ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Otázky pro ředitele ústavů Akademie věd ČR, veřejných výzkumných institucí

V tomto čísle uveřejňujeme odpovědi ředitelů akademických pracovišť (veřejných výzkumných institucí), kteří byli do vedení ústavů nově zvoleni.

1. Jakým směrem povedete rozvoj svého ústavu? Co se od přechodu na VVI povedlo nejvíc? Kde zůstávají bolavá místa?
2. Odrazilo se na činnosti vašeho ústavu hodnocení pracovišť? Ovlivnilo jej do budoucnosti?
3. VVI jsou financovány z dvojího druhu zdrojů. Jak by měl vypadat ideální poměr prostředků institucionálních a účelových?


I. Oblast věd o neživé přírodě

Doc. RNDr. Vladimír Karas, DrSc.
Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.

05_1.jpg

1. V kontextu vědeckého bádání jsou astro­nomie a astro­fyzika svázány s matematikou a fyzikou. Profesionální výzkum, má-li být i do budoucna schopný konkurovat v me­ziná­rodním srovnání, musí při interpretaci pozorovacích výsledků co nejvíc využívat moderní poznatky teoretického výzkumu a naopak směry teoretického bádání musejí brát ohled na (astro)fyzikální realitu. Těsná inter­akce teoreticky zaměřených vědců s experimentátory je proto zřejmou nutností a v období od přechodu k formě vědecko-výzkumné instituce se dále posiluje. Úspěšný výzkum je především takový, který využívá mezinárodní spolupráci k získávání nových observačních dat a jenž dokáže interpretovat astronomická pozorování pomocí dobře verifikovatelných modelů a vědeckých teorií. V dosavadní funkci zástupce ředitele pro zahraniční styky ASÚ AV ČR jsem mohl sledovat, jak se ústav intenzivně zapojuje do mezinárodní spolupráce, a to zejména v rámci Evropské jižní observatoře, Evropské kosmické agentury a dalších organizací či projektů. Tento trend by měl pokračovat i nadále. Vzhledem k rostoucímu množství a významu externích projektů růz­­ných poskytovatelů bude třeba diskutovat a upřesnit procedury schvalování navrhovaných záměrů, abychom dodrželi logickou časovou posloupnost a zajistili financování schválených projektů.
S ohledem na význam efektivní dělby práce mezi staršími vědeckými pracovníky a mladšími vědci na úrovni studentů, doktorandů a postdoků budeme i nadále ko­operovat s univerzitami u nás i v zahraničí. Je důležité, aby k nám měli zájem přicházet noví a kvalitně připravení absolventi a aby se naopak absolventi, které vyškolí naši zaměstnanci, dokázali prosadit i na zahraničních působištích obdobného zaměření. Přesvědčil jsem se, že v porovnání s vys­pělými zahraničními institucemi, ale také něk­terými ústavy Akademie, má naše pracoviště ve vztahu k zahraničním zaměstnancům dosud rezervy, které bych rád postupně řešil. Nemělo by nás překvapovat, že se formy spolupráce budou vyvíjet a transformovat například podle toho, jak se mění legislativní rámec této spolupráce.

2. V kontextu personálního rozvoje je přesvědčivě doloženo, že náročný vědecký obor, jakým astro­nomie a astrofyzika bezesporu jsou, potřebuje k úspěšnému rozvoji spolupráci zkušenějších (tzn. starších) odborníků s kolegy a kolegyněmi z mladších ročníků; větší výkyvy kterýmkoli směrem byly vždy na škodu z pohledu dlouhodobého vývoje oboru. Také v nadcházejícím období bude důležité zachovat takovou rovnováhu. To neznamená pouze zaplnit případné chybějící pracovní pozice hledáním nových pracovníků, ale také tlak na náročná hodnocení v pravidelných intervalech – jednak formou hodnocení pracovišť, ale i interních atestací s rozumným odstupem a dobře definovanými a stabil­ními kritérii. Je třeba brát ohled především na přínos pro rozvoj pracoviště a oboru na mezinárodní úrovni, přičemž obdobná hlediska by měla platit pro jednotlivce i organizační celky – skupiny a oddělení.

