Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

Projev předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše


Vážené členky a členové Akademického sněmu, vážení hosté, dámy a pánové,
v uplynulém roce procházela Akademie věd ČR a její pracoviště mimořádně složitým obdobím charakterizovaným bezprecedentními útoky na samotnou podstatu její existence. Vědomi si odpovědnosti vůči Akademii věd a české vědě jsme se snažili reagovat na všechny události podle nejlepšího vědomí a svědomí. Nejprve několik poznámek k současné situaci v kontextu toho, co se odehrálo v poslední době.


Všechna fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

V projevu na Sněmu v prosinci 2009 jsem konstatoval, že naprostá většina krizových situací, které jsme museli operativně řešit, byla vyvolána stanovisky a postupy vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (dále jen „Rada“). K jistému zklidnění došlo s příchodem nového roku, a to zejména zásluhou premiéra Jana Fischera a současné vlády. Premiérův závazný slib stabilizace rozpočtu AV ČR nemohla ignorovat ani současná Rada, která na svém 252. zasedání dne 9. dubna 2010 schválila a do meziresortního připomínkového řízení rozeslala z našeho pohledu „stagnační“ návrh rozpočtu. Ten znamená, že institucionální podpora Akademie věd, která zaznamenala letos meziroční pokles o zhruba 500 milionů Kč, by se měla v letech 2011–2013 udržet na stejné úrovni a činit přibližně 4,6 miliardy Kč ročně. To je samozřejmě výrazná změna k lepšímu oproti likvidačnímu návrhu téže Rady z doby před jedním rokem.

Ocenil jsem rovněž, že Rada ustoupila od představy, kterou na posledním jednání Sněmu přednesla ministryně Miroslava Kopicová a podle které by dramatický propad rozpočtu Akademie věd v příštích letech bylo snad možné nějak kompenzovat dotacemi na projekty financované ze strukturálních fondů. Je symptomatické, že tuto tezi Rada opustila až po opakovaných důrazných připomínkách AV ČR a Ministerstva financí. Jsem velmi rád, že ministr financí Eduard Janota, tyto snahy Rady jednoznačně a velmi kompetentně odmítl.



V rámci nedávných diskusí u kulatých stolů o budoucnosti české vědy mě opakovaně udivovaly nekvalifikované představy některých aktérů o dalším fungování vědy a výzkumu v našem státě. K mému překvapení se tyto názory dokonce objevily v programových dokumentech některých politických uskupení. Jde například o názor, že se má většina základního výzkumu u nás odehrávat na výzkumných univerzitách, ovšem bez jakékoli analýzy problému či udání důvodů, v čem je současný stav špatný, proč by se měl zásadně změnit a jak a čemu by taková změna prospěla. Jen připomínám, že nejsme v situaci Velké Británie či Švédska, kde se věda a výzkum tradičně uskutečňovaly a uskutečňují téměř výhradně na vysokých školách. V českém prostředí je naopak zakotvena tradice spolupráce akademií jako institucí neuniverzitního výzkumu se všemi ostatními vzdělávacími a kulturními institucemi.

Další obdobně scestná představa je, že pouze soutěží o účelové prostředky, bez dostatečného institucionálního financování, se dosáhne efektivnější podpory špičkového výzkumu. Bez institucionální podpory v přiměřené výši – připomínám, že její podíl v celkovém rozpočtu Akademie věd se postupně snižoval a ustálil asi na 55 % – by ústavy brzy ztratily jak konkurenceschopnost v dosud úspěšném soutěžení o zahraniční i tuzemské granty a projekty, tak i schopnost uvádět do praxe a komercializovat výsledky své práce. Jak jsem už zmínil, prostředky ze strukturálních fondů nemohou v žádném případě přinést řešení problému deficitu v institucionální podpoře. Z jejich povahy na ně může aspirovat jen několik pracovišť Akademie věd, a zejména platí, že tyto prostředky jsou primárně určeny k budování nových infrastruktur, nikoli k zajištění provozu infrastruktury stávající.

