné zásady a pravidla jako v ostatních oblastech lidských aktivit. V jednom směru však existuje zásadní rozdíl. V mnoha oblastech badatelství jsou totiž trvale možné objevy, jež mohou mít negativní dopad na lidskou společnost; v některých případech je myslitelný i vpravdě tragický vliv na celou lidskou civilizaci. Není důvod k údivu, neboť je to společný rys všech objevů, jež měly zásadní vliv na rozvoj civilizace lidské společnosti. Všech objevů a vynálezů lze využít či zneužít. Pokud jde o zneužití, nemívá, až na vzácné výjimky, s vědci nic společného. O tom bylo mnohé řečeno a mnoho napsáno. Stejně je tomu u případů, jimž se už dlouho dostává značné publicity a jež mají často rozsáhlé legislativní důsledky: mám na mysli jaderné štěpení a, jednoduše řečeno, genové manipulace.

Já bych se dnes rád zmínil o jevech, jimž se věnuje malá nebo žádná pozornost a které přece ovlivňují každodenní život badatelské komunity. Bude řeč o sponzorování a mezilidských vztazích.

Četná sympozia a školy by se nekonaly, mnohé knihy by nebyly vydány a rozmanité výzkumy by nebyly realizovány, kdyby nebylo firem a podniků, které mají kulturní sponzorskou politiku. Přiměřené ocenění těchto aktivit, tedy vyjádření díků, je přirozenou povinností obdarovaných. To je mravné a užitečné pro obě strany. To je dobrý pól; protipól je uboze zahalená korupce a činnost oboustranně pokleslá. V krásných koutech turisticky lákavých zemí se konají sympozia, jež mají s vědou pramálo společného. Zato se konají v luxusním hotelu s vynikajícími víny. Propagují výrobek či preparát, který splňuje chabě či vůbec nesplňuje to, co udánlivě splňuje vrchovatou měrou. Pozor: V posledních dobách nejde jen o lékařské preparáty - spektrum se rozšířilo. Tak můžete např. s rodinným či nerodinným partnerem procestovat velkou a krásnou zemi; od vás se očekává jen maličkost, totiž, že pochopíte, že těžba toho či onoho ve vaší zemi bude blahodárná. Nemusíte to ani říci nahlas, stačí, když přestanete klást "nerozumný" odpor. Také se vám může dostat blaha, uznáte-li, že výrobek firmy A je pro vás ten pravý, ač je patrné, že výrobky firem B a C jsou vhodnější.

Zasadíte-li se o koupi zařízení, které lze třeba z 97 % dobře nahradit zařízením levnějším, budete létat přes oceány - přirozeně ne v turistické třídě - a budete hýčkáni v hotelích, jaké jste dosud neviděli. Jak tomu odpomoci? V zásadě prostě. Ani ve chvílích, kdy opustíte laboratoř, abyste se dali do jednání se zástupci firem, vás ani na chvilku nesmí opustit váš kritický rozum, vaše logika a poctivost, s níž děláte všechno vaše badatelství. A jakmile ucítíte něco nekalého či něco z čeho se může nepravost vyklubat, podívejte se partnerovi do očí a řekněte přesvědčivě a nahlas: Děkuji, nebudu! Závěr: Tato poznámka mnoho nevyřeší, nicméně upozorňuje na mizerný společenský jev. Jev, který bude v budoucnosti vyžadovat spíše více než méně soustředěné pozornosti. Ještě jednou opakuji, že protipól je záležitost mravná a noblesní. A ještě jednou dodávám, že popsaný jev se netýká pouze lékařských kruhů a výrobků farmaceutických firem.

Nyní ještě pár slov ke druhému tématu, k mezilidským vztahům v oblasti vědy. Jde o vztahy mezi lidmi a tak typická pozitiva a negativa známá celospolečensky z této oblasti se jistě uplatňují i u sledované skupiny. A přece jsou tu rozdíly. Rozdíly, jež činí život badatelů pěkným a vzrušujícím. Je to duchovní blízkost a interakce mezi lidmi oddanými dílu, jež realizují se zápalem a bez výhrad. Tyto interakce patří k výrazným radostem badatelského života.

Je nasnadě, že i badatelský život má své stíny. Mezi nejhrozivější patří podvody ve vědě, ale o těch dnes nechci hovořit, ostatně ve světové literatuře lze o tom nalézt dosti. Chci se chvíli zabývat konfliktními situacemi mezi badateli. Určité konflikty jsou nedílnou součástí vědy. Jde např. o konflikty spjaté s rozdílnou interpretací nálezů ať např. fyzikálních či z oblasti dějin umění. Podobné konflikty jsou zde i ve světě běžné v souvislosti s publikačními aktivitami a grantovými agenturami. Polemiky s tím spojené mohou být bojové, tvrdé a někdy i nemilosrdné. Ctí-li účastníci sporu jakési společenské minimum a přispěje-li polemika přiblížení k pravdě, je vše v pořádku. Zvláště uzavřou-li účastníci polemiku posezením u čaje či piva.

