ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Otokar Chlup

(1875–1965)

Letos uplyne 140 let od narození a 50 let od smrti tohoto pedagoga, prvního děkana Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prvního ředitele Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV a nositele mnoha vyznamenání.

19_1.jpg

Otakar Chlup se narodil 30. srpna 1875 jako jedno ze 13 dětí drobného obuvníka v Boskovicích. Přes chudé poměry, z nichž pocházel, mu rodiče zajistili kvalitní vzdělání. Během gymnaziálních studií prošel školami v Brně, Vysokém Mýtě a Kolíně, kde v roce 1895 odmaturoval. Poté odešel do Prahy, aby se na filozofické fakultě věnoval studiu češtiny a francouzštiny. Současně navštěvoval výuku filozofie, psychologie a pedagogiky. K jeho učitelům patřili T. G. Masaryk, F. Drtina, F. Krejčí, O. Kádner, F. Čáda či J. Gebauer. Když v roce 1900 ukončil vysokoškolská studia, vydal se na studijní cestu do Anglie, Švýcarska a Belgie. Po návratu působil jako učitel na reálkách a gymnáziích v Praze, Náchodě a Novém Městě na Moravě. V letech 1910–1911 absolvoval studijní cestu, tentokrát do Francie a Nizozemí.

Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády. Vzhledem k jazykovým schop­nostem byl přidělen k vojenské cenzuře do Lublinu, kde jeho rukama procházely dopisy zajatců z řad ruské armády. Později sloužil ve vojenské nemocnici v Českých Budějovicích a v březnu 1916 byl přidělen k cenzurnímu úřadu působícímu na hlavní poště v Jindřišské ulici v Praze. Podle Chlupových slov bylo jeho úkolem „pročítati soukromou korespondenci a inhibovati dopisy, které obsahovaly závadná místa ohrožující Rakousko i spojence a hlavně válečné operace“. V době cenzurní služby se stal jedním ze spolupracovníků domácího protirakouského odboje (tzv. Maffie). Úřad, k němuž byl přidělen, mu skýtal možnosti převést své politické postoje do každodenní praxe. Se spolupracovníky se dohodl, že budou „dopisy obsahující jakékoli zprávy a projevy, které by mohly pisatelům nebo adresátům přinést jistá příkoří, sami ničiti a nepředkládati k inhibici neboli zabavení“. Mnozí adresáti a pisatelé tak byli uchráněni od nepříjemností a četnických prohlídek. Prostřednictvím některých členů Maffie mohl Chlup rovněž upozorňovat osoby považované za podezřelé na nebezpečí hrozící jim ze strany rakousko-uherských policejních orgánů. Jeho maffistická činnost byla v roce 1925 oceněna udělením Československé revoluční medaile. Politicky se O. Chlup již od počátku dvacátých let 20. století přikláněl k levici. Byl členem Federace dělnických tělocvičných jednot a od jejího založení členem Komunistické strany Československa.

19_2.jpg

Počátky působení O. Chlupa na poli pedagogiky jako vědecké disciplíny spadají již do doby před první světovou válkou, kdy publikoval několik prací. Zmiňme Kulturní boj o školu či Mravní nemoci dětství, které vyšly v roce 1908 v Náchodě. O čtyři roky později spatřil světlo světa Chlupův překlad práce Irvinga Kinga Duševní vývoj dětský. Ve vědecké práci pokračoval i po vzniku první československé republiky. Již od roku 1919 pracoval v Čs. ústavu J. A. Komenského, v následujícím roce byl jmenován soukromým docentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Společně s O. Kádnerem se podílel na vzniku Školy vysokých studií pedagogických, kde přednášel experimentální psychologii. Od roku 1922 působil jako mimořádný profesor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a ředitel tamního pedagogického semináře. Jeho stopu nese i pedagogický seminář bratislavské univerzity, kam dojížděl až do roku 1927.

Otokar Chlup byl příznivcem reforem způsobů výuky. Jako člen Ligy pro novou výchovu stál u vzniku časopisu Nové školy. Pečoval rovněž o přípravu středoškolských učitelů. Po druhé světové válce se stal prvním děkanem nově vzniklé Pedagogické fakulty UK v Praze. Po jejím zrušení v roce 1953 přešel na filozofickou fakultu jako vedoucí katedry pedagogiky. V souvis­losti se vznikem ČSAV byl jmenován akademikem, od 1. ledna 1954 pověřen funkcí prozatímního vedoucího Kabinetu pro pedagogiku ČSAV a v roce 1957 se stal ředitelem nově založeného Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV. Chlupova práce se dočkala mnoha ocenění. Byl nositelem Řádu republiky, medaile J. A. Komenského, medaile K. D. Ušinského, zlaté čestné plakety ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo a členem českých a zahraničních vědeckých společností. Otokar Chlup zemřel v Praze krátce před svými devadesátými narozeninami 15. května 1965.

JAN HÁLEK,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.