Nepodložená jsou rovněž opakovaná tvrzení o „rozsáhlé centrální byrokracii“ Akademie věd. Rád bych v této souvislosti upozornil, že na provoz Kanceláře AV ČR na Národní 3 v Praze je v letošním roce určeno pouze 1,4 % z celkové částky, kterou má Akademie věd obdržet ze státního rozpočtu. Dokonce i tehdy, kdybychom ke zmíněným výdajům na KAV připočetli výdaje na servisní činnost Střediska společných činností AV ČR a Knihovny AV ČR, došli bychom k částce 119 mil. Kč, která odpovídá 2,3 % celkových výdajů kapitoly Akademie věd.

Co ještě dodat k současné situaci? Snad jen, že nehodláme polevit v úsilí, aby se postavení Akademie věd v rámci veřejných politik České repu­b­liky a jejich uskutečňování stabilizovalo, a to ku prospěchu společnosti jako celku. Jsme přesvědčeni, že věda patří k základním intelektuálním potřebám člověka, že zásadně ovlivňuje kulturní i ekonomickou úroveň národního společenství a že je nepostradatelná pro zvyšování kvality vzdělávacího systému. V České republice je Akademie věd nedílnou součástí vědy a výzkumu a je její nejvýkonnější složkou.

Je třeba všem tzv. reformátorům systému výzkumu, vývoje a inovací (dále jen „VaVaI“) zabránit v narušení přirozené a oboustranně prospěšné spolupráce pracovišť Akademie věd s vysokými školami. Tato spolupráce vytváří v rámci veřejného prostoru optimální prostředí pro rozvoj tvořivosti, kritického myšlení a občanské aktivity mladých lidí, nezbytných předpokladů pro poznávání světa a pro jeho vědeckou reflexi.



Nyní připomenu činnost Akademické rady v období od XXXV. zasedání Akademického sněmu v prosinci 2009, během něhož jsme dále průběžně jednali s představiteli státních orgánů České republiky, parlamentních stran i zástupci zahraničních institucí. Při jednáních jsme upozorňovali zvláště na neudržitelnou situaci ve vědě a výzkumu v důsledku způsobu, jakým je realizována Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Ve snaze napravit alespoň částečně její negativní dopady se členové Akademické rady aktivně účastnili procesu projednávání návrhu novely zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, který předložili poslanci Ivan Ohlídal, Pavel Vanoušek, Petr Hájek, Bohuslav Sobotka a Hana Orgoníková.

Akademie věd podpořila tuto poslaneckou iniciativu s cílem odstranit některé vnitřní rozpory a největší nedostatky, které se do zákona č. 130/2002 Sb. dostaly poslední (tzv. komplexní) novelou. Nejednoznačnost, nejasné formulace a chybná ustanovení současného znění zákona podstatně přispěly k neodůvodněnému rozkolísání systému veřejné podpory výzkumu a vývoje v České republice, které zpochybňuje efektivitu vynakládání veřejných prostředků a zároveň neodůvodněně ohrožuje existenci řady výzkumných institucí.

Velkou pozornost jsme proto v uplynulém období věnovali diskusím u kulatých stolů o budoucnosti české vědy, iniciovaných premiérem Fischerem. Významné je zejména, že se diskuse podařilo soustředit na klíčová témata týkající se strategického řízení a financování systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice a dosáhnout konsenzu hlavních aktérů o většině klíčových bodů. Vzniklo tak dobré východisko k dalším zpřesňujícím jednáním; předcházet jim však musí politické rozhodnutí, jak využít výsledky kulatých stolů a jakým způsobem je dále rozpracovat. Shrnutí výsledků jednání pracovních kulatých stolů bylo předáno premiérovi Fischerovi s tím, aby zvážil, jak s jejich závěry naložit.

S problematikou těchto jednání, která v uplynulých měsících prakticky nahrazovala strategickou činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace, úzce souvisí i proces výběru nových členů Rady. Na základě výsledku konzultací v Akademické radě a na svých pracovištích doporučila Akademie věd na členství v této Radě šest kandidátů z řad svých pracovníků a dva kandidáty externí. Rád bych poděkoval všem kandidátům za úsilí, které přípravě kandidatury věnovali. Je potěšitelné, že všichni kandidáti navržení Akademií věd se aktivně účastnili veřejných diskusí o budoucím směřování české vědy a výzkumu a o roli, kterou má hrát nová Rada.

