Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 1999  > prosinec  > obsah

František Vejdovský 150. výročí narození, 60. výročí úmrtí

František Vejdovský, profesor zoologie, embryologie a srovnávací anatomie, se narodil 24. září 1849 v Kouřimi. Přestože pocházel ze skromných poměrů, bylo mu umožněno vystudovat Akademické gymnázium v Praze. Po ukončení střední školy se rozhodl studovat zoologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde působili tehdy známí zoologové, profesoři Friedrich Stein a Antonín Frič. Po promoci pracoval až do své habilitace v roce 1877 jako asistent prof. Friče v Národním muzeu. Při habilitačním jednání byl Vejdovský napaden částí německého osazenstva profesorského sboru, která tvrdila, že postrádá potřebnou kvalifikaci, aby obstál na univerzitách v Německu. Proti tomu se ohradil jeho učitel profesor Stein, národností Němec, a habilitaci plnou vahou své autority prosadil.

Po dvouletém působení na české technice Vejdovský v roce 1879 přestoupil na pražskou univerzitu. Od roku 1884 zde vyučoval jako mimořádný profesor, roku 1892 byl jmenován profesorem řádným a působil na univerzitě až do roku 1921, kdy vědeckou kariéru opustil a odešel na odpočinek.

Během své profesionální kariéry byl členem mnoha domácích a zahraničních vědeckých společností a na dlouhé období let 1917 - 1932 byl prezidentem Královské české společnosti nauk. Rovněž na univerzitě zastával řadu významných funkcí. Ve školním roce 1895/1896 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a ve školním roce 1912/1913 stál v čele Univerzity Karlovy jako rektor. Od roku 1902 zastával funkci ředitele zoologického ústavu, který sám v 90. letech 19. století zakládal.

Zoologický ústav byl zprvu umístěn v tzv. Kaulichově domě na Karlově náměstí. Původně sídlil jen v šesti místnostech a jeho zařízení nebylo příliš kvalitní, k dispozici byly jen drobnohledy a mikrotom, studenti si museli sami kupovat chemikálie, obstarávat živočichy na zkoumání a odborné knihy mohli získat jen ze soukromé knihovny Františka Vejdovského. Přes počáteční technické a materiální potíže se však brzy v ústavu rozvinula intenzivní vědecká práce, Vejdovský zpravidla navrhl studentům téma a pak je nechal volně bádat. Ve výuce zavedl tzv. "konverzace", v podstatě semináře, kde se studenti seznamovali s novou zahraniční literaturou, s novými objevy a prezentovali své výzkumy.

Mezi jeho žáky byla řada pozdějších vynikajících představitelů oboru, např. F. K. Studnička, Bohumil Němec, František Petr, Viktor Janda, Karel Šulc, Emanuel Rádl, Jaromír Wenig a Emil Bayer. Vejdovský imponoval studentům nejen svými vědeckými názory, ale byl jako pedagog oblíben i pro své lidské vlastnosti.

František Vejdovský měl velké znalosti ve všeobecné zoologii a jeho zoologická škola získala jméno i v cizině. Jeho srovnávací anatomie byla založena na evoluční teorii, jednotlivá fakta začleňoval do širokých souvislostí a nahlížel je i z pozic ostatních oborů. Ve sporu mezi vitalisty a mechanisty zastával stanovisko druhých. "My víme již, že veškeré zjevy na zvířatech i na člověku následují z absolutní nutnosti dle velikých mechanických zákonů přirozených; nám známo, že na ně působí ne účely (causae finales), nýbrž mechanické příčiny (coeusae efficientes); ani to nám tajno není, že spočívají v poslední příčině na fysickochemických procesech - na nekonečně jemných pohybech nejmenších součástí, z nichž se těla skládají."

Specializoval se především na embryologii; ta byla od poloviny 19. století novým oborem, který se bouřlivě rozvíjel a kde docházelo ke stále novým převratným objevům. Sám Vejdovský roku 1886 objevil centrum buněčného dělení - centrozom. Zasáhl tím i do rozvíjející se genetiky, protože centrozom je nositelem genetické informace organizmu. Velkou pozornost věnoval studiu buněčného jádra a zevrubně své výsledky zveřejnil v práci "Zum Problem der Vererbungsträger" a "Struktura a vývoj živé hmoty". Další významnou prací z oboru embryologie a cytologie byl jeho spis "Zrání, oplození a rýhování vajíčka". Současníci Vejdovského považovali za světového odborníka v oblasti cytologie (vědy o buňce) a zakladatele české moderní biologie.

Významné bylo také jeho působení v oblasti moderní hydrobiologie. Na žádost pražského magistrátu provedl rozsáhlý výzkum fauny pražských studní, při němž objevil nový druh drobného korýše, kterého pojmenoval Bathynella nataus. Nález vzbudil ve vědeckých kruzích značný rozruch, ale teprve poté, co byl v roce 1914 objeven další exemplář ve studni v Basileji, byla uznána jeho existence jako samostatného druhu. Vedle rodu Bathynella objevil další rody - Microplana, Drilophata, Potamothrix, Phreazorhrix, Dohemilla.

V roce 1927, tedy šest let poté, co odešel na odpočinek, vydal František Vejdovský své poslední dílo, které je souhrnem jeho celoživotních cytologických zkušeností, pod názvem "O struktuře a vývoji živé hmoty". Zemřel 9. prosince 1939.

Daniela Brádlerová,
Archiv AV ČR