ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Umělecká výměna mezi Prahou a Ludwigsburgem

Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. i., uspořádal 7. a 8. září 2009 mezinárodní pracovní setkání zástupců Německa a České republiky věnované přípravě společného výzkumného projektu Künstlerischer Austausch zwischen Prag und Ludwigsburg um 1700. Projekt se zaměřuje na výzkum kulturních a uměleckých vztahů a výměny mezi českým hlavním městem a sídlem württemberských vévodů v prvních desetiletích 18. století.

Doba kolem roku 1700 představovala pro české země období hospodářské prosperity i jistého společenského a kulturního optimismu. To se také odrazilo jednak ve stavební aktivitě domácí šlechty a kléru, jednak ve vyspělém uměleckém mecenátu. Praha proto patřila k významným uměleckým střediskům. Ve službách pražských aristokratů působila při stavbách a výzdobě domů, paláců a předměstských vil plejáda domácích i zahraničních (zejména italských) architektů, malířů, sochařů a štukatérů, jejichž význam přesahoval hranice země.

Johann Friedrich Nette, zámek Ludwigsburg (Baden-Württemberg)
Johann Friedrich Nette, zámek Ludwigsburg (Baden-Württemberg)
Obě fota: Martn Mádl, Archiv ÚDU

Kolem roku 1704 začal být v Ludwigsburgu (severně od Stuttgartu) přesta­vován starší lovecký zámek pro württemberského vévodu Eberharda Ludwiga. Od roku 1707 zde působil zkušený architekt Johann Friedrich Nette (1673–1714), který je považován za autora návrhů velkoryse koncipovaných zahradních projektů a zámeckého jádra – corps de logis. O dva roky později byla do vzdáleného Ludwigsburgu pozvána družina v Praze činných umělců, aby se podílela na uměleckém dotvoření nově vznikající rezidence. Za výběrem těchto umělců stál patrně právě architekt Nette.

Byl mezi nimi i významný pražský freskař Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu (1651–1730), příslušník nizozemské malířské rodiny usazené v Praze v době Rudolfa II. Z jeho prací jsou známé malířské cykly v novoměstském jezuitském kostele sv. Ignáce, v kostele sv. Voršily či v benediktinských klášterech Břevnov a Broumov. Své schopnosti Steinfels osvědčil i při výzdobě šlechtických sídel. Jeho malby se původně nacházely v letohrádku Kryštofa Františka Wratislava z Mitrovic v pražské královské oboře. Nedávno bylo jeho autorství určeno u maleb ve Vrbnovském paláci (zjištění Anke Schlecht a Martina Mádla) a v paláci Sterneggovském (zjištění restaurátorů Petra a Hany Čobanových). Vedle Steinfelse se v Ludwigsburgu významnou měrou uplatnili také malíři Luca Antonio Colomba (1674–1737) a Jan Ignác Pešina (1674–1736), sochař Ondřej Filip Quittainer (1679–1729) či štukatéři Tommaso Soldati (1665–1743) a Donato Giuseppe Frisoni (1681–1735), který se po Netteho smrti ujal i vedení stavebních prací. Později zde působili štukatér Giacomo Antonio Corbellini (1674–1742) a malíři Giovanni Pietro Scotti (1695–1745) a Carlo ­Innocenzo Carlone (1686–1775), rovněž činní v Čechách. Po ukončení prací v Ludwigburgu se mnozí z uvedených umělců navrátili zpět do Čech, kde zprostředkovali nové umělecké podněty, zejména módní vzory inspirované prostředím francouzského dvora. Vliv těchto podnětů je zřejmý například v malířské výzdobě Přehořovského paláce (Steinfels) či ve štukách zdobících tzv. Královský sál cisterciáckého kláštera na Zbraslavi (Soldati).

Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu a Tommaso Soldati (?), výzdoba klenby v kostele sv. Voršily, Praha-Nové Město, 1702
Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu a Tommaso Soldati (?), výzdoba klenby v kostele sv. Voršily, Praha-Nové Město, 1702

Pracovního setkání se za německou stranu zúčast­nili dr. Klaus Merten (Stuttgart/Berlín), dr. Martin Pozsgai (Geschichts-und Kulturwissenschaften Kunst­historisches Institut, Freie Universität Berlin), doc. Ulrike Seeger (Institut für Kunstgeschichte, Universität Stuttgart) a Anke Schlecht (Kunsthistorisches Institut, Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg). Za Ústav dějin umění AV ČR setkání připravili dr. Martin Krummholz a dr. Martin Mádl, kteří se do něj zapojili v rámci výzkumného projektu zaměřeného na výzkum barokního nástěnného malířství v českých zemích. V průběhu zasedání i během následných exkurzí v historických objektech (cisterciácký klášter Zbraslav, jezuitský kostel sv. Ignáce, klášterní kostel sv. Voršily) se účastníci vzájemně informovali o průběhu výzkumu a o poznatcích nabytých předchozím studiem architektury a uměleckých děl ve württemberském zámku a památek na českém území. Upřesnili též postup výzkumných prací v příštích dvou letech, během nichž by mělo být poznání umělecké výměny mezi Ludwigsburgem a Prahou dále prohloubeno. Poté, co skončí, by měla vzniknout monografie, která výsledky projektu shrne a představí veřejnosti.

MARTIN MÁDL,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.