Významnou událostí v životě Akademie věd bylo rovněž zahájení přípravy dalšího kola pravidelného hodnocení výzkumné činnosti jejích pracovišť, které navazuje na hodnocení uskutečněné na přelomu let 2003 a 2004. Přípravou hodnocení pověřila Akademická rada pětičlennou řídící skupinu ve složení: Petr Ráb, Pavel Baran, Karel Oliva, František Rypáček a Antonín Šimůnek. Ředitelé pracovišť AV ČR byli o návrhu průběhu hodnocení, které se uskuteční v letech 2010–2011 a v jehož rámci bude hodnoceno období 2005–2009, již informováni. Zajišťovat je budou hodnoticí komise jmenované k tomuto účelu Akademickou radou. Jako podklad pro hodnocení kromě materiálů dodaných z pracovišť poslouží také analýza výstupů výzkumu a vývoje v České republice provedená společností Thomson Reuters. Závěry hodnoticího procesu budou využity k optimalizaci zaměření, činnosti a financování jednotlivých pracovišť i celé jejich soustavy.

Stejně jako na prosincovém jed-nání Sněmu musím bohužel konstatovat, že nechtěným leitmotivem naší práce v posledních letech se stalo připomínkování tzv. Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací. Přestože je naprostá většina akademické obce přesvědčena, že se jedná o principiálně nevhodný a vadný nástroj, který nelze napravit dílčími úpravami, jsme neustále konfrontováni s důsledky jeho aplikace. Samotnou Metodiku totiž nelze oddělit od deklarovaného cíle použití, kterým je rozdělení části institucionálních výdajů na VaVaI v ČR na základě mechanického převodu tzv. „hodnoty výsledků VaVaI“ na peníze. Již v prvních letech aplikace tzv. „kafemlejnku“ došlo k výrazným posunům od kvalitních výsledků směrem k masové produkci bodů. Přestože jsou zřejmé i jeho další negativní dopady na systém VaVaI v ČR a přestože nikde na světě není mechanicky používán jednoparametrový systém, na jehož základě by byly financovány tak rozdílné instituce, jako jsou ústavy Akademie věd, Univerzita Karlova, Národní galerie a Agrovýzkum, je vážně navrhováno zafixování této Metodiky na příští tři roky. Přitom je ignorována skutečnost, že Metodika zakládá diskriminaci některých typů výzkumných organizací. Není sporu, že česká věda potřebuje hodnoticí systém, ale musí jít o systém, který bude motivovat ke kvalitě a excelenci, nikoli ke kvantitě, průměrnosti a neetickému chování. Systém pak musí být uvážlivě využíván k alokaci institucionální podpory výzkumným organizacím. Věřím, že ke zlepšení situace přispěje již zahájený mezinárodní audit systému VaVaI v ČR.

S politováním konstatuji, že v důsledku realizace Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací přestává být Akademie věd poskytovatelem účelové veřejné podpory výzkumu a vývoje. Grantová agentura AV ČR již nemůže vyhlašovat veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji o podporu grantových projektů a její činnost se postupně utlumuje. Z tohoto důvodu schválila Akademická rada úpravy Jednacího a volebního řádu Grantové agentury AV ČR a její návrh na úpravy Statutu Grantové agentury AV ČR je předkládán dnešnímu zasedání Akademického sněmu. Do budoucna se nicméně pokusíme najít řešení, které by umožnilo využít lidský a znalostní potenciál pracovníků Grantové agentury AV ČR.

V této souvislosti stojí za kritický komentář nedávný krok Grantové agentury ČR, která počátkem března vyhlásila veřejné soutěže ve VaVaI na podporu standardních, postdoktorských a bilaterálních projektů, a zároveň pro ně zveřejnila na svých internetových stránkách zadávací dokumentaci. Velice spornou se jeví zejména otázka souběhu několika pracovních úvazků u téhož zaměstnavatele. Tvrzení GA ČR, že práci na grantových projektech lze považovat za druhově odlišnou od vědecké a další tvůrčí činnosti, je v rozporu se zákoníkem práce a je zjevně neudržitelné i vzhledem ke skutečnosti, že primárním posláním projektů GA ČR je především podpora výzkumu, vývoje a inovací – tato činnost, prováděná příjemci grantové podpory, je prvotní a základní podmínkou veřejné soutěže. Jsem přesvědčen, že Ministerstvo práce a sociálních věcí potvrdí náš výklad a pomůže celou záležitost vyjasnit. Špatná úroveň technické přípravy soutěže a laxní přístup GA ČR vedly ke zmatkům a závažným problémům, které připravily navrhovatele i uchazeče o neúměrně velké množství času a znejistily korektnost soutěže.