Jinou záležitost představují konflikty způsobené nevychovaností a neslušností. Jakkoli jsou odpudivé, přimlouvám se za shovívavost. Omluví-li se viník, budiž vše odpuštěno. Pozor však - vedle omluvy existuje i pseudoomluva. Při ní pachatel neslušnosti se jako omluví a dodá nějakou novou větší nebo menší neslušnost. Tu jde o poklesek zvláště odpudivý.

Další stupeň špatných mezilidských vztahů je vážnější a, ač nerad, označuji ho jako sprostotu, a to především v případě, kdy pracovníci nectí skutečnosti a používají ve svých výpovědích směsici dohadů, polopravd a vědomých nepravd. Všichni víme, že přítomnost i budoucnost kteréhokoliv vědeckého pracovníka závisí na jeho odborné přesvědčivosti, na ověřitelnosti jeho výpovědí. I jeho lidská hodnota závisí na této ověřitelnosti. Setkáváme se v poslední době s pokleslostí v mezilidských vztazích, která má různá zjizvení tváře, nedbá na pravdivost a základní slušnost a vychází mnohdy z pouhých záští. Prosím, ověřujme si skutečnosti a distancujme se od jakékoliv záměrné a vědomé zloby.

Organizování vědy

Odpovědností za koncepci výzkumu a vývoje v České republice je pověřena Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj. Radě se již za dobu její existence podařilo více dobrých věcí: zavedla např. úspěšný Program posílení vědy na vysokých školách. Přesto je Rada v něčem atypická. Zatímco "Rady pro vědu" v úspěšných zemích mají za základ výkvět vědy té které země a k tomu malinký výkonný aparát, který zpracovává pokyny a příkazy Rady, u nás je účast nejvýraznějších badatelských osobností v Radě spíše slabší. Naše těleso má jinou povahu, je to těleso zastupitelské, těleso reprezentující jednotlivé resorty. Místo úsilí udělat maximum pro vědu a vzdělanost, se tu pak pochopitelně často uplatňuje úsilí udělat maximum pro vlastní resort a pro vlastní zájmy. Toto mínění jsem důrazně přednesl již mnohokrát. Zatímco já využívám svobody slova, moji partneři v debatě jako by využívali svobody nenaslouchat.

V této souvislosti stojí za zmínku úvahy o zřízení ministerstva pro vědu a snad ještě něčeho navíc. V předběžných úvahách mělo shodou okolností zahrnovat dvě průhledné a slušně fungující složky badatelství, AV ČR a GA ČR. Naproti tomu resortní výzkum, jehož stav mnohé právem znepokojuje, měl zůstat mimo. Tento výzkum ve skutečnosti ani nové ministerstvo nepotřebuje; to co potřebuje, je prosté a ne příliš nákladné, totiž evaluaci a u jednotlivých projektů oponentury, myslím, skutečné oponentury. Pomoc AV ČR jsem nabízel opakovaně. Všichni členové kabinetu, jimž jsem toto opatření a tuto pomoc nabízel, byli, zdálo se, upřímně potěšeni. Kupodivu se však později na nižších stupních objevily vždy jakési překážky, a tak opravdové oponentury nejsou běžné.

Ve prospěch zřízení ministerstva vědy a dalších útvarů se uváděla potřeba sjednotit několik rozpočtových kapitol, mimo jiné pro jakousi legislativní čistotu. Z hlediska hospodárnosti a zájmů vědy tomu opravdu nelze věřit, stejně jako nelze věřit tvrzení, že všude jinde ve světě kapitoly sjednoceny jsou. Jako doklad lze uvést situaci v zemi badatelsky snad nejzdatnější vůbec, v USA, kde celá řada institucí od NSF, přes Energetickou agenturu až po NIH má vlastní rozpočtovou kapitolu. Každoročně probíhá v obou komorách schvalování a není mi nic známo o tom, že by to tamním zákonodárcům dělalo potíže.