3. V kontextu ekonomického rozvoje, který ve svých důsledcích určuje mantinely možného rozvoje pracoviště a oboru, by v současnosti bylo podávání přesnějších koncepcí bohužel jen věštěním. Je však zřejmé, že možnosti dalšího extenzivního rozšiřování jsou nepravděpodobné a že se všichni vědečtí pracovníci musejí aktivně podílet na získávání podpory pro vědecké bádání, které by mělo i nadále zůstat základním posláním vědeckého a výzkumného pracoviště. To lze činit jak podílem na přímé výchově budoucí vědecké generace, tak i ovlivňováním ostatní laické veřejnosti, která o náš obor zájem nepochybně má. Vyvážený poměr institucionálního a účelového financování je jedním z motivačních prvků, přičemž ani jedna z obou složek by neměla nad druhou výrazně převažovat.

II. Oblast věd o živé přírodě a chemických věd

Ing. Miroslav Punčochář, CSc., DSc.
Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.

05_2.jpg

1. Jako nově zvolený ředitel se necítím úplně kompetentní hodnotit vývoj v ústavu od zavedení statutu v. v. i. Mohu pouze konstatovat, že ústav obstál docela dobře v posledním hodnocení. Záměry, ke kterým se hlásím, jsou tyto: zkvalitnit proces hodnocení vědeckých pracovníků, vytvářet dobré podmínky pro mladé talentované vědce a zvýšit úsilí v dotahování aplikovaného výzkumu až do úspěšného konce.

2. Z hodnocení pracovišť jsme samozřejmě vyvodili důsledky, avšak v našem případě nijak drastické, neboť hodnocení dopadlo poměrně příznivě. Podnětnější informací pro mě budou výsledky pravidelné atestace vědeckých pracovníků, která nás čeká v roce 2013.

3. Ideální poměr by byl asi 80 % prostředků institucionálních a zbytek z grantových soutěží či mimorozpočtových příjmů (licence, SOD atd.), což by umožnilo klidnou koncepční práci, ale zároveň by zůstal zachován motivační prvek. Tato představa však v současné době neodpovídá realitě, a proto si dovolím říci, že by mělo být zachováno minimálně 60 % institucionálního financování, aby nebyla narušována koncepčnost badatelské práce. ÚCHP má dobrý potenciál pro aplikovaný výzkum, a tak je mým přáním dostat se s mimorozpočtovými příjmy k deseti procentům rozpočtu.

RNDr. Martin Vágner, CSc.
Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.

05_3.jpg

1. Asi všichni ředitelé budou skloňovat slovo excelence. Cesta k ní vede přes prioritní podporu těch nejlepších skupin, přes zapojení do významných mezinárodních projektů a také vyhledávání směrů, vědeckých skupin a individualit, jejichž potenciál by se mohl zdárně rozvinout v dalších letech.
Ústav zaznamenal od roku 2007 více úspěchů (zvyšuje se vědecká výkonnost, účastní se významných mezinárodních projektů, je úspěšný ve velkých projektech OP VaVpI a OPPK). Ty nejpodstatnější pro zdárné fungování ústavu jsou dva: podařilo se postavit novou budovu v lysolajském areálu v Praze, kam se přestěhovali pracovníci ze tří dislokovaných pracovišť (roztříštěnost ústavu byla hlavní výtkou hodnocení na konci minulého tisíciletí), a také byla zkolaudována nová budova olomouckého pracoviště (financována z evropských zdrojů OP VaVpI). I ona znamená přesun našich pracovníků do vědeckého centra a navíc na rozdíl od stávající budovy neleží v zátopovém pásmu řeky Moravy.
Bolavým místem je stále se snižující institucionální dotace, která nás v prvních letech donutila omezit méně podstatné věci a racionalizovat provozní chod ústavu; nicméně nyní již krácení dotace dopadá i na funkční vědecké útvary. Negativní dopad průběžného snižování dotace navíc umocňuje stálá nejistota jakéhokoli rozpočtového výhledu do budoucnosti.