Nyní několik vět ke kauze Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Akademická rada ustavila v říjnu 2009 Komisi pro kontrolu činnosti Ústavu státu a práva AV ČR vzhledem k jeho personálnímu propojení s touto fakultou. Komise ve své zprávě ze dne 30. prosince 2009 konstatovala, že k pochybením došlo v důsledku osobního selhání některých pracovníků fakulty, kteří současně zastávali vedoucí funkce v Ústavu státu a práva. Přestože Komise nedospěla k závěru, že by v samotném Ústavu státu a práva docházelo k porušování předpisů, jde o poněkud trpkou, ale cennou zkušenost pro celou Akademii věd. Zabránit opakování podobné situace je možné především důsledným dodržováním Etického kodexu pracovníků Akademie věd na všech pracovištích.
Za práci v uplynulých čtyřech měsících bych chtěl poděkovat všem, kteří se na ní aktivně podíleli.

Klíčovými slovy v uplynulém roce činnosti Akademie věd se stalo ohrožení, financování a byrokracie. V obecnějších souvislostech se ovšem AV ČR soustředila na přípravu koncepčních kroků k vytvoření potřebných podmínek pro její rozvoj jak v rámci České republiky, tak i v nadnárodním kontextu.

Součástí byla rovněž příprava nové Koncepce činnosti Akademie věd pro období let 2010–2014, jejíž základní teze, nastíněné Vědeckou a Akademickou radou, jsou nyní rozpracovávány především ve Vědecké radě AV ČR a budou v dohledné době rozeslány k diskusi na jednotlivých pracovištích. Konečná verze Koncepce bude předložena ke schválení jako samostatný bod podzimnímu zasedání Akademického sněmu.

Naším úkolem pro budoucnost je navázat na dosavadní dobré výsledky a dále zvyšovat vědecký a vzdělávací potenciál Akademie věd zejména v těch směrech její činnosti, které jsou v českém prostředí komplementární k výzkumu na vysokých školách. Pracoviště Akademie věd, přestože jsou úzce propojena se vzdělávacím procesem, mají ve srovnání s univerzitami lepší předpoklady (a současně i povinnost) orientovat se především na řešení vysoce specializovaných, dlouhodobých a často interdisciplinárních projektů, které vyžadují soustředění kapacit trvalého charakteru a nákladnou infrastrukturu.

V praxi jde zejména o následující aspekty:
  • výzkum založený na provozu velkých a/nebo finančně náročných vědeckovýzkumných infrastruktur, vyžadujících vysoce kvalifikovaný a spolehlivě zacvičený personál, a na dlouhodobých výzkumných programech prováděných za pomoci těchto infrastruktur;
  • výzkum založený na úzké spolupráci členů středně velkých až velkých badatelských týmů, přičemž vyškolení a nezbytná specializace člena týmu vyžaduje dlouhodobou přípravu a stabilní badatelské prostředí;
  • výzkum s prokazatelnou mezinárodní excelencí či s významnou relevancí pro rozvoj české společnosti vznikající kolem výrazných osobností, spojený s budováním vědeckých škol a s ambicemi stát se centry mezinárodního významu a případně i zárodky budoucích nových ústavů.
Tento úkol podpoří změna orientace činnosti Akademie věd a jejích pracovišť, která, jak jsem již předeslal na prosincovém Akademickém sněmu, bude do budoucna utvářet svůj profil jako instituce špičkového výzkumu s důrazem na jeho strategickou orientaci podle společensko-ekonomických priorit, aktuálních trendů světové vědy a vývoje poznání. Akademie věd bude zároveň usilovat o využití svého potenciálu při uskutečňování doktorských studijních programů. K takovému posunu musí Akademie věd formulovat priority připravované koncepce. Základním předpokladem pro provedení změny je ovšem zvážení současného stavu a úrovně jednotlivých vědních oborů zastoupených na pracovištích Akademie věd, a to v rámci náročného hodnocení jejich činnosti, které bude probíhat ještě v letošním roce a na počátku roku příštího.