Pokud jde o rozpočtovou kapitolu AV ČR, je třeba znovu srozumitelně zdůraznit, že v současné době, kdy ještě neproběhla srovnatelná evaluace výzkumu a vývoje ve všech resortech, je její zachování - realisticky vzato - eminentním zájmem České republiky. To je tak naléhavý fakt, že se rozpakuji jej ozřejmovat na tomto shromáždění. Co si možná malý komentář zaslouží, jsou hlasy z té či oné strany přející si zánik rozpočtové kapitoly AV ČR. Nositelé těchto názorů ve své většině vědí, že by to ohrozilo samu existenci AV ČR, a o to jde; legislativní přehlednost je toliko průhlednou zástěrkou. Pravý důvod je touha získat příslušnou finanční částku a u některých možná hraje roli i nastavení laťky Akademie věd pro badatelskou úroveň. Tři složky badatelství v ČR se nacházejí ve výrazně různé situaci; za tohoto stavu jsou pokusy o jakési sjednocení opravdu pošetilé. V poslední době byl učiněn krok ještě dále, a proto návrh na zrušení rozpočtové kapitoly ztratil na aktuálnosti. Ten krok dále je totiž návrh na zrušení samostatného zákona o Akademii: Touto ranou by se opravdu podařilo zabít dvě mouchy. Pokud by byl tento úmysl realizován, šlo by o největší ránu vědě u nás ve druhé polovině 20. století. Musíme si uvědomit, že každá vysoká škola v České republice je zřízena zákonem. V AV ČR jsem se nesetkal s nikým, kdo by věřil, že by se jí bez vlastního zákona a bez kapitoly dařilo lépe: Zanikla by totiž. Mimo Akademii se lze setkat tu a tam s lidmi, kteří tomu věří, či to jen předstírají.

Složitější je otázka badatelství na VŠ, které se právem připisuje velká důležitost. Potíž spatřuji v tom, že je rozšířen názor, že jde především o finanční otázku. Ve skutečnosti rozhodující je nástup nové generace badatelů; ta se objeví v potřebné míře, až jí její sociální postavení zaručí slušné životní podmínky. Jde totiž o to, že nynější čtyřicátník, padesátník či šedesátník, který neprovozoval opravdové badatelství, se badatelem i při nejlepší vůli nestane, ani kdyby měl k dispozici neomezené finanční částky.

Aplikovaný výzkum se nestane tím, čím je ve světě a čím by měl být i u nás tak dlouho, dokud nebude vystaven tlaku a horlivé potřebě ze strany průmyslu, ze strany armády, zdravotnictví, zemědělství. Lze jen doufat, že nově připravovaný Národní program výzkumu a vývoje bude na potřeby všech těchto resortů pamatovat a bude dobře oponován. Někteří soudí, že východisko aplikovaného výzkumu je v tom, že nadšený zlepšovatel či vynálezce z oblasti vědy bude konzervativní výrobce obíhat a přesvědčovat tak dlouho, až dobrá myšlenka prorazí a zvítězí. Takový případ ovšem může nastat, avšak ve fungujícím světě tvoří malé procento úspěchů interakcí průmyslu s vědou. Ostatně, ač to je udivující či spíše neuvěřitelné, ústavy této oblasti dosud neprošly skutečnou evaluací. V této souvislosti je vhodné dodat, že některé instituce, které dávají najevo, že evaluací prošly, nemohou předložit anglicky psané podklady pro hodnotitelskou komisi proto, že je nikdy nevypracovaly. Jen stěží lze brát takové evaluace vážně. O eventuální nové struktuře badatelství bude mít smysl hovořit, až všechny jeho složky budou srovnatelné vážnosti.

Akademická rada by měla trvale vytvářet obecné podmínky pro hladký chod badatelství v ústavech. K tomu patří nejen dobré sociální podmínky zaměstnanců a náležité vybavení ústavů, ale i jejich dobrá atmosféra. V Akademii věd je doba zralá pro vyčlenění určité částky pro přímou podporu nejvýkonnějších, nejproduktivnějších a nejzdatnějších laboratoří. Vedení AV ČR je nepochybně schopno takový krok zcela zodpovědně provést. Jakkoli kvalitně by byl takový krok proveden, vyvolal by nepochybně nejednu konfliktní situaci. Poruchy přicházející zvenku, nemající užitek pro ústavy, by měly být Akademickou radou vyřízeny, aniž by to ústavy pocítily. Akademická rada by měla udržovat a rozšiřovat servisní způsobilost Kanceláře AV ČR vůči ústavům. V době velkého růstu badatelských aktivit a výzkumných zaměření by Akademická rada měla ve spolupráci s Vědeckou radou sledovat, zda ústavy intelektuálně slaďují vývojové tendence, zda jsou způsobilé rychle reagovat na mimořádné podněty a zda jsou schopny vybírat náležitě náročné nové tematiky pro badatelství. Synchronně s podporou nových aktivit by měla Akademická rada katalyticky přispívat k ukončování aktivit, jež by v nedaleké budoucnosti dožily. Konečně mezi významné aktivity Akademické rady patří usilování o náležitou pozici vědy a vzdělanosti ve společnosti a úsilí spojené s náležitým legislativním postavením badatelství a vzdělávání. Tak by tomu mělo být.