2. Poslední hodnocení pracovišť AV ČR spolu s interním hodnocením vědeckých útvarů, které každoročně provádíme od roku 2007, letos vyústilo ve zrušení tří vědeckých skupin a redukci spojenou se změnou vedoucí u skupiny další. Interní hodnocení jednotlivců i vědeckých týmů postupně rozevírá nůžky v odměňování mezi nejlepšími a průměrnými.

3. V naší instituci suma získaných účelových prostředků již výrazně převyšuje institucionální dotaci. To na jednu stranu ukazuje chvályhodnou schopnost vědeckých týmů uspět v nemalé konkurenci v soutěži o zdroje, na stranu druhou snižující se institucionální dotace znamená zmenšení manévrovacího prostoru pro podporu nejlepších vědeckých týmů. Jinými slovy: pokud má ředitel ostře řezanou tužku pro psaní vědecké koncepce, pak v tomto uspořádání mají poskytovatelé tlustý černý fix.
Jako optimální poměr mezi institucionálními a účelovými prostředky vidím přibližně 50 : 50. Stále významnější se zdají být vlastní získané prostředky instituce, které jsou čím dál více nutné pro finanční spoluúčast v řadě typů projektů. Jsem také pro, aby část prostředků byla v soutěži přidělována konkrétním týmům pouze na základě mimořádných aktivit, výkonů a výsledků dosažených v minulosti.


III. Oblast humanitních a společenských věd

Prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc.
Historický ústav AV ČR, v. v. i.