Nyní několik slov o vztahu Akademie věd k vnějšímu prostředí, v jehož rámci působí. V národním kontextu je klíčovou rovinou našich vnějších vztahů nepochybně vztah k vysokým školám. V podmínkách ČR se ukazuje jako zvláště prospěšná spolupráce ústavů Akademie věd a těch vysokých škol, jež jsou našimi partnery v řadě výzkumných center základního i aplikovaného výzkumu. Úspěšnost spolupráce dokazuje přes 50 společných pracovišť – mnohá z nich se ve velmi krátké době prosadila i na mezinárodním poli. Neexistuje žádný racionální důvod, proč měnit základní podobu institucionálního uspořádání vědy a výzkumu v ČR, jež se opírá o vzájemně se doplňující koexistenci a spolupráci vysokých škol a pracovišť Akademie věd. Je žádoucí partnerství s vysokými školami dále prohlubovat a ve všech zásadních otázkách postupovat pokud možno jednotně. Projevem snah v tomto směru jsou pracovní jednání s představiteli vysokých škol uskutečněná v posledních měsících.

Druhou důležitou rovinou je vztah Akademie věd a jejích pracovišť k domácí podnikatelské a aplikační sféře. V přímé spolupráci se subjekty z této oblasti řešila pracoviště Akademie věd v roce 2009 více než 200 projektů. Transfer získaných poznatků trvale podporujeme a do budoucna se zaměříme na posílení dosavadních a navázání nových kontaktů mezi našimi pracovišti a subjekty uživatelské sféry. K tomu přispěje rovněž Rada pro spolupráci AV ČR s podnikatelskou a aplikační sférou, která byla rekonstruována v roce 2009, a dále součinnost s Technologickým centrem AV ČR a Střediskem společných činností AV ČR.



Třetí rovinu představuje vztah Akademie věd k orgánům státní správy systému VaVaI a k politické reprezentaci. Obecně klíčová role státní správy v tvorbě prostředí pro VaVaI je v České republice o to významnější, že nejdůležitějším zdrojem financování veřejného sektoru systému VaVaI je státní rozpočet. Na rozdíl od vyspělých zemí u nás podpora základního výzkumu ze strany podnikatelského sektoru téměř neexistuje, pouze okrajovým zdrojem jsou zatím i nadace. V důsledku nedomyšlených rozhodnutí Rady pro výzkum, vývoj a inovace však byla v ČR rovnováha příliš vychýlena v neprospěch institucionálního financování výzkumných organizací a zároveň výrazně vzrostl podíl účelového financování projektů dominantně orientovaných na experimentální vývoj a inovace.

Tyto a další kroky, o nichž jsem již mnohokrát hovořil při jiných příležitostech, jsou ve skutečnosti pouze vnějším projevem hluboké krize vztahu určité části politické scény nejen k oblasti VaVaI, ale i ke správě veřejných záležitostí. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že stanoviska převážné části odborné veřejnosti k legislativě, k metodice hodnocení, ke struktuře finančních toků, ke složení Rady, k byrokratizaci správy systému VaVaI atd. jsou bez jakékoli diskuse a nedemokraticky, mnohdy s vrchnostenskými manýrami „shazována ze stolu“, a to ve jménu ideologických floskulí – ve skutečnosti ovšem s vidinou parciálních skupinových a často i osobních zájmů. Takovéto jednání postrádá nejen legitimitu danou většinovým souhlasem odborné komunity a vědecké obce, ale dnes již i legitimitu politickou, která se postupně vytrácela od počátku loňského roku. Právě proto bude vedení Akademie věd trpělivě, ale rozhodně a vytrvale prosazovat systémovou nápravu současné situace. Je třeba konečně dosáhnout stavu, kdy v oblasti VaVaI budou stanoviska odborné veřejnosti respektována jako východiska pro rozhodování politické sféry, a to v zájmu vytváření vhodného prostředí pro potřebný rozvoj vědy a výzkumu v ČR a pro plnění všech jejich funkcí.