Ve skutečnosti po sedmi letech, tedy téměř po dvou celých obdobích činnosti Akademické rady, mohu zodpovědně prohlásit, že tomu tak není. Odhaduji, že výše uvedené, smysl mající aktivity tvoří jednu třetinu naší práce; dvě třetiny jsou v zásadě zbytečné, iracionální a dílem trapné. Mezi nejneuvěřitelnější aktivity patří už po léta potřeba hájit samu existenci Akademie. Ptáte se proč? Proto, že v naší společnosti existují lidé, kteří si přejí zánik Akademie. Ptáte se, kde se berou? Je to jednak ta nevelká skupina lidí tvořící jakousi průmyslovou lobby. Na tom nic nemění to, že naprostá většina průmyslu má k Akademii věd a k základnímu badatelství výrazně pozitivní vztah. Ona lobby si slibuje od eventuálního zániku Akademie věd zisk; zisk, který by posloužil všemu, co lze uložit pod označení průmyslový výzkum. Za druhé se tyto hlasy ozývají z některých částí vysokých škol. V naprosté většině případů nepřísluší tyto hlasy lidem, kteří jsou dobrými učiteli a badateli. I u této skupiny hrají určitou úlohu peníze, ale navíc se zde uplatňují i emoce pramenící z pocitu určité vlastní nedostatečnosti. Navíc tyto lidi láká představa, že se zánikem Akademie věd by zanikla instituce, které - pokud není nic lepšího - lze použít pro měření badatelské kvality a produktivity. Nutno říci, že ve většině případů se usilovalo o zánik Akademie v zaobalené formě, totiž požadavkem zániku rozpočtové kapitoly Akademie.

Slovo o příští Akademické radě

Na obou posledních Sněmech jsem o tomto nadmíru důležitém tématu hovořil - myslím dokonce že ne marně. Opakuji naléhavě a prosím, aby byla moje žádost tlumočena zřetelně v ústavech. Zdárný chod Akademie to vyžaduje. Akademická rada již připravila dopis pracovištím o výběru kandidátů a o přípravě voleb, který v červnu pracoviště obdrží. Technickými otázkami voleb se zabývá i článek v Akademickém bulletinu.

V této souvislosti se musím vyznat z určitého omylu. Po prvých tvrdých letech Akademické rady jsem se domníval, že na její zasedání bude postupně pronikat víc a víc věda a badatelství vůbec, že ubude trapných administrativních požadavků, že rozum bude nabývat vrchu a že ostudné útoky na Akademii vymizí. Musím přiznat, že jsem se v těchto odhadech mýlil. To je také důvod, proč vyhledávání kandidátů pro příští Akademickou radu vyžaduje mimořádně velkou pozornost.

Jakkoli si myslím, že dobré rady pro budoucí činnost jsou opravdu cenné, pozoruji, že je lze získat snadněji než kvalifikované kandidáty. Správný kandidát musí mít pověst vskutku dobrého badatele, obětavého dříče, rysy altruisty, musí být dobrý vyjednavač a organizátor, musí mu jít o prospěch celé vědy a země a musí milovat své bližní jako sebe samého. Takové kolegy v Akademii máme: Udělejte vše pro to, abychom je vyhledali a jejich kandidátku mohli vytvořit s dostatečným předstihem.

Závěr

Není pochyby o tom, že existují četná další témata, která by si zasloužila pozornost. Stačí je pouze naznačit: Věci finanční a hospodářské, spolupráce s vysokými školami, styky se světem a ovšem vědní koncepce. O všech těchto okruzích bude řeč v ostatních příspěvcích a já dnes, při omezeném čase, toho rád využiji.

Soudím, že Akademie měla, má a bude mít povinnost se vyjadřovat k celospolečenským otázkám, jež jsou s vědou spjaty toliko zprostředkovaně. Mám na mysli rozmanitá, někdy opravdu komplikovaná témata ekonomická, právní, legislativní, sociologická, témata spjatá s politikou, těžbou a průmyslem. Do všech těchto oblastí zasahují větší či menší měrou činnosti některých našich ústavů. Konečně trvale aktuální zůstává téma pavěd a antivěd a jejich pozice v médiích. Je jistě žádoucí se k některým z těchto témat vrátit na příštím Sněmu Akademie věd.

Přeji vám, aby z vašeho úsilí v ústavech čišelo odhodlání udělat pro zdejší badatelství maximum.