05_4.jpg

1. Historický ústav AV ČR je součástí sítě domácích i zahraničních vědeckých, výzkumných a vysoko-školských institucí; zá­kladní výzkum uskutečňuje v oboru českých, československých a obecných dějin. Devadesát let jeho existence svědčí o významu bádání pracovníků ústavu v oblasti historických věd. Rozvoj ústavu na všech pracovištích (Praha, Brno, České Budějovice) včetně zahraniční pobočky v Římě (Český historický ústav) budu směřovat k uskutečnění prioritních badatelských témat za podpory kvalitní činnosti servisních útvarů, jimiž jsou mimo jiné unikátní oborová knihovna, mapová sbírka, pozů-stalost Augusta Sedláčka a nakladatelství Historický ústav.
V základním i aplikovaném výzkumu považuji za nezbytné aspekty badatelské činnosti multidisciplinaritu, komparativní přístupy, vyváženost tradičních výzkumných témat a tematické atraktivity dle společenské objednávky (mimo jiné v oblasti zpřístupňování kulturního dědictví), mezinárodní reflexi a spolupráci, přenos výsledků výzkumu do edukačního procesu a přenos výsledků výzkumu širší veřejnosti ve smyslu tvorby a podpory historického vědomí společnosti.
Rozvoj ústavu a koncepci jeho činnosti jsem založila na šesti základních pilířích: 1. na hodnotovém rozvoji instituce, 2. na etapizaci rozvoje instituce, 3. na základní charakteristice výzkumné činnosti HÚ AV ČR, 4. na specifikaci tematických okruhů výzkumné činnosti HÚ AV ČR, 5. na využití metod ­Facility Managementu, 6. na kompozitním financování. Tyto pilíře vystihují dynamiku koncepce ve smyslu její orientace
na komplex problémových okruhů, které jsou samostatné, ale mají společného jmenovatele v rozvoji HÚ AV ČR jako výzkumné instituce. Cílem je zpracovat a publikovat z činnosti HÚ AV ČR významná vědecká díla encyklopedické, syntetické, atlasové a analytické povahy a nadále vydávat prestižní oborová ­periodika.
Např. v oblasti hodnotového rozvoje instituce budu ústav směřovat k následujícím prvkům hodnotového systému: tradice a kontinuita, vývoj a změna, jedinečnost a výjimečnost, spolehlivost a jistota, vztahy, vazby, sítě. Tradice a kontinuita vyjadřují institucionální a vědeckovýzkumnou návaznost na přímé předchůdce HÚ AV ČR od roku 1921 a na prioritní badatelská témata, vyjádřená v tezích výzkumných záměrů po roce 1989. Vývoj a změna charakterizuje průběžnou akceptaci nových diskursů a směrů výzkumu v historických vědách s ohledem na mezinárodní trendy, metodologii a souhrn výsledků zahraničních historiografií. Jedinečnost a výjimečnost, zejména však nejvýznamnější kontrolovatelné výsledky podpoří HÚ AV ČR v pozici veřejné výzkumné instituce s profilovými moduly bádání. Spolehlivost a jistota představí HÚ AV ČR jako renomovanou instituci, jejíž vědecké výsledky jsou ve svém celku přínosné a mezinárodně respektované. Vztahy, vazby a sítě posílí pozici HÚ AV ČR v komunitě výzkumných institucí, a to v rámci Akademie věd ČR a vysokých škol. Zároveň představí zasíťování HÚ AV ČR v mezinárodní spolupráci. Podpoří vytváření vazeb na subjekty spjaté s aplikovaným výzkumem, ale i s edukačními procesy, osvětou a popularizací.
Ve všech etapách rozvoje HÚ AV ČR (2012–2017 s důrazem na tvorbu badatelské koncepce od roku 2014) se zaměřím na pokračování dlouhodobých projektů celospolečenského významu, jimiž jsou Akademická encyklopedie českých dějin, Akademický atlas českých dějin s dalšími svazky, Biografický slovník českých zemí, edice k pramenné základně období středověku, raného novověku a 19. i 20. století a Bibliografie dějin českých zemí. Dlouhodobé projekty doplní analytické práce jednotlivých výzkumných týmů a útvarů, z nichž mnohé patří k projektům, podporovaným z grantových prostředků.
Za pozitiva přechodu na v. v. i. od roku 2007 považuji relativní uvolnění strukturování rozpočtu ústavu a smysluplné využívání finančních prostředků. Tento způsob hospodaření je nemalou motivací, která se promítá do různých oblastí činnosti výzkumných i nevýzkumných pracovníků. Nároky na vědecko-organizační činnost managementu ústavu i na jednotlivé pracovníky vzrostly, tuto skutečnost však nelze přisuzovat pouze přechodu na v. v. i.

2. Hodnocení pracoviště přispělo k vytvoření souhrnného pohledu na činnost ústavu ze strany zahraničních hodnotitelů, ale i sebereflexe pracovníků ústavu. Zpracování SWOT analýzy vedlo k zamyšlení nad jednotlivými prvky této metodiky ve vztahu k reálným skutečnostem v útvarech ústavu.

3. Kompozitní financování je jednou z možností podpory řešení aktuálních projektů. Podíl neinstitucionálních finančních prostředků na rozpočtu HÚ AV ČR je celkově menší oproti ústavům I. a II. vědní oblasti, a to z důvodu nižšího finančního objemu jednotlivých grantů v humanitních oborech. Pracovníci ústavu však využívají všech možností ucházet se o projekty ve vyhlášených veřejných soutěžích a vedení ústavu tyto aktivity podporuje. Přesto některé z celospolečensky významných projektů encyklopedické, ediční a atlasové povahy vyžadují dlouhodobé financování, jehož zabezpečení je ovšem z institucionálních i účelových prostředků obtížnější.

(Pokračování)