V kontextu nadnárodním je první rovinou našich vnějších vztahů vztah k Evropské unii a k Evropskému výzkumnému prostoru. V dobách hospodářského poklesu a úsporných opatření představují prostředky z rozpočtu EU rozsahem významný a současně i do nejbližší budoucnosti zajištěný stabilní zdroj financování výzkumu a vývoje. Možnosti, které tyto prostředky nabízejí, nejsou ale všelékem. Ve své nynější podobě mají omezení a nedostatky, na něž se široce upozorňuje. Patří sem zejména administrativní náročnost, potřeba značných finančních prostředků na přípravu projektů, u strukturálních fondů rozdílná dostupnost pro subjekty pražské a mimopražské a mnohé další problémy. Akademie věd proto zvolila jako prioritu aktivně se účastnit na jednáních o nové unijní strategii „Europe 2020“, přípravu 8. rámcového programu EU a v neposlední řadě i utváření budoucí podoby politiky soudržnosti s cílem tyto procesy nejen systematicky a odborně sledovat, ale také se v rámci možnosti zúčastnit společně s dalšími partnery na formování jejich výstupů. Zde je třeba ocenit Cestovní mapu ČR velkých infrastruktur pro výzkum, vývoj a inovace, kterou přijala současná vláda, a v této souvislosti také práci odborníků z řad Akademie věd v příslušných tematických skupinách.

Ve vztahu k dalším mezinárodním organizacím a institucím bude Akademie věd usilovat o co nejvyšší úspěšnost v rámci mezinárodních vědeckovýzkumných programů a prosazovat výraznou účast našich expertů na různých stupních řízení těchto programů. Zároveň považujeme za prospěšné účastnit se vybraných aktivit s nevládními organizacemi zaměřenými na hledání cest k řešení celoevropských a celosvětových problémů. Zejména po událostech v posledním roce života naší Akademie (i některých zahraničních partnerských organizací) se jeví přínosnou i myšlenka zřízení Asociace neuniverzitních institucí na platformě všech evropských výzkumných organizací.

Důraz na širší kontext, v němž Akademie věd působí, nekladu bez jistého záměru. Z historie je patrné, že často právě celkový kontext určoval vývoj společnosti. Politická reprezentace nezřídka činila chybná rozhodnutí, protože byla ovlivněna nekompetentními či ideologicky motivovanými aktéry. Náprava fatálních omylů pak byla – a stále je – během na dlouhou trať a štafetu v takovém případě přebírají jako břemeno následující generace. Evoluce nás navíc učí, že vývoj se může ubírat mnoha cestami, avšak většina z nich končí ve slepé uličce. Troufám si tvrdit, že slepou uličkou je rovněž vědní politika, která orientuje vědeckou a výzkumnou základnu pouze na krátkodobé a přímo aplikovatelné cíle. Taková politika totiž zvyšuje riziko, že věda v omezeném pojetí nebude brzy schopna generovat poznatkové základy pro budoucí inovace.

Sečteno a podtrženo, efektivně fungující výzkumná a inovační infrastruktura a úzká kooperace mezi jednotlivými aktéry vědy, výzkumu, soukromé sféry a státní administrativy je stěžejním předpokladem rozvoje společnosti založené na znalostech včetně efektivního inovačního procesu. Nastavení proporcí mezi vědou, výzkumem a vývojem, vazeb mezi vědou a vzděláním, vyváženosti mezi institucionálním a účelovým financováním je proto z hlediska zajištění funkčnosti celého systému VaVaI zásadní. Pouze stabilní instituce mohou věrohodně vytvářet střednědobé strategie svého rozvoje a budovat excelenci. Jen takové instituce mohou položit základy pro dynamicky se rozvíjející spolupráci na rozhraní veřejného a soukromého sektoru. Pouze takové instituce jsou schopny generovat vědecké základy pro budoucí inovace. Akademie věd takovou institucí nepochybně je a my všichni se musíme postarat o to, aby jí zůstala i nadále.

Rád bych nyní obrátil pozornost k výsledkům naší výzkumné práce; zmíním jen jeden subjektivně vybraný výsledek za každou vědní oblast.

Oblast věd o neživé přírodě – na základě dlouholetého výzkumu technologického využití elektronových svazků postavil Ústav přístrojové techniky malou elektronovou svářečku určenou především pro průmysl vědeckých přístrojů. Zařízení doprovází unikátní technologie svařování kovů běžně považovaných za nesvařitelné. Svářečka se již vyrábí v zahraniční licenci.

Oblast věd o živé přírodě a chemických věd – při výzkumu klíštěte obecného objevili pracovníci Biologického centra dosud neznámou bílkovinu označenou feritin 2. Její objev otevírá možnost prevence závažných chorob, jakými jsou klíšťová encefalitida a lymská borelióza. Možnost veterinárního použití vakcíny na bázi feritinu 2 je chráněna českou i mezinárodní patentovou přihláškou. V rámci zahraniční spolupráce již proběhlo pilotní testování této vakcíny a získané výsledky znamenají významnou podporu pro další vývoj směrem k jejímu komerčnímu využití.

Oblast humanitních a společenských věd – Psychologický ústav v monografii Social Development vydané americkým nakladatelstvím Nova Science Publishers zveřejnil hlavní výsledky longitudinální studie celoživotního vývoje člověka. Výzkum přinesl mj. unikátní důkazy o tom, že na základě dětského temperamentu ve věku dvou let lze predikovat psychologické charakteristiky dospělých osob ve věku čtyřiceti let.

V této souvislosti také připomínám dvě osobnosti, kterým byly v uplynulém období na doporučení Akademické a Vědecké rady uděleny čestné medaile AV ČR:
Čestnou oborovou medaili Jaroslava Heyrovského za zásluhy v chemických vědách obdržel prof. Barry L. Karger, který působí v The Barnett Institute, North­eastern University, v Bostonu. Nositelem Čestné oborové medaile Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filozofických vědách se stal dr. Kamil Sedláček, badatel v oboru tibetanistiky. Oběma oceněným srdečně gratuluji.


Socha Pilnosti nad hlavním schodištěm Národního domu na Vinohradech je dílem Josefa Strachovského.

Dovolte mi, abych všem upřímně poděkoval za podporu a pomoc, kterou v uplynulých týdnech a měsících poskytovali jak mně osobně, tak i ostatním členům Akademické rady. Zároveň je třeba ocenit úsilí těch, kteří se angažovali v zápase o věc Akademie věd a celé české vědy. S potěšením jsem zaregistroval velmi pozitivní a povzbuzující odezvu veřejnosti, zvláště pak vznik nezávislých platforem vědců i vysokoškolských pedagogů, např. Fóra Věda žije! nebo Athenaeum pro 21. století. Zejména občanská angažovanost mladé generace vědeckých pracovníků je pro českou společnost pozitivním signálem, protože ukazuje na růst nové generace vědců ochotné věnovat se nejen vědecké práci, ale angažovat se i ve prospěch české společnosti a postavení vědy v jejím rámci.

Zároveň mi dovolte vyjádřit naději, že nová Rada pro výzkum, vývoj a inovace, kterou jmenuje premiér Jan Fischer počátkem května, nastaví novou úroveň vzájemných vztahů s akademickou obcí, založenou na respektu a seriózním dialogu.

Je na místě připomenout, že návrh Reformy systému VaVaI z dílny současné Rady, schválený vládou v únoru 2008, byl pojat jako vyjádření podřízenosti vědy principům „podvojného účetnictví“. Dosavadní výsledky realizace Reformy nepředstavují pouhou chybu v jinak fungujícím systému, ale jsou logickým důsledkem některých jejích vadných premis, které odpovídají dalším politikám a obecnějším postojům ke správě veřejných záležitostí v naší zemi. O to důležitější, i když složitější, bylo vzepřít se takovýmto snahám.

Věda může být samozřejmě spojena i s hledáním něčeho tak podstatného, jako je pravda. Tomáš Garrigue Masaryk v Čapkových Hovorech s TGM řekl, že poznání je mravní povinnost, že na vědcích a filozofech neuctíváme jejich nadání, nýbrž usilování o pravdu. Jsem přesvědčen, že k naplnění tohoto úkolu musí především vysoké školy a Akademie věd sdružit své úsilí a více spolupracovat. Je třeba si uvědomit, že dnes jde o něco podstatnějšího než jen o přežití Akademie věd. Jde také o uchování základních hodnot, které představují jeden z pilířů života evropských společností. Tyto hodnoty jsou tradiční součástí veřejného prostoru, který musíme společně hájit nejen proti parciálním ekonomickým zájmům, ale i proti zdánlivé logice jeho privatizace.